Strávil jsem týden s Petrem Saganem na tréninkovém kempu ve Finale Ligure
Koncem listopadu 2023 se nám naskytla příležitost absolvovat týdenní tréninkový kemp s Petrem Saganem a slovenským enduro týmem OKӨEVERYWHERE v italském Finale Ligure.
Peter Sagan sice ukončil kariéru v profesionálním silničním pelotonu, ale se závoděním neskončil. Trojnásobný mistr světa se vrátil k disciplíně, se kterou začínal– horské cyklistice– s cílem vybojovat místenku na Olympijské hry v Paříži.
Když mě Mišo Kolář v listopadu 2023 oslovil s nabídkou jít do Itálie na týdenní soustředění, na kterém bude i Peter Sagan, nemohl jsem odmítnout. Už jen možnost být v přítomnosti takové legendy jako Peter je něco, co se prostě neodmítá.
Já jsem byl ve své profesionální roli novináře, fotografa a kameramana, zbytek se koncentroval na trénování. Soustředění se kromě zmíněných jmen zúčastnili i další jezdci týmu OKӨEVERYWHERE Simona Kuchyňková a Jakub Kalus, a mechanik Šmerdo.
"Ticho, ticho, máme tu novináře. Ne že o tom budeš psát."
Pro jezdce šlo zároveň o testovací kemp, protože poprvé zkoušeli svá nová kola od značky Cube, se kterou uzavřeli partnerství pro rok 2024.
Až na skromnou 20- eurovou pokutku za rychlost jsme absolvovali 12- hodinovou cestu bez problémů. Vybalili jsme dodávku, vyspali jsme se a následoval první den testování nových kol. Během chystání a skládání kol dorazil Peter Sagan, takže jsme se všichni zvítali a seznámili.
Třást rukou Petru Saganovi a představovat se mu byl pro mě zvláštní zážitek, protože do té doby jsem ho vnímal jako cyklistického „nadčlověka“. Naštěstí netrvalo dlouho a rychle jsme se všichni uvolnili a pochopili, že i Petr je vlastně úplně normální člověk.
Bylo velmi fajn, že i na Petrovi bylo vidět, že se při nás cítí uvolněný, a to i při mně jako novináři, ačkoli párkrát při mně zavtipkoval: "Ticho, ticho, máme tu novináře. Ne že o tom budeš psát," podíval se na mě s jeho typickým úšklebkem.
Jsem však rád, že Mišo Petrovi několikrát zmínil, že jsem člověk, na kterého se dá z novinářského hlediska spolehnout. Určitě nebudu psát bulvární nesmysly a některé příběhy si nechám raději pro sebe.
Jako Pepek námořník bez špenátu
První den ježdění byl asi jeden z nejnáročnějších, protože Mišo, Simča a Kubo seděli poprvé na nových kolech a Peter zase nebyl absolutně zvyklý na celodenní zátěž na horském kole. Kromě toho, Peter jezdil technicky náročné traily na cross- country kole, který s nízkými zdvihy vidlice a tlumiče není úplně ideální a ruce dostanou pořádně zabrat.
„Takhle se tu vozit dolů kopcem, ale já se dnes asi ani nenaji… se cítím jako Pepek námořník, který si zapomněl dát špenát,“ vtipkoval po poslední jízdě a snažil se rozcvičit si unavená předloktí.
Mišo Kolář byl po prvních jízdách novým kolem nadšen: "Nemohu říct nic špatného. Velmi rychle jsem si zvykl a neměl jsem problém jet stejně dobře, jako na starém kole. Je to takový pocit, jako kdyby mi někdo půjčil kolo. Ale je cítit, že to kolo je opravdu velmi lehké."
První večer jsme ještě neměli nakoupeno, takže jsme se šli najíst do města. Když jsem nastupoval do auta, uvědomil jsem si, že jsem si zapomněl v pokoji peněženku, tak říkám: "Sekundu, jdu si po peněženku," ale z auta jsem dostal rychlou odpověď: "Kašli na peněženku. Jedeš na večeři s Petrem Saganem," zasmál se Peter. Šli jsme do lokální pizzerie, pořádně jsme se najedli a naplánovali program na další den.
Honosná večeře od šéfkuchaře Petra Sagana
Ráno jsme si společně připravili snídani, nachystali jsme věci na ježdění a nastavili kola. Velkou pomocí na celém soustředění byl kamarád Petra Sagana Kubo Zucha, který nám po celou dobu dělal řidiče a vozil nás dodávkou na traily, protože primární úkol byl jezdit co nejvíce dolů kopcem, zvykat si na nová kola a trénovat techniku ve sjezdu.
Naložili jsme kola do auta a vyrazili na Nato Base, což byla kdysi základna NATO v Calice Ligure a momentálně je to místo, které je známé jako startovací bod pro několik skvělých trailů. Jelikož ty jsou velmi dlouhé a náročné, není možné jezdit jako v bikeparku nahoru- dolů po celý den. Druhý den se podařilo odjet celkem tři jízdy, přičemž jednou se šlapalo na vrchol „za vlastní“, bez odvozu autem.
Může to sice znít jako málo, ale traily, které se jezdily, mají celkovou délku kolem 7 km a vůbec nejsou jednoduché, takže na trénink to stačilo víc než dost. „Dnes už to bylo lepší, ale ty ruce mám pořád pořádně gumové,“ řekl Sagan po druhém dni ježdění.
I když přiznal, že měl gumové ruce, večer nám všem připravil luxusní večeři. "Doma nevařím vůbec. Nebaví mě to a nechce se mi vařit si pro sebe. Ale když jsme takhle na soustředění a vařím i pro ostatní, tak je to úplně něco jiného," řekl a přinesl na stůl hovězí steaky.
Po honosné večeři z dílny šéfkuchaře Petra Sagana si Mišo začal velmi vtipným způsobem obvazovat dlaň kuchyňskou fólií: "Asi před dvěma měsíci jsem čistil tratě v Žilině a holýma rukama jsem chytil nějakou změť trnů.Jeden se mi zapíchl do dlaně a od té doby se zapíchl do dlaně a od té doby se zapíchl do dlaně. něco stavěli na trailech, rozdráždil jsem si to a takhle to dopadlo– jeden prst mám tak nateklý, že se sotva držím řídítek. Udělal jsem si tu takové umělecké dílo,“ zasmál se Mišo a ukázal mi do kamery dlaň uvázanou průsvitnou fólií a izolačkou, pod kterými měl nějakou hojivou mastičku.
V zákulisí natáčení Eurosportu
Během dalších dvou dnů jsme měli možnost nahlédnout do zákulisí natáčení dokumentu Eurosportu s Petrem Saganem, kde představují sportovce, kteří se připravují na olympiádu.
Zároveň to bylo zajímavé, protože jsme viděli, jak funguje Peter téměř po celý život, protože na něj byla dlouhá léta upřena mediální pozornost a musel neustále někomu poskytovat rozhovory, což určitě není jednoduché vedle všeho ostatního, co obnáší život profesionálního cyklisty– cestování, tréninky, závody, tlak na výsledky, přísný režim pro regeneraci a pod.
Po ranním natáčení pokračoval Peter se štábem Eurosportu, aby si natočili, i jak jezdí a trénuje na horském kole. Zbytek čekal další náročný tréninkový den, který začal opět dlouhým sjezdem z NATO Base, ale poté „otočili“ Mišo, Simča a Kubo čtyřikrát známý dvoukilometrový trail Little Champery, který obsahuje náročné a strmé sekce s velkými kameny a dlouhé rockgardeny.
Jako tréninkovou třešničku na dortu si nechali na konec dne sjezd z NATO Base až k našemu ubytování, kde jsme se setkali také s Petrem. "No, já jsem toho dnes moc nenajezdil, ale tak co už naděláme. Ještě se jim i dron zachytil do větví, takže museli lézt na strom, aby ho zachránili, "řekl během toho, jak vařil na večeři rizoto a stále na něj mířila kamera z Eurosportu.
„Jinak, Peter sem asi ani nepřišel trénovat, on nám tady jen vaří,“ řekl Kubo Kalus před večeří. "No a? Takhle mě to baví, když vařím pro druhé. Zítra udělám perkelt. Ale musíme koupit cibuli a česnek, "říká Peter během míchání šafránového rizota, zatímco Simča s Kubom hráli pingpong a přitom předváděli své dobré (ne)schopnosti na remix nějaké v nouze.
Jeden pád a 5 milionů zhlédnutí
https://www.youtube.com/watch?v=fjjQpkX6- Uk&ab_channel=OK%D3%A8EVERYWHERE
Čtvrtý den začal již klasicky nekonečnou dávkou vajíček k snídani a přípravou na celodenní ježdění. Peter měl však technický problém s kolem a kompletně mu odešla jedna brzda, na což jsme neměli nářadí k opravě.
Jelikož přímo ve Finale Ligure není prodejna Specialized, využil svých kontaktů týmu Specialized Factory Racing az Monaka přišel italský mechanik, který dělal více let pro jeden z profesionálních týmů, takže kromě opravy brzdy mu kompletně nastavil i celé kolo.
Po této menší komplikaci jsme naložili kola a vyrazili severně od Finale Ligure nad městečko Noli, kde je několik kratších, ale skvělých trailů s krásným výhledem na moře. Během čtyřhodinového tréninku stihli odjet šest sjezdů na známém trailu DH Man.
Kromě mého natáčení kamerou točily své jízdy také Mišo, Kubo a Simče na GoPro kamery a Simči se podařilo natočit Petrův tragikomický pád.
Při jedné z jízd nezvládl ve strmém sjezdu pravotočivou zatáčku, zaseklo se mu přední kolo, proletěl přes kolo a skončil na zemi.
Naštěstí se mu kromě pár oděrek nic vážného nestalo. Když jsme si poprvé dívali záznam, neubránili jsme se smíchu, protože první, co řekl Petr ještě ze země, bylo: „Máš to?“ Více ho totiž zajímalo, jestli to má Simče natočené, než to, jestli se mu něco nestalo.
Po čtvrtém dni tréninků přišel na všech útlum, byli jsme rozloženi po gaučích a postelích v celém domě a snažili se udržet se při vědomí.
S tímto ale Peter problém neměl, opět se přepnul do role kuchaře a začal chystat zmiňovaný perkelt.
Svůj malý kuchařský úkol jsem splnil i já– krájel jsem cibuli a česnek, ale všechno ostatní bylo v režii trojnásobného mistra světa. K večeři se najednou všichni probrali a konečně jsme přeplnili škrkající žaludky.
Bulvár se vyšantil
Po večeři dala Simča na svůj Instagram video z Petrova pádu. Co jsme ale netušili– stal se z toho virál a video dosáhlo šílených 5 milionů zhlédnutí, což je nejvíce nejen na Simčině, ale i na Petrově profilu.
Je jasné, že lidi na sociálních sítích zajímají u cyklistů více pády než cokoli jiného, ale že tento pád překoná všechna ostatní videa i na Petrově Instagramu, to bychom si opravdu nemysleli. A tak jsme tento večer strávili z velké části s telefony as údivem sledovali, jak rostou čísla.
Možná to sice zní trochu povrchně, ale faktem je, že sociální sítě jsou již momentálně velmi důležitou součástí prezentace jakéhokoli sportovce, čili i „sezení s telefonem“ je velmi podstatné a je třeba tomu věnovat pozornost a dostatečnou dávku kreativity.
Co jsme možná nečekali, byly později bulvární články, které odkazovaly na zmíněný pád, a dokonce jeden portál se pochlapil titulkem: "Po Saganově boku je nová žena. Takto se před ní předvedl: Po frajeřině přišel velký strach."
Tou novou ženou měla být Simča a předvádění měl být asi pád. No kde byly frajeřina a strach, to už je sporné. Peter je ale na podobné věci zvyklý, takže jen mávl rukou a ani se tím dále nezabýval.
Saganovy nohy vs. elektrokola
Další den byl naplánován trochu jiný druh tréninku a všechny čekalo celodenní šlapání do pedálů. Mišo, Kubo a Simča šli však na elektrokolech, zatímco Peter si vzal své XC- čko, protože potřeboval zakomponovat do tréninku techniky sjezdu i nějakou tu vytrvalost.
"Ale půjdete na eko režim, neže mě odpálíte," řekl Peter před startem. „Ale co, vždyť se podívej na svá lýtka,“ odpověděl mu Mišo. První půlhodinu šlapali po asfaltce horského průsmyku Melogno a na vrcholu odbočili na lesní cestu Barbottina, kde si po chvíli šlapání dali konečně trochu sjezdu na 4 km trailu s názvem Isallo Extasy.
Paralelně s trailem vedla cesta zpět na vrchol, po které vyšlapali zpět a traverzami se dostali k dalším trailům RocknRolla či DogEatDog, po kterých sešli až k moři, do města Pietra Ligure, kde jsme se všichni setkali.
Den sice strávili na elektrokolech, ale po pěti hodinách byli zjevně pořádně rozbiti. „Kola jede parádně, motor makal, ale i tak to byla pořádná zaběračka,“ řekla Simča při nakládání kola do auta.
"Nejprve jsem měla nějaký silnější režim, ale Mišo mi pak řekl, ať nespekuluji, tak jsem si dala eko a dojela jsem s 37 procenty, čili jsem dost šetřila. Ale upřímně, nečekala jsem, že to bude tak náročné."
Mišo později přiznal, že jeho ranní předpovědi se potvrdily. "Když jsme šlapali nahoru kopcem, najednou se dívám kolem sebe, a Peter nikde. Byl daleko před námi, i přesto, že neměl motor, takže je vidět, že jeho výkon v nohou je stále asi silnější než naše motory- bicích.“
Z hodinového rozhovoru byl pětihodinový
Po večeři jsem přišel za Petrem s malou dušičkou: „Mohli bychom dnes udělat ten rozhovor?“
Chystal jsem totiž speciální vydání časopisu Cyklistika , které je celé věnováno kariéře Petra Sagana, a chtěl jsem využít našeho setkání ik tomu, abych s ním udělal rozhovor.
S nenadšeným výrazem se mě zeptal: „No dobře, ale na kolik to bude?“ Odpověděl jsem, že taková hodinka. „Ale když se mi budeš dávat hloupé otázky, tak končíme, dobře?“ „Jasně,“ odpověděl jsem a zamyslel jsem se, že pár otázek asi raději přeskočím.
Sedli jsme si tedy na gauč a začal jsem se ptát. Nakonec z toho nebyl hodinový, ale téměř pětihodinový rozhovor, ve kterém jsme prošli jeho celou kariérou.
"Je ti jasné, že takový rozhovor bys za normálních okolností neměl šanci dostat? Můj manažer by ti dohodl tak maximálně hodinu, "řekl mi Peter dvě hodiny po půlnoci, takže vám určitě doporučuji přečíst si tento rozhovor, protože v něm najdete zajímavé příběhy ze závodu, iz Petrova života, o kterých v médiích doteď.
XC- čko vyměnil za enduro
S výrazným deficitem spánku jsem se vzbudil do šestého dne tréninkového kempu ve Finale Ligure. Snídaně, naložit kola, odjezd. Kubo (Zucha) měl už doslova sedrané dlaně od volantu a svalovici na rukou, protože cesty v okolí jsou pořádně pokroucené a vlastně celý den nic jiného nedělal, jen točil volantem, za což jsme mu byli opravdu velmi vděční.
Peter vyměnil své XC- čko za enduro kolo, aby si i on více užíval sjezdů, protože lokální traily nejsou úplně ideální pro malé zdvihy cross- country kola. „Tak tohle je už trochu jiná káva,“ řekl po první jízdě, „ale stejně mě bolí celé tělo,“ dodal.
"Myslím si, že na enduro kole může Peter posunout své schopnosti, a také zjistí, jaké má limity ve sjezdu," řekl Mišo. „Poté, když přesedne na XC- čko, půjde určitě rychleji, neboť i XC- čko umí jít pořádně rychle, i když asi ne tak pohodlně jako enduro.“
Kluci a Simča si dali za celý pětihodinový trénink čtyři dlouhé jízdy, které obsahovaly několik trailů, přičemž jsme se ještě párkrát zastavili na více místech, protože jsme potřebovali natáčet a fotit. Jednou jsme zastavili u pěkného kostelíku v lese s romantickým výhledem do doliny a na moře.
Zobrazit tento příspěvek na Instagramu
Plivanec do helmy
Najednou jen slyším pár Petrových nadávek.
Není první ani poslední, komu se to stalo, ale chtěl si odplít, ale zapomněl, že má na hlavě integrálu, ne drobnou skořepinu. Odplivl si tak rovnou do úplně nové helmy, kterou teprve ráno vybalil z krabice. „No paráda,“ řekl nevěda, jestli se má smát, nebo nadávat.
Zato my jsme věděli a smáli jsme se i za něj. Po dalším náročném celodenním tréninku se Mišo netajil únavou a opřený o dodávku řekl: „Asi už stárnu.“ Sešli jsme do Calice Ligure, šli do restaurace a vyhladověli jsme v okamžiku do sebe nacpali bagety.
Doma jsme si ještě dali druhou večeři, protože Peter se v roli kuchaře tentokrát pochlapil hovězím stroganovem. Po jídle, místo toho, abychom šli spát, jsme si ještě do noci povídali s Petrem.
Spánek se dá vždy dohnat, ale příběhy ze života Petra Sagana neslyšíte každý den.
Při pádu na hlavu mu praskla helma
V poslední den kempu se jezdilo na trailech nad městečkem Feglino. I když jsme věděli, že už tam končíme a všichni jsme dost unavení, trénink lehčí nebyl. Krátké sjezdy se střídaly s dlouhými a poslední jízda skončila po celkem pětiapůlhodinovém tréninku.
I když „poslední jízda“ se nemluví, právě v poslední jízdě Peter velmi nepříjemně spadl, dopadl hlavou na obrovský kámen. Naštěstí měl velkou helmu, do které si předešlý den plivl.
Šlo skutečně o velmi tvrdý pád, protože po chvíli jsme zjistili, že helma byla zevnitř prasklá, ale naštěstí splnila svůj účel. „No, tohle bys asi s kokoskou nerozchodil,“ řekl Mišo Petrovi, který se po pádu snažil rozcvičit si krk. „Ale co, jdeme dál,“ řekl Peter.
Později mi Mišo popsal, co se stalo, protože šel hned za ním: "Peter sletěl z kola a narazil hlavou přímo na kámen. Amen, nebyl to příjemný pohled. Byli jsme ve středu lesa a jen jsem se podíval nad sebe a přemýšlel, kde by tu tak mohla přistát helikoptéra.– a on se postavil, jako by se nic nestalo. Nechápu, z čeho je ten člověk, ale kdyby se toto stalo někomu jinému, tak by to asi dopadlo velmi špatně.“
Když jsme seděli u večeře, Peter přiznal, že ho řádně bolí krk a nemohl moc otáčet hlavou. Naštěstí to nebylo nic vážného a po několika dnech nám už posílal video, jak trénuje v San Remu, takže asi má opravdu tvrdší kosti než běžný smrtelník.
Velký zážitek pro všechny
„Takhle dobře jsem se necítil už asi 10 let,“ řekl Peter při naší poslední společné večeři. „Jsem opravdu rád, že jsme se zde setkali taková skvělá parta a doufám, že se takhle ještě setkáme.“
I z pohledu novináře musím uznat, že to byl úžasný týden, během kterého jsem měl po celou dobu úsměv na tváři. Pro Simči a Kuba to byl zase skvělý zážitek nejen z pohledu setkání s Petrem, ale měli také možnost vidět, jak funguje a jak vypadá život profesionálního cyklisty.
"Jsem velmi vděčná, že se nám podařilo dostat se na takové soustředění na konci sezóny, když jsme všichni ještě velmi dobře vyjetí," řekla po soustředění Simča Kuchyňková.
„Absolvovat týden s Petrem Saganem bylo fakt super a musím říct, že se za těch pár dní neskutečně zlepšil a na konci nám už ve sjezdech dýchal na krk. Ještě kromě toho všeho nám Peťo vařil, co jsem fakt nečekala, ale bylo to jako od michelinského šéfkuchaře. na e- bicích, takže máme co dělat během zimní přípravy. Všichni jsme se vzájemně táhli, pomáhali si a učili jeden druhého, takže to byla fakt paráda,“ dodala Simča.
Kubo Kalus také uznal, že Petrův progres za jeden týden byl skutečně obdivuhodný: "Jeho progres za sedm dní byl neskutečný a toto by dokázal asi jen málokdo. I když být v jeho těle by bylo asi dost nebezpečné, ale jak řekl– on je Wolverine, je nezničitelný. Celé soustředění bylo super, hodně jsme najeli a otestovali jsme nová kola. Myslím si, že všichni jsme spokojeni, takže se máme na co těšit v nové sezóně.“
Stejně jako Simča a Kubo, i Mišo byl se soustředěním velmi spokojen. "Od prvního momentu si všichni sedli, takže jsme neměli žádné problémy. Najeli jsme mnoho kilometrů dolů kopcem, potrénovali jsme a otestovali nová kola. Zároveň to byla skvělá zkušenost pro Simči a Kuba, kteří se setkali s Petrem. Já ho znám celý život a odjel jsem i své v silniční cykl, je blázen a zároveň super člověk, profesionální atlet– nejen cyklista, a jak zvládá celkově ten hektický život.“
Mišo také přiznal, že jemu samému trvalo mnohem déle dostat se v horské cyklistice na takovou úroveň jako on. "Mně to trvalo dva, tři roky, jemu pár týdnů. Je obdivuhodné, s jakou lehkostí jezdí na horském kole a jak se za týden zlepšil v technice a zrychlil ve sjezdu. Jsem velmi rád, že se nám tento kemp podařilo takto narychlo zorganizovat a chci všem poděkovat za profesionální zažili,“ dodal Michael Kolář.
