+ 28

Je zvláštní, že bikepark v Semmeringu oslavil v letošním roce 20 let fungování a já jsem se tam dostal poprvé až nyní. Je to o to zvláštnější, že spousta mých kamarádů tam jezdí poměrně často a ani jejich recenze nebyly špatné.

Na výlet jsme opět vyrazili v osvědčené sestavě společně s fotografem Maxem a poté, co jsme ráno v Bratislavě naložili auto, jsme se vydali na cestu. Ta byla příjemná a rychlá. Procházeli jsme regionem Dolního Rakouska, dokud se před námi neobjevily první výraznější vrcholy. Ty napovídají, že se blížíme na místo činu a já už se neumím dočkat, kdy si v Semmeringu zajedu.

Nejvíce jsem se těšil na sjezdovou trať, která byla v minulosti součástí evropského poháru ve sjezdu a hodně jsem si od ní sliboval. Max už Semmering několikrát navštívil a mé představy umocňuje vyprávěním o tom, že místní bikepark má rád a jezdit v něm ho vždy bavilo.

Do bikeparku přijíždíme před obědem a v týdnu, takže nemáme problém s parkováním, i když aut je tady dost. Vyložíme kola a přesouváme se směrem k lanovce.

Nasedáme, začínáme

Na vrchol kopce vás vyveze pohodlná a rychlá kabinková lanovka, do které se vejdou dvě kola a dva bikeři. To je pro nás ideální, protože v lanovce diskutujeme o tom, co nás dnes čeká, případně se dohadujeme, které traily a v jakém pořadí dáme.

Lanovka je rychlá a převýšení 330 metrů překoná v krátké době, takže za den stihnete spoustu jízd, co se mi líbí.

Poté, co vystoupíte, se vám naskytne parádní výhled na okolní kopce. Vidíme také lokalitu Rax, která je známá svými ferratami, tedy zajištěnými lezeckými cestami. V dálce identifikujeme také oblast Schneeberg, kde jsme před pár měsíci byli testovat nový bikepark.

Vždy když jsem v nějakém bikeparku poprvé, mám ve zvyku vzít si tištěnou verzi mapy. Orientuje se mi tak lépe než s mobilem a na mapě vidím vždy vše podstatné bez potřeby scrollování. Na tento svůj pěkný zvyk jsem tu však jaksi pozapomněl.

Naštěstí Maxo to tady má pobíhané a zhruba ví, co se kde nachází. Mapu tedy studuji na velké informační tabuli u horní stanice lanovky a dozvídám se, že v bikeparku se nachází celkem 12 trailů, jedna menší dětská lokalita s lehkými traily pro začátečníky a skok do nafukovacího dopadu, který je však během naší návštěvy sfouknutý.

Tři traily jsou značeny modrou barvou, jeden je černý a zbylé jsou červené. Z mapy se dozvídám, že dva modré traily slouží také jako dráha pro horské káry a vypadá to tak, že tato atrakce má úspěch. Radostné výkřiky z lesa a úsměvy mladých, ale i starších pilotů těchto čtyřkolových strojů prozrazují, že to bude asi opravdu zábavné.

My jsme však přijeli bikovat a na rozjezd se spouštíme nejlehčím trailem v bikeparku, modrým Schlingeltrailem. Jedná se o sjezdový trail s minimem překážek, vhodný i pro méně zkušené jezdce. Po chvilce na tomto trailu se ocitneme na můstku, odkud pokračuje několik červených trailů a kousek pod námi se nachází tzv. Slopestylepark.

Ve vzduchu

Označení Slopestylepark je příznačné, i když spousta z vás by si možná pod tímto názvem vizualizovala park s množstvím dirtových skoků a různorodých překážek.

Zde se nachází několik linií včetně menších a větších lavic nebo dvojáků. Kromě toho je zde vedle sebe několik dropů, které jsou seřazeny od nejmenšího po největší a tuto platformu doplňují dva skoky typu „bonerlog“, z nichž ten větší vzbuzuje respekt.

Před nimi se ještě tyčí krásný wallride, do kterého se na úvod pustím s chutí. Tento wallride mě baví, je nakloněný, takže udržet se na něm není problém a cítím se jistější. Díky tomu se nebojím skákat na něm o něco výše a ve větší rychlosti.

Horší je to však s tím velkým bonerem, který jsem zmiňoval. Je strašidelný, jde do výšky a dopad není nejblíže. Postávám na něm a prohlížím si ho ze všech stran.

Píši SMS kamarádovi, ať mi dá tip, jak rychle na to je třeba jít a jestli je to v pohodě. Než mi odpoví, objeví se lokální jezdec, skočí wallride, dvakrát šlápne do pedálů a namíří si to přímo k tomu největšímu skoku. Dal to s přehledem, co mi psychicky pomohlo.

Mezitím mi přijde zpráva, že pokud skočím lavici předtím načisto, nemám šlapat ani brzdit a mělo by to fungovat. Ke zprávě je přiloženo video z Instagramu, které si několikrát po sobě prohlédnu.

Rozhoduji se, že jdu. Rozběh, lavice načisto a brzdím. Napoprvé jsem se lekl. Vymlouvám se na vítr. Druhý pokus už to tam posílám a křičím. Můj organismus je plný adrenalinu a takto jej alespoň částečně vyplavuje. To byla bomba!

Už dávno jsem neskákal tak velký skok, pokud vůbec někdy. Těším se z toho jak malý a v dalším ježdění mi to dodává pořádnou dávku sebevědomí.

Slopestylepark po několika opakováních opouštíme a zpět k lanovce přijíždíme po trailu Panorama Jump Line.

Červená, černá, červená…

Během následujících jízd máme v plánu projet zbývající traily. Jde o středně náročné tratě a černou sjezdovou trať, kterou akorát „shaperi“ chystali na závod rakouské sklenice ve sjezdu.

Začneme tedy na ní. Tato trať se mi od začátku líbí. Množství kořenů a kamenů, strmé úseky a přepady různých velikostí. Občas se objeví skok, ale musím říci, že tohle je přesně ten typ tratě, kterou si zkušení jezdci užijí dosytosti.

Čím více mám trať najetou, tím více si věřím, ale ke konci už vím, že to není třeba přehánět, protože síly ubývají a jedna chyba mě může stát zranění.

Nejvíce se mi na této trati líbí kořenové a kamenité pasáže. Ve spodní části trati se nachází také „road gap“, respektive dva odpaly, které vás pošlou přes cestu. Fajnové ježdění. Přesně takhle to mám rád.

Nakonec se dostáváme k červeným tratím, kterých je zde nejvíc a nejlépe by je zřejmě charakterizovalo slovo freeride.

Tyto tratě jsou z mého pohledu ty nejzábavnější v Semmeringu. Mají spoustu lavicových skoků, dropů, dvojáků v rychlosti a procházejí uměle budovaným, ale ne vyžehleným terénem.

Nejsou to vyhlazené traily s obrovskými skoky s téměř kolmými rádiusy. I zde naleznete kořeny nebo kamenité pasáže, ve kterých musíte udržovat rychlost, aby jí bylo dostatek na skoky, které vás následně čekají.

Červené tratě v Semmeringu mě bavily nejvíc a pokud bych si z nich měl vybrat jen jednu, kterou budu jezdit celý den, tak to bude zřejmě trať s číslem osm, jejíž název zní Sweet & Sexy. Pokud si však zvolíte kteroukoli červenou trať, zklamaní podle mě nebudete.

Za zmínku rozhodně stojí i Northshore Line, která kombinuje přírodní terén s uměle postavenými dřevěnými překážkami, lávkami, skoky a pěkným wallridem. I na této trati jsme strávili značnou dobu, během naší dvoudenní návštěvy tohoto rakouského střediska.

Semmering okouzlil

Bikepark v Semmeringu jsem tedy navštívil poprvé a mám z něj opravdu pozitivní pocity. Tratě mi připomínají klasické ježdění, se kterým jsme před iks lety začínali. Jsou rychlé, je na nich spousta skoků, které posílají více do dálky než do výšky a zkušení jezdci si zde přijdou na své. Samozřejmě, zajedou si zde i začínající jezdci, ale potenciál bikeparku ocení zejména ti zkušenější.

Semmering není nejmodernější vyžehlený flowpark, ale poctivý gravitý bikepark s oldschool freeride charakterem.

Převýšení 330 metrů na jedné jízdě a rychlá lanovka přidávají středisku plusové body. Připočítejme k tomu dobrou dostupnost a možnost vymyslet program pro celou rodinu a výsledkem je to, že já se do Semmeringu ještě určitě vrátím. A možná i letos. Přidáš se?