Příběh života i záhadné smrti Ottavia Bottecchiu, prvního italského vítěze Tour de France a válečného průzkumníka na kole
Příběh Ottavia Bottecchiu, prvního italského vítěze Tour de France z roku 1924, patří k největším záhadám cyklistiky.
Tento výjimečný sportovec se stal národním symbolem, ale jeho život skončil předčasně za podivných okolností, které dodnes vyvolávají spekulace.
Jeho život však skončil předčasně za podivných okolností, které v Itálii dodnes rezonují a vzbuzují spekulace.
Přečtěte si také
Válečný průzkumník na kole
Ottavio Bottecchia se narodil v roce 1894 v malé italské vesničce San Martino di Colle Umberto v regionu Benátsko.
Vyrůstal v chudé rodině a už od dětství tvrdě pracoval, aby pomohl rodičům. Do školy chodil pouze jeden rok a poté pracoval jako švec a později jako zedník.
Jízda na kole se pro něj stala způsobem, jak uniknout každodenní dřině a bídě.
Když vypukla první světová válka, Bottecchia nastoupil do vojenských služeb jako cyklistický průzkumník italské armády Bersaglieri. Čtyři roky převážel zprávy a zásoby na rakouské frontě na speciálním skládacím kole.
Bottecchia sloužil v italské armádě během první světové války, i když byl později znám jako kritik fašistického režimu diktátora Benita Mussoliniho.
Během války však utrpěl vážná zranění, která poznamenala jeho zdraví a způsobila mu celoživotní problémy. Během konfliktu se nakazil malárií a také musel několikrát uniknout ze zajetí nepřátelské armády.
Bottecchia přežil i plynový útok 3. listopadu 1917 při bitvě u Caporette, přičemž poskytoval krycí palbu ustupujícím silám. Nedaleko Sequals byl zajat, ale ujel, když ho v noci převáželi na jiné místo.
Po návratu na italské linie prováděl průzkumné výpravy do oblastí, které byly pod kontrolou rakouských sil, včetně jeho rodného regionu Colle Umberto.
Bottecchia byl později oceněn bronzovou medailí za odvahu a po skončení první světové války se Bottecchia v roce 1919 přestěhoval do Francie, kde pracoval jako zedník.
Začátek kariéry v cyklistice
V roce 1920 se Bottecchia vrátil do Itálie a jako 26- roční se začal věnovat soutěžní cyklistice, přičemž jeho první závodní kolo mu daroval prezident cyklistické asociace Associazione Sportiva di Vittorio Veneto, Teodoro Carnielli.
Hned v prvním roce vyhrál závod Giro del Piave, Coppa della Vittoria a Duca D'Aosta ao rok později si připsal vítězství na Coppe Gallo an Osimu, Circuito del Piave a Giro del Friuli.
Jeho rodina však nadále zápasila s chudobou, av roce 1921 ho zasáhla další tragédie, když zemřela jeho nejmladší dcera, jen jako sedmiletá.
V roce 1922 nezaznamenal výraznější výsledky, avšak v roce 1923 se Bottecchia umístil na pátém místě na 11. ročníku Giro d'Italia, což bylo tehdy nejvyšší umístění samostatného jezdce bez týmu.
Přední francouzský jezdec Henri Pélissier požádal Bottecchiu, aby se připojil k jeho profesionálnímu týmu z Francie Automoto- Hutchinson.
Automoto byla francouzská motocyklová společnost, která prodávala své produkty také v Itálii. Tým Automoto viděl v Bottecchiovi nejen šanci vyhrát Tour de France, ale mít i dalšího italského jezdce na podporu zahraničního prodeje.
Přečtěte si také
"Žádné banány, hodně kávy, děkuji"
Bottecchia se tak opět přestěhoval do Francie za svým novým týmem.
Novinář z L'Équipe Pierre Chany, který psal až o 49 edicích Tour de France, ho popsal jako muže "s kůží opálenou jako staré kožené sedlo a vráskami na tváři tak hluboko, že jsou to jizvy."
"Oblečení měl otrhané a boty tak staré, že už neměly žádný tvar. Uši mu odstávaly tak výrazně, že jej organizátor Tour de France Henri Desgrange nazval motýlem."
Jediná slova, která Bottecchia zvládl ve francouzštině bylo: "Žádné banány, hodně kávy, děkuji," popisuje Chany.
Jeho přítel a tréninkový partner Alfonso Piccin jej však postupně naučil číst ve francouzštině a "společně četli italský sportovní deník Gazzetta dello Sport a tajné antifašistické brožury protestující proti vládě Benita Mussoliniho," popisuje francouzský deník L'Humanite.
Přečtěte si také
Průkopnická vítězství na Tour de France
V roce 1923 se Bottecchia poprvé představil na Tour de France a hned zaujal pozornost fanoušků i cyklistických odborníků.
Bottecchia nebyl jen výjimečně fyzicky připraven, ale měl také jedinečný instinkt, který mu pomáhal efektivně rozložit síly během náročných etap.
Při premiéře na Tour vyhrál jednu etapu a skončil celkově na druhém místě. Po druhé etapě vedl Tour a žlutý dres měl oblečený šest dní. Potom se dostal do vedení jeho týmový kolega Pélissier, který nakonec vyhrál celkovou klasifikaci.
„Bottecchia mě nahradí příští rok,“ řekl Pélissier.
Na toto vyjádření reagoval v Itálii deník Gazetta dello Sport tím, že požádal každého ze svých čtenářů o liru, aby jej odměnili. Mussolini se údajně přihlásil jako první.
Následující rok 1924 se stal zlomovým. Bottecchia oblékl žlutý dres už po vítězství v první etapě Tour de France a zůstal v něm oblečený až do poslední etapy, přičemž celkově si připsal čtyři triumfy v etapách.
Bottecchia vyhrál Tour de France jako vůbec první Ital v historii, což v Itálii vyvolalo doslova národní euforii. Byl slaven jako hrdina a symbol nové, sebevědomé Itálie.
Přestože francouzsky uměl číst, jeho mluvený projev byl stále značně kostrbatý: „Ne unavený, Francouzi a Belgičané dobří přátelé, cyklistika dobrá práce.“
Oblečený ve žlutém dresu se vracel domů do Milána vlakem, nejlevnější třetí třídou, aby ušetřil peníze.
Bottecchiův triumf na Tour nebyl jen otázkou fyzické síly, ale také důvtipu a taktiky. V té době ještě neexistovaly týmové strategie, jak je známe dnes, a jezdci se museli spoléhat především na své individuální schopnosti.
Přečtěte si také
"Dostihla ho bída jeho původu"
V roce 1925 se Bottecchia opět postavil na start Tour a opět zvítězil, čímž dokázal, že jeho první triumf nebyl náhoda. Jeho úspěch vyvolal zájem i mezi francouzskými fanoušky, kteří ho obdivovali pro jeho pokoru a odhodlání.
Bottecchia vyhrál první, šestou, sedmou a poslední etapu, i díky velké pomoci Belgičana Luciena Buyssea, který je považován za prvního domestika v historii Tour de France.
Po dvou vítězstvích už však Bottecchia nedokázal obhájit žlutý dres potřetí av roce 1926 během bouřky v desáté etapě ze závodu odstoupil. "Plakal jako dítě," popisuje francouzský historik a spisovatel Bernard Chambaz.
"Nepříjemná ruka osudu mu padla na ramena. Jakoby ho dostihla bída jeho původu. Pronásledovaly ho temné myšlenky a tušení budoucnosti. Z Tour v roce 1926 odstoupil během etapy, kterou ti, co tam byli, označili za apokalytickou kvůli chladu a extrémnímu větru."
"Šel domů, nešťastný. Už neměl to srdce trénovat. Bál se, že ho ‚srazila špatná nemoc'. Kašlal a bolel ho záda a průdušky. Kromě toho během zimy přišel o mladšího bratra, kterého během jízdy na kole srazilo auto," píše Chambaz o osudu Otta.
Přečtěte si také
Záhadná smrt
Ottavio Bottecchia se po úspěšných letech na Tour de France zaměřil na přípravu a věnoval se tréninkům ve své rodné oblasti.
Ráno 3. června 1927 chtěl jít už tradičně trénovat s kamarády Alfonsem Piccinim a Riccardem Zillem, avšak nikdo z nich se k němu nepřidal, a tak šel trénovat o samotě.
Později ten den našli ležet Bottecchiu při cestě nedaleko města Peonis, bezmocného a v kritickém stavu. Měl prasklou lebku a další četné zlomeniny. Okamžitě byl převezen do nemocnice v Gemonu.
Bottecchia podlehl zraněním o dvanáct dní později, jen čtyři dny předtím, než se chtěl pokusit o třetí vítězství na Tour.
Co přesně se stalo, zůstává dodnes předmětem dohadů a spekulací.
Podle oficiálních zpráv měl Bottecchia rozsáhlá zranění hlavy a hrudníku, které si podle prvotní hypotézy způsobil pádem z kola, ale v době jeho nalezení bylo kolo nepoškozené, což vyvolalo pochybnosti o okolnostech jeho smrti.
Neexistovaly žádné stopy po smyku, které by naznačovaly, že jej vytlačilo z cesty auto, a žádné stopy na pedálech nebo pásce na řídítkách, které by naznačovaly, že ztratil kontrolu nad kolem.
Teorie i konspirace o smrti Ottavia Bottecchiu
Ottavio Bottecchia přešel z frontových linií přímo na cyklistický vrchol, ale jeho nečekaný pád z výsluní zůstává dodnes zahalen tajemstvím.
Bernard Chambaz napsal o smrti Bottecchiu pro L'Humanité: "Nehoda nebo atentát? Teorie jeho nehody, upřednostňovaná justicí, na základě výpovědí svědků a lékařské prohlídky, byla založena na předpokladu nemoci, úpalu a pádu."
"Ve skutečnosti bylo vyšetřování rychle uzavřeno. Tato teorie vyhovovala všem: Mussoliniho režimu, předpokládanému vrahovi a dokonce– i když je to smutné říci– i rodině, která si byla jistá velkou pojistnou výplatou,“ dodává Chambaz.
Místní obyvatelé i italská média začaly hledat vysvětlení, co mohlo vést k tragické smrti Ottavia Bottecchiu.
Nehoda na tréninku
První verze, kterou vyšetřovatelé předložili, byla náhodná nehoda. Bottecchia trénoval na silnici, která vedla vedle kopcovitého terénu, a mohl narazit na nečekanou překážku, která způsobila jeho pád.
Tato verze by se mohla zdát logická, avšak fakt, že Bottecchia byl mimořádně zkušeným cyklistou, vzbuzovala otázky. Svůj tréninkový region důvěrně znal a zranění, která utrpěl, neodpovídala typickým zraněním při cyklistických nehodách.
Politická vražda
Jedna z nejkontroverznějších teorií předpokládá, že Bottecchia se stal obětí politicky motivovaného útoku. V Itálii se právě rozmáhal fašismus pod vedením Benita Mussoliniho a Bottecchia byl známým antifašistou.
Otevřeně projevoval nesouhlas s režimem a netajil se svými názory. V atmosféře fašistické diktatury bylo takové chování vnímáno jako provokace, a není vyloučeno, že Bottecchia byl umlčen. Avšak tato teorie nikdy nebyla prokázána a žádné přímé důkazy nebyly nalezeny.
Přiznání místního farmáře
Léta po Bottecchiově smrti se objevila další verze, která působila spíše bizarně než realisticky. Místní farmář tvrdil, že viděl Bottecchiu při krádeži hroznů ze svého vinařství a v návalu zlosti mu hodil kámen do hlavy, což mělo způsobit smrtelná zranění.
Přestože tento muž po letech přiznal vinu, neshoda času a místa konání farmáře s okolnostmi nalezení Bottecchiu zpochybňuje jeho výpověď. Zdá se pravděpodobné, že zemědělec toužil po pozornosti, a tak se přihlásil s přiznáním, které však bylo v mnoha ohledech nespolehlivé.
Útok mafie
Existuje teorie, že Bottecchia se stal obětí mafie nebo místního gangu.
Organizovaný zločin měl v Itálii vždy silné zázemí, a to zejména v období mezi světovými válkami.
Je možné, že si ho vybrali buď jako cíl pro vydírání, nebo ho chtěli zastrašit, což nakonec skončilo tragicky. I tato verze však zůstává jen hypotézou, protože nebyly nalezeny důkazy, které by ji podpořily.
Značka kol Bottecchia vznikla až po smrti Ottavia
Podle Ottavia Bottecchiu je pojmenována italská značka kol, přičemž špičkové rámy se vyrábějí dodnes v Itálii, ale zbylá produkce je v Asii.
Výrobce začal pod jménem Carnielli v roce 1924, kdy Bottecchia vyhrál poprvé Tour de France a značku přejmenovali na Bottecchia až po smrti italského legendárního cyklisty.
V průběhu let se společnost Bottecchia vypracovala na jednoho z větších výrobců běžných i závodních kol av roce 2006 se v Evropě prodalo více než 50- tisíc kol Bottecchia. Byli technickým sponzorem profesionálního italského týmu Acqua & Sapone, který závodil Giro d'Italia na modelu Bottecchia SP9 v roce 2010 a na Bottecchia Emme 2 v roce 2011.
V červenci 2022 společnost koupila značku Bottecchia společnost Fantic Motor. "Po katastrofálním požáru, který postihl jednu z továren v Cavarzeru, se Bottecchia přestěhovala do provincie Padova a vrátila se do Piova di Sacco," popisuje výrobce nepříjemnou událost z roku 2023.
