Široké pláště nedělají z gravelu horské kolo. Rozdíl je větší než pár milimetrů pryže
Autorem příspěvku je Simon von Bromley, senior technický redaktor BikeRadaru, který se věnuje silniční a gravelové cyklistice.
Pokud jste poslední měsíce nestrávili někde mimo civilizaci, určitě jste si všimli, že pořádně široké pláště na gravelových kolech jsou momentálně velkým tématem.
Profesionálové v gravelovém závodě jezdí na cross- country pláštích, nová gravelová kola přicházejí se stále větším prostorem v rámu a vidlici a výrobci plášťů mezi sebou svádějí ostrý souboj o to, kdo uvede na trh co nejširší gravelový plášť.
Jako u každého trendu, ani tady však nejsou všichni přesvědčeni. Jeden z nejčastějších protiargumentů zní přibližně takto. Pokud potřebujete pláště širší než 45, 50 či 55 milimetrů, jednoduše si pořiďte horské kolo.
My si samozřejmě vážíme každého našeho čtenáře i diváka a ceníme si každého příspěvku v diskusi.
To ovšem neznamená, že mají vždy pravdu. A protože jsem si nedávno koupil zcela nové horské kolo, můžu z vlastní zkušenosti říci, že v tomto případě se mýlí. A pořádně.
Pláště jsou důležité, ale nejsou všechno
Podstata tohoto argumentu zřejmě spočívá v představě, že pokud na určitou jízdu chcete velké pláště, automaticky to znamená, že byste na horském kole byli na tom lépe.
Obvykle se tím myslí rychleji, pohodlněji a lépe, než na gravelovém kole.
Jenže ačkoli je pravda, že širší pláště s lepším záběrem jsou jedním z poznávacích znaků moderních horských kol, od gravel biků je odlišuje mnohem víc než jen šířka obutí.
Když si například srovnám svůj Kinesis GX Race s novým Trekem Procaliber 8, okamžitě je jasné, že rozdíl není jen v několika milimetrech gumy navíc.
Kinesis je pevné gravelové kolo s úzkými berany, zatímco Trek je hardtail určený pro cross- country, se širokými rovnými řidítky, teleskopickou sedlovkou a 120 milimetry zdvihu vpředu.
Ještě důležitější však je, že geometrie az ní vyplývající posed jsou u těchto kol zcela odlišné. A malé rozdíly v šíři plášťů na tom nic nemění.
I když mám na Kinesise obuté 2,1- palcové Schwalbe Thunder Burt, jízdní projev se příliš neliší od běžného silničního kola. Rozdíl je v tom, že se s ním můžete řítit prakticky po čemkoli, co se dá ještě alespoň volně označit za cestu.
Na asfaltových stoupáních je samozřejmě línější než můj lehký Giant TCR Advanced Pro Disc. Jinak však Kinesis na cestě stále působí velmi jasně jako kolo s berany.
Umíte se na něm schovat před větrem, dostat hlavu níže a díky vysokým převodům podobným silničnímu kolu relativně snadno sbírat kilometry.
Trek Procaliber je naproti tomu úplně jiné zvíře.
Odpružená vidlice, lehčí převody a vzpřímenější geometrie znamenají, že na technických trailech nabízí nesrovnatelně více kontroly. A platí to směrem nahoru i dolů.
Jakmile se však dostanu na delší úsek šotoliny nebo asfaltu, horské kolo mě okamžitě přinutí toužit po delší a nižší geometrii gravel biku. Zejména když fouká protivítr.
Každý z těchto kol má své místo
Samozřejmě existují jízdy, které jsou na gravelové kolo prostě příliš technické. Zvlášť při mých omezených terénních schopnostech.
Jsou skalnaté sjezdy, které jsem musel na gravel biku sjet pěšky, zatímco na horském kole jsem je projel bez váhání a bez velkého přemýšlení.
Horské kolo je nepochybně schopnější stroj. A při jízdách, kde vám moc nezáleží na rychlosti na asfaltu nebo šotolinových cestách, je jednoznačně ideální volbou.
Při delších jízdách na smíšeném povrchu je však gravelové kolo stále lepší možností.
Zejména použijete-li široké a rychlé pláště, jako zmiňované Thunder Burty, které dokáží zmenšit rozdíl ve schopnostech v terénu, aniž byste na hladším povrchu obětovali příliš mnoho rychlosti.
Argument „tak si jednoduše kup horské kolo“ proto netrefuje podstatu.
Ano, mezi gravel kolem se širokými plášti a horským kolem existuje určitý malý průnik. Nicméně rozdíly mezi nimi, stejně jako situace, ve kterých každý z nich vyniká, jsou mnohem výraznější než jen několik milimetrů pryže.
