VO2 max Tadeja Pogačara podle nové studie překračuje dosud známé hranice lidských možností
Trojnásobného vítěze Tour de France Grega LeMonda není třeba dvakrát vyzývat, aby se pustil do svého někdejšího rivala Lance Armstronga. A má k tomu dobrý důvod.
Když s ním během letošní Tour de France dělal rozhovor deník L'Equipe, hlavním tématem měly být výkony Tadeje Pogačara. Jakmile však reportér zmínil Armstrongových sedm později anulovaných vítězství, LeMond se do Američana opět ostře pustil .
"Lance neměl jeho talent. Objevil ho až ve věku 28 let," řekl. Jasně tím naznačil, že Armstrongovy schopnosti nebyly vrozené, ale získal je pomocí zakázaných látek. A jen málokdo by mu v tomto směru oponoval.
"Někteří lidé se prostě narodí s vysokým VO2 max. To se nedá srovnávat s člověkem, který má nízké VO2 max a přesto vyhraje sedm ročníků Tour de France," pokračoval LeMond.
"Není pochyb o tom, že Pogačar má výjimečný talent. Čas od času se mezi miliony lidí objeví někdo, kdo má o tři nebo čtyři procenta lepší předpoklady. Nevypadá to jako velký rozdíl, ale na Tour to změní úplně všechno."
Přečtěte si také
LeMond velmi dobře ví, co znamená mít výjimečný talent a mimořádně vysoké VO2 max . . Sám patřil mezi takové jezdce. Během vrcholných let jeho kariéry mu naměřili fenomenální hodnotu 92,5 ml/kg/min.
Tento údaj vyjadřuje maximální množství kyslíku, které dokáže tělo využít během intenzivní fyzické zátěže. Svaly potřebují kyslík pro tvorbu energie a produkci výkonu, proto se VO2 max často považuje za ukazatel potenciálu aerobní výkonnosti. Hodnoty přesahující 90 ml/kg/min jsou mimořádně vzácné.
Armstrong se údajně pohyboval těsně nad hranicí 80 ml/kg/min, což je mezi profesionálními cyklisty poměrně běžná úroveň. Dokonce i Chris Froome dosáhl hodnoty „pouze“ 88 ml/kg/min.
Froomovi ve skutečnosti naměřili 84,4 ml/kg/min. Test absolvoval po sezóně 2015, kdy měl vyšší hmotnost. Po přepočtení na jeho nižší závodní hmotnost z července se výsledek upravil na hodnotu 88 ml/kg/min.
Přečtěte si také
Co víme o fyziologii Tadeje Pogačara?
Vraťme se však k Pogačarovi. Nikdo, možná s výjimkou jeho nejbližšího okolí, nezná jeho VO2 max. naměřené v laboratoři.
Chris Froome se podobně jako Lance Armstrong dostal na vrchol etapové cyklistiky prakticky z ničeho ve věku 26 let. Pogačarovy výkony však nikdy neprovázela srovnatelně intenzivní nedůvěra.
Pochybnosti se samozřejmě objevují iv jeho případě. Sporadické otázky, které přicházejí zejména v závěru další vítězné Tour, jsou však zanedbatelné v porovnání s tím, čemu museli čelit někteří jeho předchůdci.
Jak připomíná LeMond, Pogačar dosahoval velká vítězství již v teenagerském věku. Když v roce 2020 ve věku 21 let vyhrál Tour de France, stal se druhým nejmladším vítězem v historii závodu. Tato postupná cesta na vrchol mu poskytuje určitou míru důvěryhodnosti.
Vítězí v rozsahu, jaký v minulosti předváděl pouze Eddy Merckx. Jeho výsledky proto nevyvolávají jen nedůvěru, ale především úžas. Diváci s otevřenými ústy sledují, jak dokáže měnit zaužívaná pravidla fungování moderní profesionální cyklistiky.
Co ho pohání k takové výkonnosti? Jaké mimořádné schopnosti se ukrývají za jeho mladistvým vzezřením?
Z oficiálních fyziologických údajů Tadeje Pogačara se na veřejnost dostalo jen několik útržků. Jedním z nich bylo zřejmě nechtěné zveřejnění výkonových údajů v příspěvku na Stravě ze začátku roku 2026, ačkoli taková čísla běžně nesdílí.
Další informace pocházejí z rozhovorů. V podcastu The Peter Attia Drive například v roce 2024 prozradil, že jeho výkon ve druhé tréninkové zóně dosahuje až 340 wattů.
Mnohé informace však lze odvodit z údajů, které již jsou veřejně dostupné, ať už přímo z cyklistiky, nebo z jiných oblastí.
Stačí se podívat na výsledky investigativní skupiny Bellingcat, která při svých vyšetřováních využívá otevřených zdrojů, sociálních sítí nebo Google Earth. Lidé po sobě záměrně či nevědomky zanechávají stopy, které mohou vést k odhalení skrytých skutečností.
Nová studie, která má být brzy publikována v odborném časopise International Journal of Sports Physiology and Performance, se inspirovala podobným přístupem. Jejím cílem bylo odhadnout jednu z nejžádanějších hodnot v profesionální cyklistice, VO2 max Tadeje Pogačara. Jedná se o výrazně rozšířenou verzi výzkumu, který jeden z autorů Ole Kristian Berg publikoval loni.
Autoři studie Sebastian Sitko, Ole Kristian Berg a Pedro Valenzuela nevnímali absenci laboratorně naměřené hodnoty slovinského cyklisty jako nepřekonatelný problém. Považovali ji za příležitost ke zkoumání a vytvoření nového postupu.
Jak upozorňují, laboratorní výsledky nemusí spolehlivě ukazovat, kdo bude nejlepší ve skutečném cyklistickém závodě.
Nor Oskar Svendsen dosáhl v laboratoři Lillehammer University College jedné z nejvyšších hodnot VO2 max v historii, konkrétně 96,7 ml/kg/min. Krátce nato v roce 2012 získal titul juniorského mistra světa v časovce. Již v roce 2014 však ukončil profesionální kariéru. Studie ho sice nezmiňuje jménem, ale odkazuje na jeho mimořádný výsledek.
Laboratorní test zůstává zlatým standardem měření VO2 Max. V závislosti na okolnostech však může schopnosti jezdce v reálném závodě nadhodnotit i podhodnotit.
Podle autorů může výsledek ovlivnit stacionární kolo, které zcela neodpovídá chování kola na silnici, absence vnějších podmínek i dýchací maska použitá během testu.
Nejvýraznějším rozdílem však může být motivace. Laboratorní test nedokáže napodobit situaci, kdy jezdec stoupá na Alpe d'Huez během mimořádně náročné etapy Tour de France, dobíhá poslední členy úniku a útočí na téměř 30 let starý rekord.
Přečtěte si také
Jak vědci odhadli Pogačarovo VO2 max?
Autoři podrobně analyzovali veřejně dostupné údaje. Zohlednily délku, sklon a nadmořskou výšku jednotlivých stoupání, dosažené časy, veřejně známé tělesné parametry Tadeje Pogačara včetně jeho hmotnosti, hmotnost kola, hustotu vzduchu i dehydrataci.
Při stoupání v závěrech etap počítali s poklesem tělesné hmotnosti o dvě procenta. Využili také dostupné údaje dalších cyklistů ze stejných dnů a známé výkonové hodnoty jezdců včetně Chrise Frooma.
Zaměřili se na čtyři Pogačarovy výkony ze sezón 2024 a 2025, které představovaly dvě do té doby nejdominantnější sezóny jeho kariéry. Analyzovali stoupání na Plateau de Beille z 15. etapy Tour de France 2024, Isola 2000 z 19. etapy téhož ročníku, Peyragudes ze 13. etapy Tour de France 2025 a Passo di Ganda na monumentu Kolem Lombardie 2025.
Tyto výkony si vybraly pro jejich rozdílný charakter. Výběr zahrnoval horskou časovku, vysokohorské etapy i jednodenní závod. Zároveň šlo o čtyři situace, při kterých bylo velmi pravděpodobné, že u Pogačara vyvolaly fyziologickou odezvu blízkou jeho maximálním možnostem.
Vědci pochopitelně neměli k dispozici všechny údaje potřebné pro přesné určení VO2 max. Jejich výsledek proto zůstává odhadem založeným na několika předpokladech.
Jedním z nich byla Pogačarova hmotnost. Největší nejistotu však představoval jeho skutečný výkon na vybraných stoupáních, zejména to, jak blízko svého aerobního maxima se pohyboval, a jeho celková účinnost. K této hodnotě se ještě dostaneme.
Výzkumníci proto použili rovnici, do které zahrnuli předpokládanou hmotnost Pogačara a jeho vybavení. Na tomto základě vypočítali energii potřebnou k překonání gravitace, valivého odporu a odporu vzduchu.
Jednotlivé hodnoty mohly odhadnout pomocí tělesné hmotnosti při výpočtu výkonu potřebného k překonávání gravitace a databáze Rolling Resistance Database při určování valivého odporu.
Výsledek následně porovnali s veřejně dostupnými výkonovými údaji ze Stravy od tří jezdců, kteří v cíli skončili nejblíže za Pogačarem.
Po odhadnutí výkonu a jeho úpravě podle rozdílné nadmořské výšky a známého poklesu výkonu ve vyšších polohách mohly vypočítat energetický výdej, spotřebu kyslíku a konečně odhad VO2 max. Výsledky upravili podle několika možných hodnot celkové účinnosti.
Tento parametr zohledňuje skutečnost, že lidské tělo neproměňuje energii na mechanický výkon dokonale a jeho účinnost není za každých okolností stejná.
Ne všechna energie přijatá z potravy se přemění na výkon směřující do pedálů. Velká část se ztratí například ve formě tepla. Autoři proto použili hodnoty celkové účinnosti, které se u profesionálních cyklistů běžně pohybují od 22 do 24 procent. Čím nižší je účinnost, tím výše musí být VO2 max. Studie zaznamenává, jak každá zvolená hodnota ovlivnila konečný odhad.
Aby vědci svůj model ověřili, použili údaje Chrise Frooma ze sezóny 2015. V jeho případě měli k dispozici údaje ze soutěže i výsledek laboratorního testu VO2 max ze stejného roku. Analyzovali jeho vítězný výkon na stoupání La Pierre Saint Martin. Model odhadl hodnotu 85,3 ml/kg/min, což bylo velmi blízko skutečnému laboratornímu výsledku 84,4 ml/kg/min.
Přečtěte si také
Jaké je odhadováno VO2 max Tadeja Pogačara?
U jezdce, který teprve před dvěma týdny překonal čas Marca Pantaniho na Alpě d'Huez téměř o dvě minuty, se dal očekávat mimořádný výsledek. Studie dospěla k závěru, že Pogačarova aerobní kapacita je obrovská.
Na základě čtyř analyzovaných horských výkonů a tří předpokládaných úrovní celkové účinnosti na úrovni 22, 23 a 24 procent vědci odhadli jeho VO2 max na 94 až 98 ml/kg/min. Průměrná hodnota dosáhla 96 ml/kg/min, tedy prakticky stejnou úroveň, jakou Svendsenovi naměřili v laboratoři.
Podle autorů se výsledky pohybovaly v poměrně úzkém rozpětí. Tato konzistentnost posiluje jejich důvěru v použitý model a naznačuje stabilní aerobní kapacitu při různých typech stoupání.
Co tyto výsledky znamenají?
Použitá metodika má svá omezení a samotní autoři je otevřeně přiznávají. Slovo odhad je v tomto případě mimořádně důležité. Dokud nebude k dispozici laboratorní test VO2 max nebo Pogačarovy skutečné výkonové soubory, výsledek zůstává pouze kvalifikovaným odhadem.
Porovnání laboratorních a soutěžních údajů Chrise Frooma však studii dodává určitou váhu. Autoři se zároveň domnívají, že analýza výkonu přímo ze závodu může nabídnout nový způsob zkoumání VO2 max i mimo laboratoř.
A co to znamená pro samotného Pogačara? Odpověď můžeme přenechat autorům: „Výsledky naznačují, že sportovec zkoumaný v této studii disponuje mimořádně vysokou aerobní kapacitou, která podle všeho přesahuje aktuálně zdokumentované fyziologické rozpětí.“
Pogačarova Tour de France 2026 byla jeho dosud nejdominantnějším představením ve všech směrech. Rozhodoval náskok v celkové klasifikaci, způsob, jakým vyhrával etapy, i neuvěřitelné rekordy na jednotlivých stoupáních.
Samotný Pogačar však tvrdil, že ve srovnání s předchozími sezónami nezaznamenal žádný velký posun ve výkonových hodnotách. Podle vlastních slov se zlepšilo zejména jeho závodní uvažování a schopnost pravidelněji přijímat správná rozhodnutí.
Je také možné, že sebevědomý a soutěživý jezdec jako Pogačar by ve sterilním laboratorním prostředí nedosáhl svého absolutního maxima. Během závodu čerpá energii z atmosféry stejně jako ze sacharidových gelů, které přijímal během Tour.
V silniční cyklistice se často říká, že bez ohledu na úroveň závodníka laboratorní čísla přestávají být rozhodující ve chvíli, kdy se na silnici začne bojovat.
Právě reakce jezdce v rozhodujícím okamžiku závodu odděluje Pogačara od Svendsena.
Přečtěte si také
Rozhovor se spoluautorem studie Sebastianem Sitkem
Studie přinesla pozoruhodný výsledek, proto jsme se jejích autorů chtěli zeptat na původ výzkumu, přesnost metodiky, její omezení i možné důsledky.
Jedním z autorů je Sebastian Sitko, profesor sportovních věd na Zaragozské univerzitě, který zároveň trénuje profesionální i amatérské cyklisty.
Začátkem roku vydal tréninkovou příručku Cycling 2.0: Evidence Based Training for Peak Performance on the Bike. Rozhovor o této knize jsme s ním přinesli v červnu.
Kde se zrodila myšlenka této studie?
Vznikla spojením dvou oblastí naší práce. Pedro Valenzuela a já jsme několik let vytvářeli profil rekordních výkonů profesionálních cyklistů. V podstatě jsme mapovali hranici toho, co dokáže lidský organismus vyprodukovat. Pogačar však během sezón 2024 a 2025 tuto hranici opakovaně překonával.
Zároveň se objevily zajímavé pokusy vyjádřit tyto výkony pomocí čísel. Patřily mezi ně starší analýzy Alberta Contadora a Grega LeMonda publikované v cyklistických médiích i Oleho vlastní práce. Nikdo však do té doby nepoužil kompletní fyziologický model, který by zohledňoval nadmořskou výšku, hustotu vzduchu, dehydrataci a realistické rozpětí účinnosti, a následně jej podrobil odbornému recenzování.
Chtěli jsme to udělat pořádně. Nešlo nám o senzační číslo do titulku. Položili jsme si vědeckou otázku: Čeho musí být lidské tělo reálně schopno, aby dokázalo to, co předvádí Pogačar?
Znamená to, že jste našli novou metodiku pro odhad VO2 max v reálných podmínkách? Pokud ano, jaké může mít důsledky?
Cílem bylo odhadnout Pogačarovo VO2 max, ale trvalejším výsledkem se nakonec stala samotná ověřená metoda. Rozhodujícím krokem bylo vyzkoušet ji na jezdci, při kterém jsme mohli výsledek zkontrolovat. VO2 max Chrise Frooma jsme odhadli z jednoho stoupání v roce 2015 výhradně pomocí veřejně dostupných údajů. Dostali jsme hodnotu 85,3 ml/kg/min, zatímco laboratorně mu naměřili 84,4 ml/kg/min. Rozdíl činil méně než jeden bod.
To znamená, že náš postup dokázal ze skutečného cyklistického závodu reprodukovat známou laboratorní hodnotu. Pro úzkou skupinu sportovců, kteří během sezóny prakticky nikdy neabsolvují maximální laboratorní test, tak může dobře zdokumentované stoupání posloužit jako laboratoř. Dá se využít ke sledování vývoje a zasazení výkonů do širšího kontextu, ne však jako náhrada zlatého standardu.
Když metoda dokáže ze soutěžního výkonu vypočítat známou laboratorní hodnotu s rozdílem menším než jeden bod, začnete více důvěřovat tomu, co ukazuje při případech, které přímo změřit nemůžete.
Pogačarův výkon na Alpe d'Huez byl pravděpodobně jeho nejlepším stoupáním. Chtěli jste tyto údaje zpracovat pomocí svého modelu?
Velice. Pro náš model je to téměř ideální vstup. Dlouhé, rovnoměrné a dobře zdokumentované stoupání představuje situaci, při které jsou naše předpoklady nejspolehlivější. Výkon trvá dlouho, tempo je stabilní a v rovnici dominuje gravitace, čímž se snižuje vliv aerodynamiky.
Sílu modelu jsme viděli již při interních analýzách. Čtyři zcela odlišné výkony, tedy stoupání v závěru náročné etapy Grand Tour, horská časovka i kopec v jednodenních závodech, dospěly prakticky ke stejné hodnotě VO2 max.
Výkon na Alpe d'Huez by představoval další nezávislý test této shody. Stále však platí stejná výhrada. Odhad může být pouze tak přesný jako vstupní údaje, které musím v některých případech předpokládat.
Předpokládám, že byste rádi získali nejdůležitější údaje o výkonu, hmotnosti a celkové účinnosti, abyste zaplnili mezery a zjistili, jak ovlivní výsledný odhad.
Přesně tak. Fyzikální parametry stoupání umíme určit poměrně přesně. Nejistota se skrývá v biologické části. Dvěma největšími neznámými v modelu jsou Pogačarova skutečná celková účinnost a to, jak blízko svého reálného maxima během těchto výkonů šel. Obě otázky by téměř zcela vyřešil autentický výkonový soubor spolu s jediným laboratorním testem.
Ukázali jsme, že všechny ostatní parametry včetně tělesné hmotnosti, hustoty vzduchu a valivého odporu mění výsledný odhad o méně než dvě procenta. Pokud bych tedy dostal jeho výkonové údaje a naměřenou účinnost, široké rozpětí by se zúžilo na jedno číslo, které bych dokázal hájit s mnohem větší jistotou.
Z fyziky jsme již získali prakticky všechno, co se dalo. Poslední skutečná nejistota zůstává v biologických parametrech, které dokáže změřit pouze Pogačar a jeho tým.
Doufáte, že si studii přečte Pogačar nebo jeho tým a zareaguje na ni? Dočkáme se někdy podrobných údajů? Proč si je jezdci a týmy tak pozorně hlídají?
Upřímně bych přivítal jakoukoli reakci včetně vyvrácení našich závěrů. Takové otázky se totiž řeší pomocí údajů, nikoli názory.
Viděl jsem, že jedno španělské médium již přineslo reakci z Pogačarova okolí, podle které jsou naše čísla přehnané. Upřímně řečeno, přesně takovou odpověď lze očekávat a nemám jim to za špatné. Tyto údaje představují konkurenčně citlivé informace a zároveň ovlivňují pověst jezdce. Pogačar i jeho tým proto mají důvod výsledky zlehčovat. Tvrzení, že jsou čísla přehnané, je však komunikačním stanoviskem, nikoli vědeckým protiargumentem.
Některé věci totiž zůstávají neměnné. Dosažené výkony jsou reálné a naše odhady jsme ověřili pomocí skutečných souborů z měřičů výkonu s odchylkou přibližně tři procenta. To je stejná tolerance, jakou nabízejí komerční měřiče výkonu.
Když známe watty, fyzikální zákony určí množství kyslíku potřebné ke zvládnutí stoupání. Zůstávají už jen dva nastavitelné parametry, účinnost a VO2 max.
U obou jsme použili nejkonzervativnější hodnoty vycházející z odborné literatury. Ani v takovém případě však VO2 max nekleslo pod 92 ml/kg/min.
Jediným způsobem, jak by se výsledek dostal na běžnější úroveň, by bylo předpokládat vyšší celkovou účinnost, než kdy byla u člověka zaznamenána. To by výkon neudělalo obyčejným. Pouze by se jeho výjimečnost přesunula do jiného fyziologického parametru.
Zároveň jsme záměrně použili předpoklady, které působily v náš neprospěch. Vynechali jsme jeho nejvýbušnější výkony, použili jsme nejmírnější korekci nadmořské výšky a předpokládali jsme, že je dokonale přizpůsoben teplu i nadmořské výšce a zároveň odolný proti únavě. Jiná, stejně obhajitelná korekce nadmořské výšky by posunula odhad VO2 max směrem k hodnotě 100 ml/kg/min.
Pokud kterýkoli z těchto konzervativních předpokladů uvolníme, výsledné číslo se zvýší, nikoli sníží. Můžeme diskutovat o tom, zda je správná hodnota 94 nebo 100 ml/kg/min. Tyto výkony však nelze z fyziologického hlediska označit za obyčejné. Watty jsou skutečné a tělo za jejich produkci musí nějakým způsobem zaplatit.
Myslím si tedy, že někdy uvidíme jeho laboratorní nebo tréninková data? Dobrovolně pravděpodobně ne. V cyklistice jde o takticky i historicky citlivé informace a mlčení představuje nejbezpečnější přístup.
Naše nabídka však zůstává otevřená a je naprosto upřímná. Pokud zveřejní výkonové soubory nebo laboratorní test, rádi je porovnáme s naším modelem a upravíme výsledky.
Pokud by skutečné údaje ukázaly, že jsme se mírně spletli, pro vědu by to byl naprosto přijatelný výsledek. Prohlášení, že čísla jsou přehnané, bez zveřejnění údajů, které by to dokazovaly, však není vyvrácením našich závěrů. Je to pouze odpověď, kterou Pogačarovo prostředí za daných okolností téměř musí poskytnout.
