Peter Sagan: Jezdil jsem rozumněji než Pogačar. Rád jsem vyhrával, ale neměl jsem rád utrpení
Peter Sagan dnes stojí mimo profesionální pelotonu a deset let po triumfu na Kolem Vlámska sleduje cyklistiku z jiné pozice.
Výkony Tadeje Pogačara vnímá s respektem, ale zároveň s odstupem, který mu jeho současný život umožňuje.
Kontaktovat ho už není tak jednoduché jako v dobách aktivní kariéry. Program má plný cestování, spolupráce se značkami a osobních aktivit. "Ano, omlouvám se. Poslední měsíce jsem hodně cestoval. Není to jednoduché," řekl Het Nieuwsblad .
Méně stresující život
Změna v životě, odkdy skončil s profesionální cyklistikou, je výrazná. Kdysi měl přesně stanovený režim, od tréninků přes regeneraci až po závodní kalendář. Dnes si všechno řídí sám.
"Teď si musím všechno organizovat sám. Ale nestěžuji si. Je to méně stresující než dříve," říká Sagan.
Na kole stále jezdí, ale bez ambicí a tlaku na výsledky. Když přišla otázka, jak dlouho by vydržel v tempu své nejlepší formy, reagoval s úsměvem: „Možná prvních třicet kilometrů.“
Vzpomínka na rok 2016 a vítězství na Kolem Vlámska se u něj nespojuje s rozhodujícím útokem na Paterbergu, ale se jménem jezdce za ním.
"Co mě potěšilo nejvíc? Kdo skončil druhý. Fabian Cancellara. Tolikrát jsem byl za ním druhý nebo třetí. Konečně jsem ho porazil," řekl Peter Sagan.
Přečtěte si také
"Já jsem jezdil rozumněji [ako Pogačar] "
Podle Sagana se cyklistika výrazně posunula. Dnešní styl závodění je agresivnější a méně vypočítavý: "Dnes jde Pogačar do útoku pomalu 120 kilometrů před cílem."
"Vím, doba se změnila. Já jsem jezdil rozumněji. Rád jsem vyhrával, ale neměl jsem rád utrpení. Když jsem mohl čekat, čekal jsem. Bylo to jednodušší. Méně to bolelo."
"Pro cyklistiku je Pogačar úžasný. Měli by ho zařadit do vlastní kategorie. Říká se, že cyklistika není PlayStation. Pro něj je. Dokonce ještě jednodušší," říká Sagan.
Oba žijí na stejném místě, v Monaku, ale setkávají se jen výjimečně: "Velmi zřídka. Jen si na dálku zamáváme."
Zkušenost se stejným životním stylem mu umožňuje přesné srovnání. Ví, co znamená být na vrcholu a co všechno to vyžaduje.
"Život, který má teď on, jsem žil já před deseti lety. A upřímně, lépe on než já," poznamenal Sagan.
Přečtěte si také
"Poslední tři roky byly noční můrou"
Saganovo rozhodnutí ukončit kariéru nevzniklo ze dne na den. Postupně se v něm hromadily faktory, které souvisely is osobním životem a dlouhými lety mimo domov.
"Stále jsem byl pryč. S jinými lidmi jsem trávil více času než se synem," přiznává.
Zlom přišel v období pandemie. Zdravotní problémy ovlivnily výkonnost, výsledky nebyly podle představ a neustálé přesuny začaly být vyčerpávající. Pochybnosti se stávaly stále častějšími.
"Poslední tři roky byly noční můrou. Stále častěji jsem si říkal: co tady vlastně dělám? Měl bych být doma se synem."
Právě tyto myšlenky nakonec určily směr jeho dalšího života mimo pelotonu.
