„Měl jsem štěstí, že jsem vůbec sešel dolů.“ Tři kola Steva Peata, která psala historii
Jednapadesátiletý Angličan Steve Peat dosáhl ve světě horské cyklistiky mimořádných výsledků. Získal třikrát celkové vítězství v seriálu světového poháru v downhillu, jednou titul mistra světa a na kontě má také 17 vítězství v závodech světového poháru.
K tomu přidal osm národních titulů a několik evropských prvenství. Jenže to není všechno.
Steve Peat sehrál zásadní roli při přibližování horské cyklistiky široké veřejnosti, výrazně se podílel na etablování tohoto sportu ve Velké Británii a pomohl formovat jeho image i na globální úrovni.
Nebylo proto žádným překvapením, že v roce 2025 získal ocenění Jezdec roku za celoživotní přínos.
Rodák z Chapeltownu nyní rozděluje v Sheffieldu svůj čas mezi pozici hlavního trenéra závodního týmu Santa Cruz Syndicate a vedení vlastní značky Peaty's, zaměřené na cyklistické příslušenství, údržbu a čistící produkty s důrazem na ekologii.
Rozhovor s touto legendou se soustřeďuje na období, ve kterém patřil k jejím nejvýraznějším postavám ve sjezdu.
Steve, známý svým vtipem a bezprostředností, hovoří o závodních úspěších i zkušenostech, které nasbíral během let na světové scéně. Zvláštní pozornost patří třem závodním kolům, se kterými přepisoval historii tohoto sportu.
Sběratelský ráj
Peatyho „garáž“ je prostor, který okamžitě upoutá rozsahem i vybavením. Slouží jako plně funkční dílna, kuchyně, kancelář i oddechová zóna a doplňuje ji množství kol, přileb a dalších památných předmětů nasbíraných během let na vrcholové scéně.
Jde o místo, které v sobě spojuje pracovní zázemí i osobní archiv a pro mnohé jezdce by představovalo splněný sen.
Přestože Steve už nesoutěží ve světovém poháru, jako hlavní trenér jednoho z nejúspěšnějších týmů zůstává se závoděním úzce spjat a nadále jím doslova žije.
Jeho úspěchy nebyly náhodné a zkušenosti, které nasbíral během desetiletí, dnes předává další generaci jezdců.
Jeho uvolněný přístup k životu a klidné vystupování však mohou působit klamavě. I dnes je zjevné, že neztratil soutěžního ducha ani cit pro detail, potřebný k vítězství na nejvyšší úrovni
Zajímavý je i jeho pohled na dění v uplynulé sezóně, stejně jako zmínka o několika národních závodech, které absolvoval v roce 2025 s velmi dobrými výsledky.
Sám však dodává, že vrcholové závodění mu nechybí as radostí soutěží se svými vrstevníky i se svým nejmladším synem Georgem, který ho, jak Steve s úsměvem poznamenává, zatím ještě neporazil.
Pohled do dílny odhaluje kola, která se zapsala do historie, i množství osobních drobností z Peatyho kariéry. Mezi nimi nechybí ani pozvánka z roku 2002 k návštěvě Downing Street, kde se Steve setkal s tehdejším britským premiérem Tonym Blairem.
Právě takové detaily připomínají, jak výrazný vliv měl Steve na rozvoj horské cyklistiky ve Velké Británii.
Kromě velkých ocenění má Steve vystaveny také různé kuriózní kousky. Pamatujete si přilbu Troy Lee Designs D2 s přezdívkou „Thirsty Work“, na které byly připevněny dvě plechovky piva Stella Artois s hadičkami, aby zůstal jezdec „hydratovaný“?
Steve v ní závodil v italském Livignu v roce 2004 s vědomím, že celkové vítězství v seriálu má už jisté. Nechybí ani ocenění z Mountain Bike
Hall of Fame z roku 2018, množství medailí a trofejí či pozvánka na anketu BBC Sports Personality of the Year z roku 2003. Největší pozornost však stejně přitahují kola.
Steve je teprve nedávno zavěsil na zeď a přestože jejich svěšení znamená trochu námahy, ochotně to udělá, aby si je bylo možné prohlédnout zblízka.
Na rozhovor vybral jen tři kusy, což není jednoduchý úkol, protože si ponechal alespoň jedno kolo z každého roku, ve kterém aktivně závodil. Expozice v jeho soukromém „muzeu“ je tedy více než bohatá.
Vzrušení
Jako první přichází na řadu Bumblebee, tedy Čmelák, jak toto kolo Steve s oblibou nazývá. Prototyp Orange 224 byl strojem, na kterém Steve v roce 2005 vybojoval své první a zároveň jediné vítězství ve Světovém poháru na domácí půdě ve Fort William.
Při vzpomínce na tento moment, kdy po průjezdu cílem zvedl kolo nad hlavu, i dnes naskakuje husí kůže. Vidět toto kolo zblízka je silný zážitek.
Při rozhovoru o geometrii a rozměrech vychází najevo, že každý rám značky Orange, který Steve používal, byl ručně vyráběn v Halifaxu, a tedy i tehdy šitý na míru.
Jak spolupráce pokračovala, výrobce postupně prodlužoval přední i zadní rámový trojúhelník, přesto je kolo na dnešní poměry stále velmi krátké, ačkoli v daném období patřil k těm větším.
Pro znalce značky je okamžitě zřejmé, že se nejedná o sériový model. Charakteristický jednočepový systém je umístěn výrazně níže než na tehdejším sériovém modelu 223 a posunut těsně před převodník.
Jako jeden z mála jezdců zapojených do pořadu RockShox BlackBox, který byl určen pouze pro absolutní špičku, dostával Steve komponenty, které se často ani nedostaly do sériové výroby.
„Myslím, že jsme začínali s brzdami, pak možná s řidítky a později přišlo na řadu odpružení a podobné věci,“ vysvětluje Steve.
Na přední části Bumblebee je osazena jedna z prvních vidlic RockShox BoXXer se vzduchovou pružinou, jelikož do té doby byly tyto modely postaveny výhradně s výrazně těžšími ocelovými pružinami.
"Vždy bylo příjemné dostat něco, co mnoho jiných jezdců nemělo. Hned jste se cítili o trochu lépe. A bylo super vidět, s čím se vrátili po vaší zpětné vazbě a testování, "dodává Peaty.
Zajímavé je i srovnání subtilních 32 mm vnitřních nohou této vidlice s masivníma nohama současné vidlice Fox 40, kterou Steve používá dnes.
Při odpružení zůstáváme i vzadu. Steve patřil mezi hrstku jezdců, kteří používali tlumič Progressive 5th Element, individuálně naladěný Timem Flooksem, technikem RockShoxu a zakladatelem značky TF Tuned.
Kolo je plné detailů, které byste tehdy v depu nenašli nikde jinde. Jako jezdec podporovaný značkou Race Face musel používat dostupné komponenty, a jelikož v té době neexistoval direct mount představec, používal klasický.
Aby se neprotáčel, mechanik zašrouboval do horní korunky vidlice zkrácené šrouby bez hlaviček, které představec fixovaly.
Mazivo v nábojích Hadley bylo nahrazeno řidším olejem, aby se točili co nejsnáze. Mezi další drobnosti patří laserem gravírovaná víčka nádržek na brzdách Hope, přičemž jedno z nich nese datum narození jeho nejstaršího syna Jakea, což činí toto kolo ještě osobnějším.
Pokud existuje nějaký komponent, který okamžitě prozradí vyšší věk kola, pak kromě 26- palcových kol je to dvouplotýnový, dvouválečkový vodič řetězu MRP.
Zatímco dnes bereme spolehlivé vedení řetězu jako samozřejmost, v té době patřil MRP mezi jediná skutečně funkční řešení. A jak ukázala památná jízda ve Fort William v roce 2005, fungoval dokonale, neboť Steve těsně porazil Grega Minnaara a sáhl po vítězství.
Honění duhy
Pokud jste sledovali kariéru Steva Peata, určete víte, jakou smůlu měl na závodech, kde šlo o titul mistra světa.
Do roku 2009 měl na kontě čtyři stříbrné medaile a málokdo zapomene na rok 2004 v Les Gets, když po nejrychlejším mezičase v závěru spadl a duhový dres tak připadl Fabienu Barelovi.
Rok 2009 znamenal pro Steva už jeho sedmnáctou účast na mistrovství světa. Navzdory vítězstvím ve Světovém poháru v Andoře a ve Francii před vrcholnou akcí v Canberře měl pocit, že tentokrát to opět nebude jeho rok.
Několik týdnů před závodem ho trápila záda a sám přiznával, že do Austrálie cestoval s pocitem, že tam bude spíše do počtu.
„Pár týdnů předtím mě trápila záda, necítil jsem se dobře a do Austrálie jsem odcházel spíše s pocitem, že tam jdu jen do počtu,“ říká.
Jak dnes víme, realita byla úplně jiná. Kolo, na kterém Steve v ten víkend závodil, vycházelo ze specifikace používané během celé sezóny 2009.
Jelikož trať v Canberře byla rychlá s poměrně malým převýšením, Steve spolu se svým mechanikem Rickym Bobbym přistoupili k několika úpravám s cílem maximalizovat rychlost.
Stevovo závodní kolo upravené na míru vycházelo z modelu Santa Cruz V10 Mk3. Hliníkový rám měl horní vahadlo z karbonu a až 254 mm zdvihu zadní stavby.
Jak Steve vzpomíná, rám byl oproti předchozím generacím o něco větší a konečně lépe odpovídal jeho postavě.
Tým Santa Cruz Syndicate byl v té době stále podporován značkami SRAM a RockShox, přičemž Steve zůstával klíčovou součástí vývojového programu BlackBox.
To vysvětluje spoustu drobných detailů, které se nikdy nedostaly do sériové výroby. Přestože Steve obvykle jezdil během celé sezóny se stejným nastavením odpružení, pro tento konkrétní závod ho trochu přitvrdil, aby pomohlo biku udržet co nejvyšší rychlost.
Velkou pozornost věnovali také plášťům. Vzadu použili poloslicky a na přední pneumatice Maxxis High Roller záměrně seřízli dezén s cílem minimalizovat valivý odpor.
Zajímavé je také řešení brzd. Na rozdíl od dnešních downhillových kol byl V10 z roku 2009 osazen malými kotouči, které by dnes působily spíše než z cross country.
Vpředu měl kotouč o průměru 160 mm, vzadu dokonce jen 140 mm, což jasně naznačuje, že efektivní brzdění nebylo prioritou.
"Věděl jsem, že nejsem až takový fit, takže jsem horní část trati šel naplno a dal jsem tam všem asi 1,25 vteřiny. Naštěstí se mi podařilo udržet vedení až do cíle," vzpomíná Peaty.
Právě v horní části dokázal získat přibližně 1,25 vteřiny, což mu umožnilo udržet si náskok až do cíle.
V minulosti sehrávala důležitou roli i hmotnost kola, což vysvětluje použití tří šroubů na kotouč namísto šesti, řešení, které dnes působí téměř děsivě.
Za zmínku stojí i vlastenecký lak rámu a ručně leštěné ráfky DT Swiss, přičemž zadní nese výrazné stopy po soubojích s tratí.
„Měl jsem štěstí, že jsem vůbec sešel dolů,“ přiznává Steve.
Naštěstí se mu to podařilo a výsledkem bylo vítězství, opět před Gregem Minnaarem, ale tentokrát o neuvěřitelných 0,05 sekundy. Takto těsně získal titul mistra světa.
Hra se jmény
Posledním kouskem Peatyho historie je kolo Stella, pojmenované s nadhledem podle jednoho ze Stevových oblíbených nápojů.
Jedná se o aktuální, tedy osmou generaci modelu V10, která nabízí 208 mm zdvih zadní stavby, 29- palcová kola, velikost rámu XL a výrazně delší a položenější geometrii než všichni její předchůdci.
Když se na něj Steve dívá, neskrývá nadšení. Přiznává, že jde o kolo, které mu konečně sedlo opravdu dobře.
Vše je jemně doladěno a výsledkem je stroj, který je větší, lepší a rychlejší než cokoli, na čem ve svém životě jezdil předtím.
Zároveň jde o první z trojice představených kol, která již nese aktuální týmové partnery, tedy odpružení Fox a komponenty Shimano.
Masivní vidlice Fox 40 s tlustýma nohama tvoří výrazný kontrast k subtilnějším vidlicím RockShox BoXXer na starších kolech a bezpochyby nabízí i vyšší tuhost.
Podle Steva nejde ve vývoji odpružení o zásadní a velké změny, ale o neustálý proces drobných zlepšení, která se rok od roku kumulují a přinášejí výsledky.
Na biku je pohon Shimano Saint, ale brzdy této modelové řady Steve nepoužívá.
„Vždycky jsem měl raději brzdy XTR,“ říká.
"Souvisí to s tím, jak brzdím. Do zatáčky přicházím, brzdím velmi pozdě a do brzd jdu pořádně tvrdě. Saint vpředu je pro mě trochu příliš agresivní."
V minulosti je sice jezdil, ale musel je výrazně utlumit, aby dosáhl požadovaného pocitu při mačkání páček.
Stevovu představu o lakování přetavil do reality Ali ze studia Fat Creations a výsledek působí velmi přesvědčivě. Pozornost si zaslouží také barevně sladěné gripy vlastní značky Peaty's.
Steve oceňuje, že po nasednutí okamžitě cítí jistotu v rukou a dodává, že vývoj produktů v rámci značky probíhá do té doby, než je s výsledkem naprosto spokojen.
Na závěr přichází vysvětlení názvu Stella. Steve je známý tím, že po závodě si rád dopřeje pivo, přičemž Stella Artois patřila mezi jeho oblíbené.
Vzpomíná, že při návratech z Evropy se pravidelně zastavovaly u velkoobchodníka EastEnders a dodávku naplnily přepravkami piva, které se v té době vařilo přímo v Belgii.
Podle Steva chutnalo lépe a zanechávalo i mírnější následky než verze vařená ve Spojeném království.
Čas na jízdu
Ještě před ukončením rozhovoru Steve ukazuje traily Steel City v lokalitě Grenoside Woods.
Přesněji řečeno, na sjezdovce Steel City DH vede tempo jeho nejmladší syn George, který je stejně jako Steve vysoký jezdec.
Při sledování jeho projevu, práce s terénem a využívání dlouhých končetin k udržování rychlosti je až zarážející, jak moc se jeho styl podobá ten otce.
A skoky mu jdou opravdu výborně. Při focení, průjezdech skoků a rychlých zatáčkách si člověk uvědomí, kolik toho Steve Peat během kariéry dosáhl a jak důležitou roli hraje horská cyklistika v jeho životě i v životě celé jeho rodiny.
Nejpůsobivější je však sledovat, s jakou radostí Steve a George honí jeden druhého po trailu. Lepší tečku za výjimečným dnem si jen těžko představit.
