Co měří, jak funguje a má smysl pro amatéry? Nový senzor dýchání je jako mít na hrudi laboratoř
Už v únoru si pozorní fanoušci cyklistických technologií všimli pod dresy jezdců týmu Visma– Lease a Bike zvláštní kruhový výčnělek.
Jedná se o zařízení Tymewear VitalPro, které spojuje monitor srdeční frekvence se senzorem dýchání.
O tuto novinku se však nezajímá jen cyklistika. Technologii už testuje například i Norský olympijský výbor i týmy z NBA.
Podle zakladatele společnosti Tymewear Arnarra Larussona se může jednat o revoluci ve světě sportovních nositelných zařízení.
Zůstává sporné, zda se senzory dýchání stanou běžnou součástí tréninkové výbavy i pro amatérské sportovce nebo dopadnou jako mnohé jiné módní technologické novinky a časem skončí odložené v šuplíku.
Co měří čidlo dýchání?
Tymewear sestává z hrudního pásu, monitoru tepu a mimořádně citlivého tenzometru.
„Senzor měří roztahování a stahování hrudního koše,“ vysvětluje Larusson.
„Z těchto změn dokážeme určit frekvenci dýchání, tedy počet cyklů nádech– výdech, a získáme i údaj o dechovém objemu.“
I když se nejedná o přímé měření dechového objemu (množství vzduchu, které se dostane do plic a ven při jednom cyklu), zařízení dokáže s 95- procentní přesností odhadnout, kolik kyslíku a oxidu uhličitého prochází plícemi, a to bez použití masky.
Larusson dodává, že dechový objem je klíčovým parametrem, protože „co jde do plic az plic, to jde i do svalů v celém těle“.
Vynásobením frekvence dýchání a dechového objemu získáte údaj o minutové ventilaci, a tedy celkovém objemu vzduchu, který se za 60 sekund nadechne a vydechne.
Tento parametr ukazuje, jak účinně dýchací systém reaguje na metabolické nároky.
"Z těchto údajů dokážeme získat velmi dobrý obraz o vnitřní zátěži organismu. To, jak rychle av jakém množství se vzduch dostává do plic a jak se to v průběhu času mění, nám ukazuje efektivitu produkce výkonu, "dodává Larusson.
Základy dýchání
Mít tato nová datová pole ve svém cyklopočítači nebo při analýze tréninku je užitečná, ale skutečná hodnota spočívá v jejich interpretaci.
Abychom pochopili proč, je třeba se podívat na úlohu dýchání při sportovní zátěži.
Při nižších intenzitách vytrvalostní aktivity jako cyklistika fungují zejména na aerobní energetický systém.
Kyslík z plic se prostřednictvím červených krvinek dostává do svalových buněk, kde v mitochondriích pomáhá rozkládat zásoby sacharidů, tuků a bílkovin na ATP neboli energii, která pohání buňky.
Vedlejšími produkty jsou oxid uhličitý a voda, které se z těla odstraňují vydechováním a vylučováním.
"Mozek řekne svalům, jaký výkon mají podat. Svaly musí získat energii k jeho udržení a tělo dodá substráty, tuky a sacharidy v aerobním režimu s kyslíkem, "vysvětluje sportovní fyziolog Dr. Jonathan Baker, zakladatel Palmares a datový analytik týmu Alpecin- Deceuninck.
„Při vyšších výkonech potřebujete více kyslíku, a tedy musíte dýchat více.“
Kyslík je nezbytný i při vyšších intenzitách až po VO₂ max, tedy maximální aerobní kapacitu.
Během zátěže procházíte dvěma ventilačními prahy (VT), při kterých se mění zdroj energie.
První, VT1, označuje přechod z převážně aerobního na smíšený aerobně- anaerobní režim, druhý, VT2 je bod, kdy se dominantním zdrojem stává anaerobní metabolismus.
Tyto prahy úzce souvisí s laktátovými prahy, které se určují laktátovým testováním.
Význam prahů
Poznání těchto prahů umožňuje přesněji nastavit trénink.
Namísto FTP testu a univerzálních vzorců pro tréninkové zóny dokáží ventilační prahy ukázat individuální reakci na různé intenzity.
Správným tréninkem lze posunout výkon na každém prahu, zvýšit metabolickou efektivitu a oddálit moment, kdy tělo začne více využívat anaerobní zdroje energie.
„Pokud jde o skutečné ventilační prahy, získáte jasně definované fyziologické zóny, které přesně odrážejí reakce organismu,“ říká Baker.
Senzor dýchání podle něj dobře zapadá do jednoduchého polarizovaného modelu tréninku 80/20 a pomáhá určit přesné přechody mezi zónami.
V tréninku cyklistů znamená model 80/20 to, že přibližně 80 procent celkového tréninkového času se jezdí v nízké intenzitě (aerobní zóně) a zbývajících 20 procent ve střední až vysoké intenzitě (nad prvním nebo druhým prahem).
Upozorňuje však, že při detailnějším rozdělení intenzit je třeba kombinovat i další data, tep, laktát a výkon, aby bylo dosaženo požadovaného efektu.
Larusson dodává, že vyšetření ventilace dokáže odhalit i neefektivnosti, například pokud někdo dosáhne VT1 již při 50 % VO₂ max namísto 75 %.
"Cíleným tréninkem se to dá zlepšit. Tělo si buduje kapacitu, prahy se posouvají a celá křivka se mění."
Nástroj hlavně pro trénink
Larusson tvrdí, že největší hodnota pasu Tymewear VitalPro je v tréninku, ale objevil se i na závodech.
Otázkou je, zda může jeho používání ovlivnit výsledek přímo v soutěži.
"Dá se z něj vyčítat, když je jezdec úplně na limitu. Teoreticky by se tak dalo předejít úplnému vyčerpání, "říká.
"Jenže v závodě, když jede únik, nebudete se řídit číslem na displeji a čekat. Závod takto nefunguje. Spíše má smysl použít tato data zpětně k analýze zátěže po závodě."
Při tepu se hodnota drží blízko maxima a mění se pomalu. Dýchání však ukáže plný rozsah energetického výdeje a jeho intenzitu, což umožňuje přesněji naplánovat regeneraci a další trénink.
Dostupnější než laboratoř
Tradičně se tyto údaje získávaly v laboratoři pomocí metabolického analyzátoru plynů, který vyžaduje masku a zátěžový test na kole nebo běžeckém pásu.
Jedná se o zlatý standard fyziologického testování, ale je drahý a většina amatérů ho absolvuje maximálně jednou, což je problém, pokud si potřebují zóny aktualizovat.
Tymewear sice netvrdí, že je stejně přesný jako laboratorní zařízení, ale podle Bakerových testů s beta verzí poskytuje velmi přesná data a otevírá možnost sledování ventilačních prahů pro širokou veřejnost.
"Je to kousek laboratoře v reálném světě. Analyzátor plynů stojí asi 40- tisíc liber, tento pás několik stovek,“ říká Baker.
Není to zázračné řešení
Baker upozorňuje, že senzor dýchání nenahradí měřič výkonu ani monitor srdečního tepu.
"Jsou to nástroje, které je třeba používat spolu. Často porovnávám několik údajů, abych pochopil, co se děje. Důležité je i vědět, jak tato čísla správně využít."
Larusson tvrdí, že Tymewear se přesností v terénu přibližuje laboratornímu testování více než cokoli předtím.
Baker sice není až tak odvážný ve vyjádřeních, ale uznává, že jde o zajímavý pokrok.
"Ventilaci jsem dosud netestoval pravidelně, ale teď můžeme. Stačí si dát pás a máme nový fyziologický parametr v reálném čase při každé jízdě. Časem tak vznikne velmi hodnotná databáze," dodal Baker.
Má smysl pro amatéry?
Za hrudní pás, který měří nejen tep, ale monitoruje i dýchání, zaplatíte 299 eur, tedy nejde o nejlevnější tréninkovou pomůcku.
V profesionálním sportu má své místo, jelikož samotní jezdci s daty nemusí pracovat. Mají k tomu k dispozici celý tým specialistů, od trenérů, sportovních vědců, fyziologů až po datové analytiky.
Ti dokáží údaje ze senzoru správně interpretovat, zkombinovat je s dalšími metrikami, jako jsou výkon ve wattech, tepová frekvence, výsledky laktátových testů nebo měření VO₂ max, a získat tak ucelený obraz o stavu organismu a adaptaci na zátěž.
Na základě toho umí upravit tréninkové plány, zatížení i regeneraci tak, aby jezdec dosáhl optimální formu ve správný čas.
Pro průměrného amatérského cyklistu však situace vypadá jinak.
Bez odborného zázemí a znalostí je interpretace těchto údajů náročná a hrozí, že čísla budou sice k dispozici, ale reálně se z nich nepodaří vytěžit nic zásadního.
Navíc většina rekreačních jezdců si vystačí s kombinací wattmetru, monitoru tepu a pocitové stupnice námahy, které umí i bez dalších nákladů poměrně přesně určit intenzitu tréninku.
Z tohoto pohledu nemusí být investice do senzoru dýchání pro běžného hobby cyklisty efektivní, pokud nemá jasný plán, jak získaná data využít.
