Závodní kola budou vždy rychlejší než ten váš. Toto je důvod
Ať už do svého kola investujete jakkoli hodně a jakkoli pečlivě ho ladíte, na stroje světových závodníků se prostě nechytá
Není to však jen o vysokém rozpočtu. Profesionální kola skrývají spoustu detailů, které v běžném prodeji nenajdete.
I když spotřebitelské komponenty nezaostávají až tak výrazně, závodní speciály mají několik zásadních odlišností, které nejsou na první pohled viditelné.
Všechny mají jediné poslání, posunout rychlost a výkon ještě o krok dále. A přestože většinu z nich na vlastním kole nezopakujete, je fascinující vidět, jak daleko pro týmy zajíždějí.
Zde je pět zajímavých řešení, která jsme viděli na nejžhavějších technických novinkách během závodů, jako jsou mistrovství světa v downhillu či Red Bull Hardline.
Nastavení odpružení
Odpružení zásadně ovlivňuje, jak se kolo chová v terénu. Závodníci potřebují, aby pracovalo naprosto přesně podle jejich potřeb a stylu jízdy.
Zatímco většina z nás může jen snít o tom, že by měla tlumiče nastavené na konkrétní trail, profesionálové pracují s technickými daty, která jim umožňují připravit kolo na každou trať do posledního detailu.
O odpružení se jim starají specialisté, kteří nejen nastavují a ladí tlumiče, ale často také upravují jednotlivé komponenty. Jejich cílem je zejména snížení tření.
Není výjimkou, že některá prachová těsnění jednoduše letí do koše a nahradí je tajná maziva, která běžný jezdec nikdy neuvidí.
Ve spolupráci s inženýry testují závodníci různé konfigurace celé dny, aby zjistili, které nabízejí nejlepší grip a nejúčinnější pohlcování nárazů.
Mechanici jim mění pružiny, upravují air cany a sledují telemetrická data, která přesně ukáží, kde lze získat ještě více trakce.
Vzduchové i pružinové tlumiče mají své výhody i kompromisy. Pružiny lépe odolávají přehřívání a mají nižší tření než vzduch, ale vzduchové tlumiče zase umožňují rychlé a přesné doladění progresivity pomocí tokenů či rychlou úpravu tvrdosti.
Nevýhodou pružin je, že každý malý posun v tvrdosti znamená koupi nové pružiny, což je drahé i nepraktické.
Ani závodníci to však nemají naprosto ideální. Sponzorské smlouvy často striktně určují, co se může a co nemůže používat.
Proto se vyplatí sledovat, na čem jezdí soukromí jezdci ve Světovém poháru. Ti si výbavu kupují za vlastní a vybírají jen to, co považují za nejlepší. Pokud si něco koupí oni, bude to pravděpodobně špička.
Olověná závaží
Většina cyklistů se snaží ušetřit každý gram. V downhillu však profesionálové často dělají přesný opak a na kolo záměrně přidávají závaží. Ne proto, aby byl těžší, ale aby zlepšily poměr mezi odpruženou a neodpruženou hmotou.
Neodpruženou hmotu tvoří vše, co se pohybuje spolu s terénem a není odděleno tlumením. Patří sem kola, spodní nohy vidlice, kotouče a třmeny brzd či přehazovač s kazetou. Naopak odpružená hmota zahrnuje vše, co je tlumením odizolováno od terénu. Tedy přední trojúhelník rámu, kliky s pedály, kokpit nebo horní nohy vidlice.
Čím je poměr mezi odpruženou a neodpruženou hmotou vyšší, tím efektivněji pracuje odpružení. Výsledkem je lepší grip a menší únava jezdce. Pokud jste někdy jezdili na ebiku, znáte ten rozdíl– vyšší hmotnost baterie a motoru zvyšuje stabilitu a kolo působí na rozbitém povrchu „plynuleji“.
Hmotnost jezdce tento poměr neovlivňuje, protože se nejedná o pevnou součást kola. Jezdec se od kolísání terénu odděluje vlastními svaly.
Závaží se nejčastěji montují v oblasti středového složení, aby zůstalo těžiště co nejnižší. Někdy se přidávají také u hlavové trubky či na řidítka, kde pomáhají snížit přenášené vibrace z vidlice.
Samozřejmě přidání váhy má i svou fyziku. Mnoho lidí si myslí, že těžší kolo jede z kopce rychleji. Realita je však jiná. Při pedálování vás každé kilo navíc zpomaluje.
Novinkou v downhillu jsou také tzv. „tuned mass dampers“, závaží uložená v trubce mezi pružinami. Jejich úkolem je tlumit vibrace a zvýšit trakci v extrémně náročném terénu.
Rekreačním jezdcům se možná při představě přidání závaží přetočí oči, ale v závodních podmínkách to může být nejlevnější způsob, jak získat pár desetin navíc na strmých a rozbitých tratích.
Sběr a analýza dat
Jedním z největších rozdílů mezi závodními a hobby koly je množství práce a výzkumu, který jde do jejich nastavení. Zatímco většina amatérů se řídí doporučeními výrobce, profesionálové používají telemetrické senzory a detailní sběr dat.
Mechanici značky Saracen se při vývoji prototypu sjezdového kola Myst DH se šestičepovým zavěšením chlubili tím, jak elegantně ukryli telemetrický hardware přímo do rámu. To přesně ukazuje, jak důležitá jsou dnes data v moderním downhillu.
Senzory na vidlici a tlumiči zaznamenávají každý pohyb odpružení během tréninkových jízd. Mechanici tak vědí přesně, kde je tlumení příliš tvrdé, kde ztrácí grip nebo kde je třeba zrychlit návrat.
Sleduje se také tlak v brzdách. Data ukáží, ve kterých úsecích jezdec příliš blokuje kolo a jak to ovlivňuje chod odpružení. Civilní alternativou jsou například senzory BrakeAce, které se montují přímo na třmeny.
Telemetrie dokonce pomáhá určovat i ideální brzdné body pomocí kombinace GPS a údajů o brzdné síle.
Některé technologie jsou dostupné i běžným jezdcům. Quarq ShockWiz dokáže elektronicky monitorovat tlumič a navrhovat úpravy nastavení.
Mondraker MIND je zase integrovaný systém telemetrie vestavěný do krku vidlice, který výrazně zjednodušuje ladění odpružení.
A pokud to myslíte naprosto vážně, můžete si připlatit za profesionální telemetrický set BYB Tech za zhruba 1 749 eur.
Prototypové technologie
I když do své výbavy investujete tisíce eur, na profesionály a jejich prototypové komponenty se prostě nedá dohnat.
Největší rozdíl mezi závodním kolem a tím, který si koupíte v obchodě, je přesně v těchto dílech, které existují často jen v několika kusech.
Sjezd se často přirovnává k Formuli 1 horské cyklistiky. Je to prostředí, kde se testují nejodvážnější nápady a kde se technologie posouvají dopředu nejrychleji.
Loic Bruni měl na svém prototypovém Specialized Demo DH kole kabely a výrazně barevná tlačítka na řídítkách. Spekuluje se, že mohli sloužit k dočasnému zablokování odpružení ve šlapavých pasážích trati.
Pivot zase vyvíjel nový Firebird DH v úzké spolupráci s Bernardem Kerrem. Prototyp měl skládaný karbonový rám, velmi podobný sérii Atherton Bikes AM.
Tento typ konstrukce umožňuje rychlé změny geometrie během vývoje, aniž by bylo třeba vyrábět drahou novou formu pro celý rám. Jezdci tak mohou průběžně testovat výrazně odlišné konfigurace.
Získat prototypové díly je pro běžného jezdce prakticky nemožné, pokud si je nevyrobí sám. Dobrou zprávou však je, že výrobci komponent zvyknou závodní inovace poměrně rychle přenášet do sériové výroby.
To, co dnes jezdí profíci, se za pár sezón často objeví iv obchodech.
Tiché kolo je rychlé kolo
Když letíte po trati plnou rychlostí, stačí jediný rušivý zvuk a můžete ztratit stopu nebo dokonce spadnout. Proto si většina profesionálů dává nesmírně záležet na tom, aby bylo jejich kolo co nejtišší.
A často za tím stojí desítky malých, někdy až „tajných“ vychytávek od týmových mechaniků.
Základ je přitom jednoduchý. Než začnete s komplikovanými úpravami, je třeba mít tip- top základní servis: důkladně namazaný řetěz, čisté kladky, čerstvá ložiska se správnou dávkou tuku a vše dotažené. Bez těchto věcí se nezbavíte cvakání ani vrzání.
Hluk často způsobuje také řetěz, který naráží do zadní stavby a vodítek. Mechanici proto používají prodloužené chrániče řetězové vzpěry a spoustu gumové pásky, která zvuky účinně pohlcuje.
Vidět můžete také drobné triky, například měkkou stranu suchého zipu nalepenou na místech, kde se řetěz může dotýkat rámu či vodítka.
Ano, úpravy na ztišení kola jsou časově náročné. No každý závodník potvrdí, že to stojí za to. Tiché kolo je stabilnější, méně rušivé a nakonec i rychlejší.
