Jak využívat nositelné technologie naplno a zachovat si přitom kontrolu
Variabilita srdeční frekvence, hladina glukózy v krvi, míra pocení. Seznam ukazatelů, které dnes v cyklistice můžete sledovat, je téměř nekonečný a pro mnohé už i únavný.
Přirozeně se proto vynořuje otázka, zda v případě technologií neplatí, že i dobrého může být příliš mnoho.
Technologie ve sportu procházejí bezprecedentním boomem. To, co kdysi patřilo jen do výbavy nejbohatších týmů, má dnes prakticky každý z nás na zápěstí či na řidítkách. Inteligentní hodinky a cyklopočítače nám neustále servírují nová a nová data o výkonu.
Jde také o obrovský byznys. Trh s nositelnou elektronikou má mít v roce 2025 hodnotu přibližně 95 miliard dolarů a do roku 2030 má narůst na 115 miliard.
Teorie říká, že objektivní data vám pomohou činit správná tréninková i životní rozhodnutí a posunou vás k vyšší rychlosti. Ale funguje to tak opravdu?
Podívejme se na to, jestli nám technologie skutečně pomáhají, nebo nás spíše brzdí.
Technologie ano nebo ne
Johann Windt působí jako ředitel pro analytiku, výzkum a interpretaci dat v kanadském fotbalovém týmu Vancouver Whitecaps.
Vystudoval experimentální medicínu a dlouhodobě se věnuje tomu, jak se data využívají ve sportu a zda jsou skutečně přínosná.
I proto je spoluautorem vědecké studie z roku 2020 v časopisu Journal of Athletic Training nazvaném To Tech or Not to Tech (Technologie ano nebo ne). Jedná se o rámec, který pomáhá sportovcům rozhodovat se, zda má smysl konkrétní technologie.
Jak říká Windt, studie vznikla po jeho přednášce na světovém fyzioterapeutickém kongresu. Chodby tam byly plné nových zařízení a stánků výrobců, kteří nabízeli všemožné technologie.
"Možností je dnes neuvěřitelně mnoho. Týmy i jednotlivci vidí, že ostatní nakupují nové technologie, a tak to dělají také. Zeptáte se jich, zda používají GPS. Samozřejmě, odpoví. A co s těmi daty děláte? Ptáte se dál. No, to ještě nevíme. Pokud nevíte, na co technologii potřebujete, ve skutečnosti.
Právě to přivedlo jeho tým k otázce, jak vlastně sportovci přemýšlejí při nákupu nového vybavení.
"Jelikož trh roste obrovským tempem, nedá se koupit všechno. Jak tedy vybrat mezi produkty, které nabízejí podobné funkce? A co když máte pět technologií z pěti různých oblastí, ale rozpočet vám dovolí koupit jen jednu? Jak si zvolit tu správnou?"
Čtyřbodový plán pro výběr technologie
Windt se svým týmem proto vytvořil jednoduchý čtyřbodový rámec. Předtím, než utratíte peníze na další průlomovou novinku, byste si měli projít všechny čtyři otázky.
- Relevance pro výkon: Dělá tato technologie přesně to, co slibuje, a poskytne vám informace, které reálně pomohou zlepšit výkon?
- Důvěryhodnost dat: Můžete se spolehnout na čísla, která vám zařízení ukazuje, i když víte, že žádná technologie není úplně přesná?
- Možnost integrace a analýzy : Lze tuto technologii snadno propojit s ostatními nástroji, které používáte, a umíte si data rozumně vyložit tak, aby vás to nezatěžovalo?
- Praktické používání : Dokážete technologii bez problémů zařadit do tréninku nebo běžné rutiny, aby vás nebrzdila a nezdržovala?
Relevance pro výkon
„Prvním bodem je otázka, zda by vám technologie, kdyby opravdu dělala vše, co slibuje, dokázala pomoci zlepšit výkon,“ říká Windt.
"Třeba mít na paměti, že lidé, kteří vám prodávají nejnovější zázrak, jsou placeni za to, aby technologii prezentovali v tom nejlepším světle. O tříslech mluvit nebudou."
Jedním z nejvýraznějších příkladů produktu, který působil mimořádně technicky, ale jeho reálné využití bylo omezenější, byl kontinuální glukózový senzor Supersapiens. Tento systém vznikl z technologie určené pro diabetiky.
Americká společnost využívala glukózové náplasti Abbott Labs, které diabetikům zásadně zjednodušují kontrolu hladiny cukru v krvi.
V cyklistice se Supersapiens prezentoval jako revoluční výživová pomůcka, která měla přesněji ukázat, v jakém stavu je vaše zásobení energií a jak se podle toho lépe připravovat i závodit.
Supersapiens získal řadu investic a masivně investoval do marketingu. No v únoru 2024 oznámil konec činnosti. Nepodařilo se mu získat povolení k prodeji ve Spojených státech, což výrazně omezilo trh.
UCI zároveň zakázala používání těchto senzorů v soutěžích. A mezi sportovci bez diabetu se technologie ukázala jako méně užitečná.
Důvod je jednoduchý. U zdravých lidí se hladina glukózy sama reguluje velmi přesně, takže přestože jste dostali zajímavá čísla, nebylo úplně jasné, jak s nimi naložit a zda dokáží přinést reálný přínos.
Důvěryhodnost dat
„Druhým bodem rámce je otázka, zda můžete věřit informacím, které dostáváte,“ říká Windt.
"Všichni víme, že žádná technologie není dokonalá. Postavte se na nejmodernější váhu a je dost možné, že vám ukáže o jeden gram více nebo méně. Podstatné je, jestli těm číslům dokážete důvěřovat."
Typickým příkladem jsou měřiče srdeční frekvence. Těch na zápěstí je dnes plno ve sportovních hodinkách i smartwatches. Odborníci se však shodují, že přesnost při vyšší intenzitě klesá.
Studie z roku 2023 od španělských autorů například uvádí, že odhad tepu by se měl při určitých intenzitách brát s rezervou a že pro přesné měření při vysokém zatížení nad 150 tepů za minutu je nutná účinnější metoda.
Hrudní pásy jsou přesnější, ale pro mnohé uživatele nejsou moc pohodlné.
„Otázka zní, jestli vám nepřesnosti nepřekážejí,“ vysvětluje Windt.
„Pokud ano, přichází třetí bod a tím je schopnost data rozumně propojovat a vyhodnocovat.“
Mnoho sportovců již používá pět nebo šest různých zařízení. Proto je důležité, jak náročné je zvládnout další technologie. Pokud musíte denně strávit polovinu času stahováním údajů do Excelu, je jasné, že tu technologii přestanete používat.
"Jsem rekreační cyklista a zajímá mě, jak parametry regenerace z mého smartwatchu souvisí s výkonem na Rouvy a naopak. Mohu tyto zdroje dat spojit, nebo musím klikat mezi obrazovkami a odhadovat?" ptá se Windt.
"Nebo jak souvisí noční variabilita srdeční frekvence s maximálním výkonem, který podám večer? Pro cyklistu je propojování různých údajů velmi důležité."
„Čtvrtým a posledním bodem je otázka, zda dokážete technologii reálně používat v praxi,“ pokračuje Windt.
U rekreačních cyklistů to často padá na tom, co už zaznělo ve druhém bodě. Přestože jsou hrudní pásy přesnější, mnoho lidí je prostě nechce nosit.
V profesionálních týmech může být problémem i to, že důvěra mezi jezdci a trenéry není vždy ideální.
„Pokud prostředí není postaveno na vzájemné důvěře, technologie může atmosféru spíše narušit, než zlepšit,“ dodává Windt.
Pokud technologie přináší užitečné informace, dá se jim důvěřovat, umíte je propojit s ostatními zdroji dat a reálně je používat, pak zbývá už jen poslední otázka: vyplatí se za ni zaplatit?
Prodávat dům, abyste si mohli zaplatit sérii návštěv ve větrném tunelu, ačkoli máte výraznou nadváhu a jezdíte na kole dvakrát týdně, určitě nedává smysl.
Nenechte se ovládat daty
Koupili jste si novou technologii, která slibuje revoluci ve výkonu, a zpočátku to opravdu funguje. Podobně jako při výměně trenéra ve fotbale máte pocit čerstvého impulsu a nová čísla vás motivují.
Jenže časem se to může otočit. Data, která vás měla osvobodit a pomoci vám jezdit lépe, se stanou okovy.
A přesně to popisuje známý environmentální fyziolog Mike Tipton: „Každých pět let se pokusím o Ironman. Teď mám něco po šedesátce a dělám to od té doby, co jsem ve čtyřicítce skončil s rugby. Naposledy jsem startoval v roce 2024 v Rakousku a ačkoli se toho hodně pokazilo, došel.
"Během závodu jsem si však uvědomil, jak škodlivé mohou být nositelné technologie pro mnohé lidi. Většina sportovců si myslí, že čím více zařízení má na sobě a čím více dat sbírá, tím lépe. No takhle to nefunguje."
"Jsou lidé, kteří začnou panikařit při každém neočekávaném poklesu výkonu, ačkoli se může jednat o důsledek zcela běžných okolností, například trávicích problémů nebo špatného počasí."
"To přesně se stalo v Rakousku mému známému. Byla zima a pršelo, jezdilo se v horách a jeho výkon podle měřiče výkonu i tepu nevypadal dobře."
"Byl zvyklý na příjemné počasí a rovinaté cesty. Počítač mu ukazoval, že jde slaběji, a on se začal psychicky hroutit. Nakonec úplně zastavil. Technologie mu v tu chvíli vůbec nepomohla," říká Tipton.
Motivace nebo spíše demotivace
Dalo by se říci, že Tiptonův známý se měl na závod lépe připravit a technologii si vyzkoušet v různých podmínkách, jaké může triatlon přinést. Nicméně situace, kdy data snižují výkon sportovce, vůbec nejsou ojedinělé.
Armagan Karahanoglu působí na Univerzitě Twente v Nizozemsku, kde se věnuje výzkumu osobních zdravotních technologií se zaměřením na člověka. Fascinuje ji, jak sportovci interagují s technologiemi.
Dobře ví, že data mohou být silnou motivací, ale zároveň zkoumá i opačnou stranu mince.
"Pozorujeme, že data mohou vaše úsilí i brzdit, protože vám ukazují něco, co nechcete vidět. Například to, že jezdíte hůře než před týdnem nebo pomaleji než minulý rok, "říká.
"Tohle je obzvláště časté po čtyřicítce, kdy se i při poctivém tréninku některé ukazatele, jako VO2 max nebo čas regenerace, přirozeně zhoršují. Z pohledu výkonu je užitečné to vědět, ale psychologicky to nemusí mít pozitivní vliv. Dokáže to zabít motivaci."
A právě tady je podle Karahanoglu klíčový moment. Zkoumá sport, technologie a motivaci i přes teorii sebeurčení, která popisuje tři základní psychologické potřeby. Jedná se o pocit autonomie, kompetence a propojení s ostatními.
„Teorie říká, že pokud naplňujeme všechny tři potřeby, jsme vnitřně motivováni a děláme věci proto, že nás skutečně baví,“ vysvětluje.
"Pokud některá z potřeb není naplněna, snažíme se pochopit, která to je, a změnit vnější motivaci na vnitřní. A věřili jsme, že technologie v tom mohou pomoci. Výsledky však byly smíchány."
Podle Karahanoglu jsou cyklisté, zejména ti oddaní silniční cyklistice, většinou motivováni zevnitř, protože jejich ježdění prostě baví. Technologie však mohou tento přirozený impuls narušit.
Pokud se jezdec příliš upne na čísla a neustále se snaží dosahovat konkrétních hodnot, přichází o pocit autonomie i kompetence. A tím trpí i vnitřní motivace, která jej původně přivedla k cyklistice.
Existují také sportovci, jejichž technologie fascinují natolik, že se stanou diktátory jejich tréninku.
"V jednom výzkumu s běžci na dráze nám trenér vyprávěl o dvaadvacetiletém svěřenci. Neustále díval na data a nedokázal se ponořit do výkonu. Trenér mu proto přikázal, aby dva měsíce nepoužíval hodinky a soustředil se jen na pocity. Cítil se osvobozen a výrazně se zlepšil," vzpomíná.
Windt popisuje podobný příběh olympijského sportovce: "Matt Jordan, jeden z nejlepších odborníků na svalovou fyziologii, mi vyprávěl o sportovci, který k němu přijel ráno před důležitým závodem úplně zničen."
"Matt se ho zeptal, co se děje. Sportovec odpověděl, že má katastrofální výsledek na Whoopu a proto bude den zcela ztracen. Matt mu řekl, aby se najedl, rozehřál a šel podat top výkon. A opravdu se to stalo. Ve sportu je to často o rovnováze."
Windt dodává, že i když jeho rámec zdůrazňuje důležitost přesnosti, samotná rovnováha neznamená, že technologie musí být vždy naprosto přesná.
"Zkoumali jsme takzvané odvozené metriky. Jde o ukazatele, které vzniknou spojením více naměřených dat, jako skóre regenerace, skóre spánku nebo tréninková zátěž."
"Překvapilo nás, že většinu lidí vůbec nezajímalo, zda jsou tyto hodnoty naprosto přesné. Záleželo jim spíše na trendech, zda jdou nahoru nebo dolů. Brali to jako potvrzení toho, jak se cítí. Pokud se někdo necítí dobře a trend to odráží, je to pro něj dostatečná informace."
Jízda podle pocitu
Hlavním poselstvím této části je pocit. Budete-li se příliš spoléhat na čísla, připravíte se nejen o radost z jízdy na kole, ale také o schopnost vnímat jemné nuance jízdy, její tempo, rytmus a změny, které přicházejí přirozeně.
Většina učení ve sportu i v běžném životě probíhá podvědomě. Toto implicitní učení se odehrává v hlubších částech mozku včetně bazálních ganglií. Právě ty dokážou často rozhodovat rychleji a přesněji než vědomá analýza.
Problém je, že tato starší část mozku není analytická. Opírá se zejména o pocity, intuice a vnitřní signály.
Cyklista toho využívá neustále. Jde například o cit při průjezdu zatáčkou, prostorové vnímání na silnici, rozhodnutí, zda dohánět skupinu před sebou nebo raději uvolnit tempo.
Pokud sledujete pouze čísla, tento vnitřní navigační systém postupně slábne.
Tipton s přibývajícími léty vnímá tyto pocity stále intenzivněji: „Stárnutí má málo výhod, ale jednou z nich je, že se naučíte lépe poslouchat své tělo."
"Pokud vás už před jízdou něco bolí, tělo vám nelže. Může to být signál, že dnes není správný den na trénink, ať už hodinky ukazují cokoliv."
"Druhá věc, kterou jsem se naučil cítit, je náročný začátek. Proto si nikdy nedělám závěr o tom, zda mám pokračovat nebo ne, dříve než po deseti minutách. Začátek prostě bolí víc než když je vám dvacet."
"Má to reálný fyziologický důvod. S přibývajícím věkem se rozbíhá kyslíkový systém pomaleji. Trvá déle, než se tělo dostane do stabilního stavu. Do té doby je to trochu boj."
Je sporné, zda takové věkové rozdíly dokáží algoritmy vůbec zachytit. Podobné je to iu žen. Mnohé tréninkové aplikace totiž vycházejí z údajů naměřených na mužských sportovcích.
Většina sportovních studií se v minulosti soustředila na mladé muže, což je výrazná slabina celého oboru.
V roce 2016 to připomněla doktorka Anna Saw, která ukázala, že subjektivní pocit námahy měřený pomocí stupnice RPE dokáže předpovědět únavu přesněji než technologická zařízení dostupná v té době.
"Pokud jste ráno dvakrát zvraceli, víte to. Počítač to neví," říká Windt.
"Neznamená to, že technologie nemají své místo. Ale pokud jste se špatně vyspali, jste ve stresu a cítíte se vyčerpaní, pocit je mnohem lepší ukazatel toho, jak máte jezdit. Například snížit intenzitu. Žádné skóre z Whoopu vám to neřekne přesněji."
Vnímejte data, ne jejich diktát
Co si z toho vzít? Měli bychom zahodit technologie a jezdit naprosto svobodně jako kdysi?
Samozřejmě, i to je cesta, ale připravili bychom se o přesné fyziologické přínosy tréninku podle výkonu io motivaci, kterou přináší překonání kamarádů na Stravě.
V konečném důsledku je to vždy osobní volba. Každý jezdec má jinou povahu a každému vyhovuje něco jiného. To, co funguje jednomu, nemusí sedět dalšímu.
Univerzálním doporučením může být střídání přístupů. Někdy jezděte s technologií a sledujte výkon, jindy jděte čistě podle pocitu.
Díky tomu dosáhnete fyziologického zlepšení a zároveň si zachováte psychickou pohodu, která je pro cyklistiku stejně důležitá.
„Na konci dne technologie sama o sobě závod nevyhraje,“ připomíná Windt.
"Může vám pomoci trénovat efektivněji a kontrolovat tempo během závodu, ale pedály pohánějí vaše nohy. Vy musíte mít v sobě odhodlání zatlačit, i když se vám nechce a kopec před vámi vypadá hrozivě. Technologie používejte rozumně. A nezapomínejte, že kontrolu máte vždy vy."
