Jen 19- roční Finlay Tarling zemřel po srážce s dodávkou , která vešla na cestu během závodu Kolem Portugalska. Britský cyklista se s vozidlem srazil ve vysoké rychlosti.

Jeho smrt není jen další připomínkou, že silniční cyklistika patří mezi nebezpečné sporty. Okolnosti nehody vyvolávají mnohem vážnější otázku. Dokáží všichni organizátoři akcí v mezinárodním kalendáři zajistit trať tak, aby se na ní cyklisté nesetkali s vozidlem jedoucím v protisměru?

Šéf týmu EF Education- EasyPost Jonathan Vaughters je přesvědčen, že cyklistika si při odpovědi na tuto otázku příliš často pomáhá argumentům o nezbytném riziku.

"Velmi mi překáží postoj některých vlivných lidí v cyklistice, kteří tvrdí, že se s tím nedá nic dělat, protože auta se občas dostanou na trať a patří to k soutěžení na veřejných silnicích. Není to pravda. Takovým situacím se dá předejít, "řekl Vaughters pro BBC Sport .

Podle Vaughterse nelze Tarlingovu smrt uzavřít jako nešťastnou náhodu, která prostě patří k silničnímu závodu. Vozidlo na aktivní trati není prasklá pneumatika, pád v zatáčce ani chyba závodníka. Je to bezpečnostní selhání, kterému musí organizátor zabránit.

Menším závodům nedůvěřují

Profesionální kalendář spojuje akce se zcela rozdílnými finančními i organizačními možnostmi.

Na jedné straně stojí Tour de France s rozsáhlým policejním doprovodem, stovkami pořadatelů a důsledně kontrolovanými křižovatkami. Na druhé jsou menší závody, které musí zajistit desítky nebo stovky kilometrů silnic s podstatně skromnějším rozpočtem.

Rozdíl nepociťují pouze organizátoři. Uvědomují si ho i týmy, které na závod posílají své cyklisty.

„Jako tým důvěřujeme akcím, jako je Tour de France, ale při menším závodě takovou jistotu nemáme,“ řekl Vaughters.

Jeho vyjádření poukazuje na zásadní problém. Závod sice může být součástí stejného mezinárodního kalendáře, jejich schopnost ochránit peloton však nemusí dosahovat srovnatelné úrovně.

"Je neuvěřitelné, na kolika menších závodech jsem viděl provoz přímo na trati," dodal.

Tour de France dokáže uzavřít cestu v dostatečném předstihu a kontrolovat ji až do přejezdu posledního závodníka. Takové zabezpečení výrazně snižuje pravděpodobnost, že někdo vjede na trať po průjezdu hlavního pelotonu.

"Na Tour de France zůstávají silnice uzavřeny celé hodiny před příjezdem závodu. Na každé křižovatce stojí policista a přístup blokují zábrany," vysvětlil Vaughters.

Takový systém je nákladný, ale vytváří jasné pravidlo. Cesta se neotevře, dokud není jisté, že po ní už nejde žádný účastník závodu.

Největší riziko vzniká za pelotonem

Menší akce často spoléhají na pohyblivé uzávěry. Policie a doprovodná vozidla dočasně zastaví provoz před příjezdem závodu a po jejich průjezdu jej postupně obnoví.

Slabina tohoto řešení se naplno projeví po rozdělení pelotonu. Za hlavní skupinou mohou zůstat menší skupiny, jednotlivci, cyklisté po defektu nebo závodníci s velkou časovou ztrátou. Člověk čekající na vedlejší silnici přitom nemusí vědět, jestli už závod skončil.

„Lidé si řeknou, že všichni už prošli a cesta je opět volná,“ popsal Vaughters okamžik, ve kterém může dojít k tragédii.

Pro cyklistu přijíždějícího rychlostí kolem 50 kilometrů za hodinu představuje vůz v protisměru bezprostřední ohrožení života. Prostor pro brzdění nebo úhybný manévr může být minimální, zejména v zatáčce, za horizontem nebo na úzké silnici.

„Nemyslím si, že pohyblivé uzávěry fungují dostatečně spolehlivě,“ konstatoval Vaughters.

Jeho kritika proto nesměřuje pouze k jedné dodávce, jedné křižovatce ani jedné akci. Za nejvážnější považuje systémový nedostatek, se kterým se cyklistika dlouhodobě potýká na závodech s omezenými možnostmi.

Problém se netýká pouze Kolem Portugalska

Závod Kolem Portugalska se po Tarlingově smrti ocitly v centru pozornosti, Vaughters však odmítá představu, že jde výlučně o problém portugalských organizátorů. Podobné nebezpečí podle něj vzniká i na dalších akcích stejné úrovně.

"Příliš mnoho závodů této kategorie má přesně stejný problém. Tentokrát vše skončilo tragicky, ale stejně se to mohlo stát i na kterémkoli jiném akci, "řekl.

Zabezpečení silničního závodu vyžaduje velké množství lidí, policejní složky, zábrany, doprovodná vozidla a koordinaci s městy či obcemi na celé trase.

Organizátoři musí současně financovat televizní produkci, zázemí týmů, logistiku a další povinnosti potřebné k udržení akce v mezinárodním kalendáři.

„Náklady jsou obrovské a organizátoři se nacházejí ve velmi náročné situaci,“ uznal Vaughters.

Finanční problémy však podle něj nemění základní povinnost chránit cyklisty. Pokud organizátor nemá možnosti pro bezpečné uzavření trati, samotné zařazení závodu do profesionálního kalendáře se stává sporným.

Odpovědnost nese i UCI

Týmy si nemohou vybírat program pouze podle toho, kterým akcím nejvíce důvěřují. Výsledky ze závodů zařazených do kalendáře UCI rozhodují o bodech, postavení v žebříčku a v konečném důsledku io sportovní budoucnosti jednotlivých družstev.

Bodový systém je tak motivuje startovat i na menších akcích. Vaughters proto očekává, že Mezinárodní cyklistická unie nebude závod pouze schvalovat a přidělovat jim příslušnou kategorii, ale bude také důsledně kontrolovat jejich bezpečnostní úroveň.

„Pokud nutíte týmy bojovat na takové akci o body do žebříčku, musíte se postarat o to, aby závod splňoval požadované standardy,“ zdůraznil.

Jeho výhrady směřují ik prioritám vedení světové cyklistiky. UCI v posledních letech upravuje technická pravidla a reaguje na jednotlivé detaily výbavy či fungování závodu. Vaughters však tvrdí, že pozornost se musí v první řadě soustředit na nebezpečí s možnými smrtelnými následky.

„Už mě unavuje, že lidé zodpovědní za řízení tohoto sportu zavádějí změny týkající se směšných maličkostí,“ dodal Vaughters.