Pokud někdo zemře pro extrémní podmínky, teprve potom se věci změní. Profesionální cyklistiku stále více ovlivňuje klimatická krize
Na Tour de France dosahují teploty hranice 40 stupňů Celsia. Organizátoři museli upravit pravidla , aby měli jezdci k dispozici dostatek tekutin a pro rozsáhlé lesní požáry zakázaly fanouškům vstup na trať v závěru třetí etapy.
"Bylo to jako válečná zóna. Každý se snažil dostat k lahvím. Mám pocit, že peloton dnes minul asi deset tisíc bidonů. Asi nikdy v životě jsem nejezdil tak náročný závod v takovém teple. Bylo to šílené," řekl Tom Pidcock po třetí etapě.
Guillaume Martin (Groupama- FDJ United), který v minulosti skončil v nejlepší desítce Tour de France, velmi dobře ví, jaké je to závodit v podmínkách, které stále více ovlivňuje klimatická krize.
"Na Vuelte v roce 2024 jsme během prvního týdne jezdili v teplotách nad 40 stupňů Celsia. Tři nebo čtyři dny po sobě skončil některý z jezdců po etapě v sanitce. I já jsem byl blízko zdravotním problémům, ale naštěstí jsem se nikdy nedostal do stavu, že bych musel do nemocnice, "vzpomíná.
Podobné záběry jsou pro fanoušky v posledních letech stále běžnější. Teploty stoupají, jezdci bojují s vyčerpáním a největší závod sezóny se často mění na zkoušku fyzických limitů.
Nejde však jen o vedra. Kalendář profesionální cyklistiky stále častěji narušují sesuvy půdy, nečekané sněhové bouře, silný vítr či lesní požáry. Extrémní počasí začíná měnit podobu silniční cyklistiky a vytváří nové výzvy pro jezdce i organizátory.
Přečtěte si také
Peloton v první linii
Kalendář WorldTour začíná v lednu závodem Tour Down Under a během následujících deseti měsíců zavede peloton na čtyři kontinenty. Profesionální cyklisté během sezóny procestují obrovské vzdálenosti na kole i mimo něj.
Takový globální kalendář zároveň zvyšuje uhlíkovou stopu celého sportu. Nestačí totiž počítat pouze samotné jezdce. Každý den je doprovází kolona reklamních vozů, týmových autobusů a doprovodných aut. Zároveň jsou samotní cyklisté vystaveni důsledkům měnícího se klimatu prakticky po celou sezónu.
"Cyklistika cestuje po celém světě a každé místo přináší jiné environmentální podmínky. Jednou musí sportovci zvládnout extrémní vedra a vlhkost, jindy zase chlad, sucho a silný vítr. Lidský organismus se na takové neustálé změny adaptuje velmi těžko. A když budou teploty dále růst, závodění bude stále nebezpečnější, "vysvětlí. Walker Ross.
Guillaume Martin se proto během sezóny připravuje i speciálním tepelným tréninkem na trenažéru, před startem používá chladící vesty a během etap přijímá více tekutin i slaných jídel, aby zmírnil negativní důsledky veder. Přesto přiznává, že jeho tělo je pokaždé vystaveno velké zátěži.
"Žiji na severu Francie, takže na takové podmínky nejsem zvyklý. I při dobré přípravě a správném oblečení je toho někdy prostě příliš mnoho, "říká 33- roční Francouz.
Připomíná také zasněženou edici Valonského šípu i závod Tre Valli Varesine, který organizátoři museli během dne zrušit pro přívalové deště.
"Jsem přesvědčen, že podobné situace budou přicházet stále častěji. Organizátoři i UCI musí převzít zodpovědnost a rozhodnout, kdy už není bezpečný závod vůbec odstartovat."
Od roku 2015 platí v profesionální cyklistice protokol pro extrémní počasí, který řeší například mrznoucí déšť, špatnou viditelnost či znečištěné ovzduší. Umožňuje doporučit neutralizaci, zkrácení nebo zrušení závodu, ale organizátory k tomu nenutí. V roce 2023 přibyl také samostatný protokol pro extrémně vysoké teploty.
Pokud nastanou kritické podmínky, zástupci týmů, jezdců a organizátorů se setkají a společně připraví plán na minimalizaci zdravotních rizik. Kromě krajních řešení, jako je zkrácení nebo zrušení etapy, mohou přesunout start do stínu, zajistit více ledu a studených nápojů nebo zvýšit počet motocyklů s občerstvením.
Guillaume Martin se však domnívá, že tato opatření se v praxi neuplatňují dostatečně.
"Během Vuelty jsme byli skutečně na hranici možností lidského těla. Obávám se, že až když nastane vážná tragédie nebo někdo zemře pro extrémní podmínky, věci se opravdu změní. Doufám však, že řešení najdeme dříve, "upozorňuje.
Přečtěte si také
Problémy i na Tour Down Under
Klimatické problémy se netýkají pouze Evropy. V posledních letech se s nimi opakovaně setkávají i nejvýznamnější australské závody.
Tour Down Under otevírá každou sezónu WorldTour v lednu, tedy uprostřed australského léta. Právě termín konání výrazně ovlivnil několik posledních ročníků.
V roce 2019 byly první dvě etapy mužských závodů zkráceny pro extrémní vedra a silný vítr. O rok později peloton procházel oblastmi, které krátce předtím zpustošily rozsáhlé lesní požáry.
Situace se od té doby ještě zhoršila. V lednu 2026 museli organizátoři zkrátit a upravit čtvrtou etapu Tour Down Under pro vysoké riziko požárů a předpověď teplot až 43 stupňů Celsia.
V červnu zase Elisa Borghini utrpěla na Kolem Švýcarska úžeh av závěrečné etapě ztratila více než deset minut. Lékař týmu XDS Astana Dr. Emilio Magni po incidentu prohlásil: „Existují protokoly pro extrémní počasí, ale na některých místech se extrémní podmínky stávají novým normálem.“
Vědecké studie navíc naznačují, že i Tour de France bude v budoucnu čelit stále vyššímu riziku extrémních veder.
"Cyklistika je v porovnání s většinou sportů mnohem zranitelnější, protože se neodehrává na jednom stadionu. Peloton ujede desítky či stovky kilometrů a během celé trasy se může stát množství nepředvídatelných věcí, "vysvětluje Ross.
Mluvčí Tour Down Under uvedl, že organizátoři úzce spolupracují s příslušnými úřady a záchrannými složkami, aby se připravili na rizika spojená s přírodními katastrofami a extrémním počasím.
Přečtěte si také
Cílem protestů je hlavní sponzor
Tour Down Under se v posledních letech stal také dějištěm protestů klimatických aktivistů. Hnutí Extinction Rebellion dlouhodobě kritizuje partnerství závodu s australskou ropnou a plynárenskou společností Santos.
"Naším cílem je upozorňovat na fosilní průmysl. Samotný závod považujeme za skvělé akci. Mnozí říkají, že jde o kola a ty jsou ekologické, ale ve skutečnosti je to velká akce se spoustou aut, doprovodných vozidel a dalších emisí. Přesto tento sport respektujeme a myslíme, že je Extinction Rebellion South Australia.
Mezi dosavadní protesty patřily ženy protestující u trati s nápisem „Santos sux“ či aktivisté, kteří zablokovali vstup do sídla společnosti Santos v Adelaide tím, že se přilepili k zemi a vytvořili barikádu ze starých kol.
"Každý rok posíláme státní turistické organizaci množství dopisů, slušných i méně slušných. Dodnes se nám nepodařilo vybavit ani jedno setkání. Ministr životního prostředí se tomuto tématu vyhýbá a odkazuje nás na cestovní ruch. Tam o tom nechtějí diskutovat. Zatím jsme se nikam neposunuli, "přiznává Cox.
Největším úspěchem by podle ní bylo, kdyby Santos přestal být hlavním partnerem závodu. To sice zatím nepovažuje za reálné, ale vzpomíná alespoň dílčí úspěch, když samospráva v adelaidské čtvrti Mitcham zakázala společnosti umístit u trati reklamní karavan.
"Jeden z poslanců upozornil, že zastupitelstvo krátce předtím přijalo usnesení zakazující reklamu fosilních paliv na území městské části a tento karavan byl přesně takovou reklamou," dodává.
Mluvčí Tour Down Under reagoval, že organizátoři jsou na partnerství se společností Santos hrdí. Podle něj by bez její podpory nebylo možné organizovat akci světové úrovně a právě tento partner pomohl rozšířit ženský závod i jejich televizní vysílání.
Budoucnost si vyžádá změny
Organizátoři Tour Down Under zatím neuvažují o přesunutí závodu z lednového termínu, přestože v budoucnu je k tomu mohou přimět samotné klimatické podmínky.
UCI ve své zprávě o udržitelnosti za rok 2023 oznámila, že od roku 2025 začne vytvářet strategii adaptace cyklistiky na klimatickou změnu. Její součástí bude pravidelné vyhodnocování vědeckých poznatků i posuzování klimatických rizik pro jednotlivé akce podle jejich lokality.
Podle Guillauma Martina by však změny měly přijít mnohem dříve.
"Musíme se přizpůsobit, především kalendářům. Měli bychom se zamyslet i nad tím, zda by Tour de France neměla probíhat v jiném měsíci než v červenci. Neměly by existovat žádná tabu a měli bychom zvážit všechny možnosti. Celý kalendář by měl být logičtější."
"Pokud se jezdí v Portugalsku, měla by po něm následovat akce na jihu Španělska, aby týmy nemusely neustále cestovat přes celou Evropu. Dnes autobus odjede z Portugalska, za týden je v Belgii a další týden na jihu Itálie. Je to velký problém, ačkoli situace se postupně zlepšuje."
I kdyby se termíny závodu zásadně neměnily, Ross je přesvědčen, že větší flexibilita bude nezbytná.
"Ve sportu dlouho platilo, že když je velmi horko nebo náročné podmínky, právě tehdy se ukáže, kdo je tvrdší. Jenže měli bychom se začít ptát, kde je hranice mezi odolností a zbytečným hazardem."
Jako řešení navrhuje pružnější plánování. Starty by se podle potřeby mohly posouvat o několik hodin nebo dokonce dní, podobně jako je tomu běžné v jiných sportech.
"Například alpské lyžování se musí neustále přizpůsobovat počasí. Světové šampionáty mají sice určený termín, ale všichni vědí, že rozhodují podmínky pro svahu v konkrétní den."
Právě takový pragmatický přístup by Guillaume Martin přivítal.
Realita ale zatím vypadá jinak. O tom, zda se bude závodit nebo ne, rozhodují jezdci, týmy i organizátoři, kteří mají často rozdílné zájmy.
Proto se zdá, že klimatická krize bude ještě nějakou dobu považována pouze za další z mnoha proměnných, s nimiž se profesionální cyklistika musí naučit žít.
