Vyrazit ve Windjacketech 2.0 na traily chce kuráž– jsou velek a určitě upoutají spoustu pozornosti. Kromě toho se však jedná o opravdu solidní brýle na bike.

Oakley je v katalogu řadí mezi „goggles“, tedy velké sjezdové brýle. Jsou opravdu masivní, mají odnímatelné třívrstvé pěnové polstrování, a kromě klasických nožiček si je můžete na hlavu připevnit také pomocí gumového popruhu. Přesto však stále vypadají více než klasické sluneční brýle, byť trochu extravagantnější.

Vzdálenost mezi vrchem a spodkem rámu je rovných 80 mm– to je podstatně více než u 53 mm vysokého modelu Jawbreaker, který je velmi populární zejména mezi silničními cyklisty. Právě kvůli výšce rámu je šance, že přijdou do kontaktu s níže visícími helmami. Osobně jsme na problém narazili s helmami Scott Centric Plus, POC Octal a novou Bontrager Velocis. Určitě existují i další, se kterými si Windjackety 2.0 budou překážet, ale i množství jiných, se kterými problém nebude.

Benefitem obrovského rámu je, že sedí bezpečně mimo zorné pole, dokonce i v časovkářské pozici na cesťáku.

V nejširším bodě měří 150 mm. Spodní lem je však zahnutý, aby se úhel lícním kostem.

Nosník z materiálu „Unobtanium“ není nastavitelný, a je docela široký. Náš tester měl docela široký nos a brýle mu sedly přesně na to správné místo. Ti, kteří mají nosíček jako knoflík by si je proto měli nejprve vyzkoušet.

Na Oakley neobvyklé jsou nožičky, které nejsou potaženy gumou a jsou docela krátké. Otestovali jsme je s každou helmou kterou jsme měli v redakci po ruce, a do kontaktu s utahovací čelenkou nepřišli ani na jedné. Absence protiskluzového materiálu ve skutečnosti nemá žádný dopad na to, jak bezpečně sedí na hlavě, a neposunuli se ani v opravdu rozbitých rockgardenech.

Zmíněné pěnové polstrování se zastrkuje do větracích otvorů na vrchu skel a pokrývá vrchní část podobně jako obočí. Mělo by zabraňovat tomu, aby za brýle spadlo bláto, zda stékal pot. My jsme se však kvůli němu potili ještě víc a polstrování pak rychle nasáklo. Po zbytek testování jsme je tedy nosili bez něj.

Se zamlžováním jsme neměli nejmenší problém ať už bylo počasí jakékoli. Pomáhají velké větrací otvory na vrchu, malé kanálky ve spodních rozích, i fakt, že sklo sedí docela daleko od obličeje.

Míra pokrytí obličeje je zřejmě nejvyšší na trhu, a soupeřit s ní mohou jen sjezdové brýle. Nabízejí tedy téměř stejnou míru ochrany očí, ale bez mnoha negativ, které si s sebou nesou „gogglesy“.

Velké rozměry přišly ke slovu iv dešti, kde poskytovaly opravdu dobrou ochranu před stříkající vodou a blátem jak z nebes, tak z trailu a kol ostatních riderů.

V posledních pár letech Oakley aplikuje hydrofobní povrchovou úpravu jen na vnější stranu skel. Hodila by se však i zevnitř. Ať se snažíme jakkoli, vždy na vnitřní straně skončí nějaký- ten otisk prstu nebo šmouha od potu.

V době testování byly Windjackety 2.0 dostupné jen se sklem Prizm Snow. Přestože je určeno k tomu, aby předcházelo sněžné slepotě, námaze očí v prudkém slunci odráženém od bílého sněhu a dodávalo mu kontrast, funguje perfektně i na trailech či cestách.

Barvy viděné přes oranžová skla jsou pěkně saturované a trailu dodávají kontrast potřebný k tomu, abyste včas zahlédli překážky. Oakleyček jsme měli na očích už mnoho, a skla Snow Prizm nám dokonce přijdou jako lepší kompromis mezi výkonem na silnicích a v lese, než silničářská skla Road Prizm.

Vzhled, ten pravděpodobně rozdělí jezdce na dva tábory, a těžko říct, ve kterém jich bude víc. Určitě si však najdou fanoušky jak u silničářů, tak u enduro závodníků, kteří možná nebudou muset táhnout s sebou dva páry brýlí. Oakley Windjacket 2.0 totiž nebudou vypadat mimo ani v integrální helmě.