Od vojenských kol až po ikonické stroje šampionů. Příběh značky Bianchi, která formovala dějiny cyklistiky
Barva celeste (bleděmodrá se zeleným odstínem) je pro značku Bianchi stejně ikonická jako červená pro Ferrari.
Italský výrobce kol z Milána je neodmyslitelnou součástí cyklistických závodů již 128 let a seznam legend, které v sedle celeste kol dosáhly slávy, je velmi dlouhý.
Budoucnost značky v elitním pelotonu byla otázná po zániku týmu Arkéa- B&B Hotels, avšak dohodli se na víceleté spolupráci s týmem Bahrain- Victorious , takže příští roky bude Bianchi i nadále na nejvyšší úrovni profesionální cyklistiky.
U značky Bianchi si mnozí vzpomenou na Marca Pantaniho, jak ovládl horské etapy ve Francii a Itálii av roce 1998 vyhrál Giro i Tour.
Jiným se vynoří záběry Feliceho Gimondiho v soubojích s Eddym Merckxem či ikonické fotografie Fausta Coppiho v celeste dresu na ocelovém rámu Bianchi.
No příběh Edoarda Bianchiho je mnohem víc než jen o kolech a závodech. Je pevně vrytý do historie italského inženýrství posledních 140 let.
1885, via Nirone 7
Edoardo Bianchi se narodil v Miláně v roce 1865 a vyrůstal v sirotčinci. Kariéru začal jako učeň u inženýra a v roce 1885 si otevřel vlastní dílnu na adrese via Nirone 7.
Specializoval se na výrobu velocipédů a „kostitrasů“ pro bohaté obyvatele Milána.
V té době se Evropa rychle měnila. Kola se stávala praktickým dopravním prostředkem a Bianchi se rozhodl zkonstruovat model, který by byl snadno ovladatelný pro širokou veřejnost.
Inspiroval se kolem Ernesta Michauxe s menším předním kolem, ale chtěl vytvořit stroj se stejnými koly pro jednodušší výrobu i jízdu.
Tento koncept si rychle osvojili další výrobci v lombardském regionu a tak vznikl základ dnešního italského cyklistického průmyslu.
První úspěchy
Závod na kolech začal téměř hned po jejich vynalezení a už v roce 1897 vstoupil Bianchi do soutěžního světa s jezdcem Ferdinandem Tommasellim.
Na italském šampionátu vyhrál na kole vybaveném revolučními pneumatikami od Johna Boyda Dunlopa.
O dva roky později přišlo vítězství na Grand Prix de Paris, tehdy nejprestižnějším závodě na světě.
Bianchi experimentoval is motorizovanými koly av roce 1902 se na trh dostaly první motocykly a později i automobily.
V nabídce měl již sedm modelů kol, včetně lehkého závodního D2.
Tommaselli stále závodil na kole, ale od roku 1908 se přesunul k automobilovým závodům pod značkou Bianchi.
Mezitím vedl tým Erminio Cavedini, který zavedl revoluční tréninkový program, který přinesl úspěchy Giovanniho Rossignoliho na Milán– Turín či v národních vytrvalostních závodech, a také triumf Giovanniho Cuniola v Královském poháru.
Závodní legendy
Bianchi se stále více angažoval ve všech druzích závodu a spojil se s první velkou hvězdou italského motosportu– Taziem Nuvolarim.
Přestože později přesedlal na auta, vyhrál 95 závodů na motorce Bianchi 350 Freccia Celeste.
Moto tým Bianchi byl tak populární, že organizátoři závodů platili týmu jen za to, že přijel.
I v cyklistice sklízeli úspěchy. Costante Girardengo vítězil na Kolem Lombardie, Milán– San Remo a dalších klasikách.
Bianchi se mezitím stal jednou z největších průmyslových firem v Itálii a jen v roce 1915 vyrobil 45- tisíc jízdních kol.
Kola Bianchi sloužila iv armádě
Historie značky Bianchi není jen o závodech, pódiích a šampionech. V klíčových momentech 20. století hrála její kola důležitou roli i daleko od cílových pásek, na bojištích.
Již během první světové války se italská armáda obrátila na spolehlivost a technickou vyspělost Bianchi a zadala zakázku na výrobu speciálních vojenských kol.
Nejikoničtějším z těchto modelů se stalo skládací vojenské kolo pro horskou pěchotu Bersaglieri.
Navržen byl tak, aby splňoval náročné podmínky vojenské služby v terénu, měl zesílený rám, nosič na výstroj, možnost uchycení pušky a co bylo nejzásadnější, dalo se jej sundat a přenášet na zádech jako batoh.
Vojáci tak mohli kombinovat přesun po cestě s pochodem v horách, a to rychleji než tradiční jednotky.
Kolo Bianchi určené pro vojáky měl úchyty na pušku, kulomet nebo minomet. Minomet se přepravoval na třech kolech, přičemž každý měl přizpůsobené uchycení na jinou část výzbroje.
Tato kola nebyla jen praktickým doplňkem, ale také symbolem mobility a moderního přístupu italské armády. Vojáci je používali při přesunech, jako spojky mezi jednotkami, ale i při frontových operacích. Některé verze měly dokonce speciální odpružená sedla a úchyty na lopaty.
I když dnes se vojenská kola mohou zdát jako kuriozita, v první polovině 20. století byla skutečným taktickým nástrojem.
Il Campionissimo
Nejslavnějším jezdcem Bianchi se stal Fausto Coppi, který už jako 20- roční vyhrál Giro d'Italia v roce 1940, byť ještě v dresu konkurenčního Legnana.
O dva roky později stanovil světový hodinový rekord výkonem 45,798 km.
Rekord vydržel 14 let a přestože mu druhá světová válka ukradla nejlepší roky, mnoho jeho úspěchů zůstává nepřekonaných.
Největší rozmach přišel po válce, kdy v letech 1949 a 1952 vyhrál Giro i Tour na kole Bianchi Super Corsa.
Celkově získal pět triumfů na Giru, což dodnes vyrovnali jen Merckx a Binda.
Na oslavu spolupráce vznikl speciální model Tour de France Coppi ve spolupráci s Campagnolem.
Coppi zároveň vyhrál deset klasik, ale jeho rivalita s Ginem Bartalim rozdělila Itálii na dva tábory.
V roce 1953 se stal středobodem skandálu, když opustil manželku pro Giulii Occhini, známou jako „Dama Bianca“.
Osudnou se mu stala africká výprava v roce 1959, kde se nakazil malárií. Po návratu do Itálie byla diagnostikována příliš pozdě a Coppi zemřel ve věku 40 let.
Po válce téměř zkrachoval
Po válce čelila Itálie hospodářským problémům a omezením v obchodě.
Továrny Bianchi byly zničeny bombardováním, ale firma se pokoušela znovu postavit mezi špičku italského průmyslu.
Návrat se však nezdařil av roce 1964 firma čelila bankrotu. Motorová divize zanikla a zůstal jen ziskový segment jízdních kol.
Hrdinové z rodného města
Novou hvězdou Bianchi se stal Felice Gimondi, přezdívaný „Fénix“, když jako 20- roční nováček v roce 1965 vyhrál Tour de France. Krátce předtím skončil třetí na Giře jako pomocník Adorniho, dalšího jezdce Bianchi.
Jezdil na modelu Bianchi Specialissima s první generací Campagnolo Record– model, který je dodnes v nabídce. Vyhrál Vueltu (1968), Giro (1967, 1969, 1976), Paříž– Roubaix i Lombardii.
Stále drží rekord v počtu pódiových umístění na Giru– třikrát byl první, dvakrát druhý a čtyřikrát třetí. V roce 1973 se stal mistrem světa, dříve bral také stříbro a bronz.
Po něm se ke slovu dostal Gianni Bugno, jeden z mála jezdců, kteří dokázali ohrozit Induraina.
V roce 1990 vyhrál Giro na modelu Specialissima X4 ao rok později získal titul mistra světa v časovce i závodech s hromadným startem.
Rok poté obhájil titul na revolučním Bianchi CX Carbon Pro, prvním karbonovém modelu značky, vytvořeném ve spolupráci s firmou Alan.
Legendy v celeste barvě Bianchi
- Ferdinando Tommaselli– první vítěz na Grand Prix de Paris v roce 1899
- Fausto Coppi– „Il Campionissimo“, největší cyklistický šampion
- Gino Bartali– Coppiho rival a zároveň týmový kolega
- Felice Gimondi– vítěz všech tří Grand Tours, soupeř E. Merckxa
- Gianni Bugno– dvojnásobný mistr světa, vyhrál Giro 1990
- Evgeni Berzin– vítěz Gira a Liège– Bastogne– Liège v roce 1994
- Marco Pantani– Giro- Tour double v roce 1998
- Mario Cipollini– ukončil kariéru v Bianchi, později krátký comeback
- Jan Ullrich– v roce 2003 v dresu týmu Bianchi předvedl epickou bitvu s Armstrongem
- Magnus Backstedt– vyhrál Paříž– Roubaix 2004 na titanovém Bianchi
- Julien Absalon– olympijské zlato 2004 v MTB
- Danilo Di Luca– první vítěz ProTour, později zastíněný dopingovými podezřeními
- Geraint Thomas, Steve Cummings, Chris Froome– začátky kariéry v týmu Barloworld
- Mauricio Soler– vrchařský dres na Tour 2007, kariéru ukončila vážná nehoda v roce 2011
- Přimož Roglič– dvě vítězství Vuelty v letech 2019 a 2020
Pantani, Ullrich a návrat na vrchol
Po Bugnovi následovala éra týmu Mercatone Uno s Marcem Pantanim– Giro a Tour vyhrál v roce 1998 na ikonickém modelu Mega Pro XL.
Pak přišel tým Coast s Janem Ullrichem, ale před Tour 2003 sponzor zkrachoval. Ullrich a tým nastoupili v klasickém designu s nápisem Bianchi na dresu, jako by vzdali poctu Coppiho éře.
Jezdil na ultralehkém modelu EV3.A, kombinujícím hliníkový rám s technologií CNC. V závodní výbavě vážil jen 7,5 kg.
O rok později triumfoval Backstedt na Paříž– Roubaix na titanovém Bianchi s pěnovou výplní pro větší pevnost a tlumení.
Po neúspěšném pokusu v roce 1994 (Museeuw a celoodpružené silniční kolo) se Bianchi opět dostalo na nejvyšší stupeň mezi klasikáři.
Moderní éra
V posledních letech bylo sice o Bianchi méně slyšet, ale značka zůstala aktivní. Lars Boom vyhrál 5. etapu Tour 2014 po dlažebních kostkách.
Sponzoring pokračoval přes týmy Belkin, LottoNL- Jumbo, BikeExchange až po současný Arkéa– B&B Hotels.
V horské cyklistice zaznamenaly úspěchy Julien Absalon a José Hermida v týmu Bianchi- Motorex, přičemž Absalon získal zlato na olympiádě v roce 2004.
Od roku 2014 do konce roku 2020 jezdili na kolech Bianchi překáři týmu Jumbo- Visma as modelem Oltre XR4 oslavil Primož Roglič dvě vítězství na Vueltě.
Poslední velký úspěch kola Bianchi přišel na Tour de France v roce 2024, kdy Kevin Vauquelin vyhrál druhou etapu v Bologni na modelu Oltre RC a Alec Segaert si připsal letos etapový triumf na Giře.
Aktuálně je Bianchi sponzorem WorldTour týmu Bahrain- Victorious a letos zatím dosáhly šesti vítězství.
Největší nadějí pro umístění v celkové klasifikaci na Tour de France 2026 bude 24- roční Ital Antonio Tiberi, ovšem v soupisce budou i další silní jezdci jako Lenny Martinez, Matej Mohorič či Pello Bilbao.
