„Diváci si mysleli, že jsem šel opačným směrem.“ Jak vyhrál Peter Sagan první titul mistra světa v roce 2015
Peter Sagan získal duhový dres mistra světa v silniční cyklistice v letech 2015, 2016 a 2017, třikrát po sobě, což se dosud nepodařilo nikomu v historii.
Triumf Petra Sagana tak představuje jeden z nejvýraznějších úspěchů v celé historii cyklistiky.
Každý ze tří titulů světového šampiona Petra Sagana je příběhem odvahy, strategického myšlení a neobyčejné fyzické kondice, které společně vytvořily nezapomenutelné momenty v srdcích fanoušků po celém světě.
Peter Sagan patřil mezi nejlepší taktiky v profesionálním pelotonu a vždy uměl být ve správný čas na správném místě.
O to víc mu tato schopnost předvídat a číst situaci v pelotonu pomohla na světových šampionátech, jelikož zatímco jiní jezdci byli zvyklí spoléhat na týmové kolegy, Sagan se raději vždy spoléhal sám na sebe a nepotřeboval mít neustále kolem sebe dalších sedm závodníků ve stejném dresu.
Richmond 2015
Trať cyklistického mistrovství světa v Richmondu v roce 2015 byla charakteristická technickou náročností a kombinovala městské ulice s několika klíčovými stoupáními, které testovaly výdrž a schopnosti jezdců v různých fázích závodu.
Délka jednoho okruhu byla 16,3 km a závodníci jich museli absolvovat 16, takže celková trasa měla až 264,1 km a celkové převýšení 2089m.
Městský okruh obsahoval tři technická stoupání– Libby Hill, 23. Street a Governor Street. Každé z nich nabízelo unikátní výzvy: Libby Hill se vyznačovalo úzkými zatáčkami a dlažebními kostkami, 23rd Street bylo krátké, ale extrémně strmé, a Governor Street bylo delší, ale méně prudké stoupání, které vedlo přímo k cílové rovince.
Kombinace velmi dlouhé trasy, technických zatáček a krátkých stoupání tak byla vhodná pro klasikářské typy jezdců, jako byl Peter Sagan, ale i pro sprintery, kteří dokázali přežít intenzivní výšlapy.
Na startu se setkal se silnými jezdci, což rovněž toužili po duhovém dresu, například Greg Van Avermaet, Alexandr Kristoff, John Degenkolb, Michael Matthews nebo Philippe Gilbert.
"Okruh se mi opravdu moc líbil. Intenzivní stoupání, klesání, technické zatáčky, pak byl chvíli prostor k odpočinku a mohl jsem se podívat, jaké škody byly za mnou napáchány," popsal Sagan.
Velmi špatný start
Peter Sagan byl na startu v národním dresu slovenské reprezentace spolu s bratrem Jurajem a Michaelem Kolářem. Jak Sagan později popsal, po rychlém startu závodu téměř skončil ve sprchách ještě dříve, než se vůbec začalo závodit.
Jakmile rozhodčí odmávali start, se peloton rozběhl v extrémně vysokém tempu a rozdělil se na dvě skupiny.
„Diváci si asi i mysleli, že jsem šel opačným směrem,“ řekl nám Sagan v rozhovoru pro speciální vydání magazínu Cyklistika na margo toho, že se ocitl na úplném ocase druhé skupiny.
Naštěstí pro slovenského šampiona bylo v jeho skupině pár jezdců, kteří se obětovali a dotáhli to do pelotonu. Do cíle tehdy zbývalo ještě 250 km.
Po hektickém úvodu následovaly relativně klidné závody. V čele se vytvořil osmičlenný únik, ve kterém však nebyl nikdo z favoritů, takže peloton jim mohl bez problémů nechat náskok kolem tří, čtyř minut.
"Holanďané, Belgičané a Němci udržovali dostatečně rychlé tempo, aby se drželi blízko za únikem, ale zároveň to tempo nebylo nepříjemné," popsal Sagan.
V polovině závodu začal peloton zvyšovat tempo a postupně stáhl náskok úniku na jednu minutu, zatímco s přibývajícími kilometry začali jezdci v čele odpadávat.
Peloton doběhl únik, když zbývalo do cíle 92 kilometrů, což nebyla úplně ideální situace, protože nastal menší chaos, protože se znovu začalo bojovat o únik.
Po několika neúspěšných pokusech se čtyřem jezdcům podařilo 78 km před cílem odtrhnout se od hlavní skupiny, zatímco trojice slovenských reprezentantů jezdila ve středu pelotonu, který táhli Belgičané.
Když zbývaly do konce už jen čtyři okruhy, několik jezdců skončilo na zemi v hromadném pádu. Sagan sice nespadl, ale spolu s dalšími favority, Matthewsem, Terpstrem či Štybarem, musel dotahovat 15- vteřinový náskok pelotonu, což se jim podařilo asi 50 km před cílem.
Není čas na paniku
Útok, který v Saganovi vyvolal výraznější znepokojení, přijel 36 km před cílem, když se do vedení dostal Brit Ian Stannard.
"Věděl jsem, že je to silný chlap ze severských klasik a jeho útok vedl k přeskupení a velmi malému úniku. Zakousl jsem si do rtu, cucl si zuby a řekl jsem si, že je před námi ještě dlouhá cesta, že není čas na paniku a že jsou tam velké týmy, které by chtěly, aby se tento únik době.
V čele se ocitli v předposledním kole obhájce titulu Michal Kwiatkowski, Dani Moreno, Bauk Mollema, Tom Boonen, Andrey Amador, Elia Viviani a Stannard, což byla extrémně silná skupina.
"Šlo se velmi, velmi rychle. Zůstaň klidný, řekl jsem si pokaždé, a jen jezdi dál, "popsal Sagan své pocity.
"Cítil jsem se totálně zničen, ale věděl jsem, že pokud jsem se tak cítil já, ostatní byli pravděpodobně na tom stejně. Věděl jsem, že mám jeden náboj a nemůžu ho minout v nesprávné chvíli."
Úniku to však opět nevyšlo a peloton je doběhl.
Klikaté cesty a prudké zatáčky způsobovaly unaveným jezdcům problémy. "Věděl jsem, že je klíčové, abych přes ně přejížděl bez ztráty rychlosti. Jel jsem široce a brzd jsem se ani nedotkl."
V posledním kole se ještě pár jezdců pokusilo o únik, ale čtyři kilometry před cílem už byli všichni pohromadě. Ve stoupání Libby Hill zaútočil Čech Zdeněk Štybar, ale jeho zrychlení jen způsobilo, že se natáhl peloton a nepodařilo se mu ujít ostatním.
Peter Sagan prošel vrcholem na pátém místě, takže byl ve výborné pozici před rozhodujícím dlážděným stoupáním 23rd Street.
Krátké, ale legendární sólo se "super- tuckém"
„Vyzkoušel jsem znovu starý trik– šel jsem naširoko, aniž bych musel brzdit, a měl jsem tak vyšší rychlost,“ řekl Sagan, který 2 km před cílem jako první zareagoval na útok Grega van Avermaeta.
„V rychlosti, jakou jsem vešel na dlažební sektor, jsem si rychle uvědomil, že to je buď teď, nebo nikdy.“ Na vrcholu stoupání měl Sagan náskok jen pár metrů před Van Avermaetem.
„V krku jsem cítil železitou krev a má lýtka na mě křičela celou nahromaděnou bolestí z 260 kilometrů.“
Do cíle však stále zůstávaly více než dva kilometry a Sagan ještě neměl nic vyhráno, protože ho stíhala obrovská skupina. Jelikož následoval sjezd, lídr ve slovenském dresu využil svou oblíbenou aeropolohu „super- tuck“ a lehl si na vrchní trubku kola, aby šel co nejrychleji a nemusel při tom šlapat do pedálů.
Po sjezdu projel v šílené rychlosti a nakloněn tak, že se už víc ani nedalo, 90- stupňovou zatáčkou a jeho náskok narostl na přibližně 30 metrů. „Naklonil jsem se, věřil jsem svým plášťům a rychle jsem se pomodlil.“
Od prvního mistrovského dresu ho dělil už jen kilometr.
„Ohlédl jsem se a stále mě honily Greg a Edvald Boasson Hagen, ale zdálo se mi, že vypadají být menší.“ Ještě stále ho čekalo 800 metrů. Zařadil nejtěžší převod, položil předloktí na řídítka a šlapal ze všech sil, které mu po více než šesti hodinách zůstaly.
Peter Sagan prošel o samotě vítězně cílem, nevěřícně kroutil hlavou a poprvé se stal mistrem světa po neuvěřitelném sólu, na které se bude vzpomínat ještě velmi dlouho.
"Nechtěl jsem prohrát, aniž bych se pokusil vyhrát, av jednom momentě jsem byl přesvědčen, že mě doběnou. Byl to závod o jednom náboji. O jednom náboji, na který jsem čekal celý rok, celou moji kariéru, celý život, aby vystřelil, "dodal Sagan.
