„Močil jsem si do kalhot, abych cítil nějaké teplo na nohou.“ Peter Sagan vzpomíná na jednu z nejkrutějších edic Milán-San Remo
Peter Sagan se během své kariéry vícekrát vyjádřil, že závod Milán- San Remo jsou sice nejsnáze na odjetí, ale nejtěžší si na nich vyhrává.
Až dvakrát měl na dosah vítězství, avšak tento monument paradoxně zůstal jedním z nejnešťastnějších závodů jeho kariéry i přesto, že profil závodu mu velmi vyhovoval.
V letech 2013 a 2017 mu chyběl jen malý kousek k zisku titulu z monumentu La Primavera.
Nejdelší monument v cyklistickém kalendáři zůstal pro slovenskou legendu prokletý, přičemž kromě nešťastných druhých míst byl z celkových 13 startů až pětkrát čtvrtý (2012, 2015, 2019, 2020, 2021), jednou skončil desátý (2016) a 2.
V roce 2013 absolvovali závodníci, včetně tehdy 23- ročního Petra Sagana, jednu z nejchladnějších, ale také nejpamátnějších edic tohoto monumentu. Ovšem ne pro souboje v legendárním stoupání Poggio, ale pro hrozné počasí, ve kterém se závodilo.
Vítr, déšť i sněžení
Monument Milán- San Remo v roce 2013 připomínal spíše Vánoce než teplý jarní závod na italském pobřeží.
Hned po výjezdu z Milána zasáhly peloton nízké teploty, poté se spustil silný vítr a přidal se i déšť, který se později proměnil ve sněžení.
Jelikož sněžení nepřestávalo, organizátoři odklonili peloton od stoupání Passo del Turchino a La Manie v naději, že obejdou nepříznivé počasí. To se však nepodařilo, sněžení pokračovalo, což způsobovalo velmi špatnou viditelnost a kluzké silnice byly pro závodníky extrémně nebezpečné.
Po odjetých 118 km, krátce po ujetí Turchina, rozhodčí prohlásili, že závod se musí přerušit a organizátoři přesunuli jezdce autobusy do města Cogoleto, aby obešli to nejhorší počasí.
Přečtěte si také
Močil jsi do kalhot, abys zahřál nohy
"Když začalo sněžit, všichni byli totálně promrzlí. Byla to situace o přežití. Šel jsem táhnout dopředu, jen abych se trochu zahřál. Ano, dokonce jsem si močil do kalhot, abych cítil nějaké teplo na nohou, "přiznal Peter Sagan.
"Šli jsme do autobusů, dali jsme si teplou sprchu, ale moc to bolelo, protože jsme byli promrzlí. Já jsem byl ve sprše během celého transportu, až 40 minut. Problém byl, že mi otekly nohy a měl jsem problém obout si boty," vzpomínal Sagan.
Někteří jezdci jako Tom Boonen však protestovali proti skutečnosti, že jezdci, kteří už byli mimo závod, mohli pokračovat v rámci hlavní skupiny.
Boonen a dalších 64 jezdců v závodě už dále nepokračovalo, ale Sagan se nevzdával.
"Co jsem měl dělat? Samozřejmě, že jsem šel závodit. Byl jsem mladý, byl jsem za to placený a řekl jsem si: závod je závod," pokračoval Peter Sagan.
Když se závod opět rozjel, bylo zjevné, že změna trasy a podmínek ovlivnila i strategie týmů. Bez stoupání Turchino a La Manie bylo méně příležitostí k útokům z pelotonu, což mělo za následek rychlejší a méně selektivní závod.
Navzdory těmto překážkám byla atmosféra v pelotonu velmi napjatá, a když se peloton blížil ke stoupáním Cipressa a později Poggio, začaly se formovat únikové skupiny. Žádná z nich však nedokázala získat významný náskok a peloton je pohltil před posledním legendárním stoupáním Poggio di Sanremo.
Přečtěte si také
Sagan se soustředil na Cancellaru, Cioleka podcenil
Na Poggii se odehrál klíčový moment závodu. Sylvain Chavanel a Ian Stannard zaútočili a přivedli s sebou skupinu jezdců.
Na vrcholu Poggia bylo v čele šest závodníků spolu s Petrem Saganem byli ve vedení Stannard, Chavanel, Fabian Cancellara, Luca Paolini a Gerald Ciolek.
Sagan, který byl znám svou schopností zvládat krátká stoupání a technické sjezdy, se umístil do ideální pozice pro závěrečný sprint.
"Když jsme ušli přes Poggio, cítil jsem se velmi dobře. Možná i proto, že závod byl zkrácen asi o 50 kilometrů a do sprintu jsem si věřil."
V posledních kilometrech po sjezdu z Poggia byla situace napínavá. Malá skupina jezdců včetně Sagana, Cioleka a Cancellaru se probojovala do finiše na Via Roma.
Sagan byl sice mladý, ale už v té době měl na kontě 41 profesionálních vítězství a byl v dobré formě, kterou potvrdil dvěma vítězstvími etap na Tirrenu- Adriatico před startem na San Remu.
Soupeři tedy věděli, že Sagana musí pozorně sledovat, což mu znemožnilo jít do úniku.
Nejvíce se soustředil na Cancellaru, který byl pro něj největším rivalem ve sprintu: "Nejvíce jsem se bál jeho a věděl jsem, že je mnohem nebezpečnější než Ciolek. Nepřemýšlel jsem nad ním [Ciolekom] , protože byl s námi Cancellara."
Přečtěte si také
Naučil se, že nemůže přemýšlet pouze nad jedním závodníkem
Sagan sice v dramatickém závěrečném sprintu porazil Fabiana Cancellaru, ale cílovou čarou projel jako první právě outsider z Německa Gerald Ciolek, který měl v roce 2013 velmi dobrou formu a dosáhl svého největšího úspěchu v kariéře.
Sagan tak velmi těsně přišel o své první vítězství na monumentu, i když o týden později si napravil chuť vítězstvím v klasice Gent- Wevelgem.
"Dnešní závod byl kvůli počasí skutečně obtížné. Bylo to jako závodit ve dvou rozdílných závodech během jednoho dne. S mým výkonem jsem docela spokojen, i když jsem samozřejmě doufal ve vítězství, "řekl Sagan.
"Naučil jsem se, že nemůžete přemýšlet pouze nad jedním závodníkem, ale nad všemi. Když se mě někdo zeptá, kdo je můj rival, řeknu, že každý. Nikdy nevíte, jak to nakonec dopadne." dodal Peter Sagan.
VIDEO: Závěr závodu Milán- San Remo 2013
