Nejnapínavější mistrovství světa za poslední roky? Pogačar chybí a závod nemá jasného favorita
Pokud by Taděj Pogačar v neděli stál na startu mistrovství světa v silniční cyklistice, předpovědi by zněly povědomě. Kdo s ním vydrží nejdéle? Kde zaútočí? A kolik kilometrů pojede sám, než dorazí do cíle a získá třetí duhový dres po sobě?
I když není jisté, že by vyhrál iv Montrealu, po jeho výkonech z posledních dvou let by většina soupeřů musela postavit celý plán na jediné otázce: jak zastavit Tadeje Pogačara. Jeho pád na Vueltě tuto otázku ze závodu odstranil.
Najednou nelze určit jeden jezdec, kterého je třeba za každou cenu následovat, ani jeden tým, od kterého se očekává kontrola celého dne, což může změnit závod mnohem více než samotný seznam favoritů.
Bez Pogačara se soupeři nemusí celý den poohlížet po jednom jezdci a čekat, kdy zaútočí. Favorité mohou zkoušet vlastní plány, ale zároveň budou muset rozhodovat, na koho nástup zareagovat.
Odjede-li silná skupina, nebude samozřejmé, kdo ji má stíhat. Právě v tom může být Montreal jiný než závod, ve kterém všichni předem vědí, koho je třeba zastavit.
Přečtěte si také
Favoritů je mnoho, odpověď dá až závěr závodu
Remco Evenepoel má za sebou čtvrtý titul mistra světa v časovce za sebou a už ví, jak vyhrát i silniční závod šampionátu. Netřeba také zapomínat, že Belgie má na soupisce i další velké jméno Wouta van Aerta.
Isaac del Toro a Paul Seixas ukázali svoji sílu na montrealské trati, když si nedávno rozdělili první dvě místa při testu na kanadské klasice. Mathieu van der Poel zase připomněl výjimečnou formu dlouhým sólem na Kolem Lucemburska. Tom Pidcock je dalším jezdcem, kterému by náročný a útočný průběh mohl vyhovovat.
U každého z nich lze představit vítězný scénář. Evenepoel může rozhodnout útokem z větší vzdálenosti. Del Toro nebo Seixas mohou odejít na některém z posledních stoupání.
Van der Poel může přežít selekci a poté využít své výbušnosti. Van Aertovi či Pidcockovi může vyhovovat den, ve kterém se závod rozpadne na malé skupiny a nikdo už nebude mít dost sil na organizované stíhání.
Pokud se Mads Pedersen udrží s nejlepšími i po posledních stoupáních, ve sprintu z menší skupiny bude patřit mezi nejnebezpečnější soupeře.
Jenže mezi představou a tím, co se stane po šesti hodinách v sedle, je velký rozdíl.
Jezdec, který dokáže uspět na kratším závodě, nemusí po dlouhém dni zvládnout rozhodující útok. Někdo jiný se může celé hodiny nenápadně držet ve skupině a na posledním okruhu mít víc sil. Rozhodnout může i to, kdo si lépe rozloží tempo a dokáže během závodu dost jíst a pít.
Přečtěte si také
Bez vysílaček rozhodují i chvíle nejistoty
Mistrovství světa se navíc nejezdí v sestavách, které spolu závodí od jara. Jezdci reprezentují své země, často po boku soupeřů ze svých profesionálních týmů.
V silničním závodě nemají vysílačky, přes které by jim sportovní ředitel průběžně oznamoval, kdo zaútočil, jaký je odstup a kdy je třeba začít stíhat. Více záleží na tom, co sami vidí, jak se dohodnou s kolegy a zda ve správnou chvíli uvěří vlastnímu úsudku.
Právě zde může Pogačarova absence zvýšit nejistotu. Když je na startu jasný favorit, ostatní vědí, koho pohyb nesmí přehlédnout.
V Montrealu může být nebezpečný útok na první pohled méně zřejmý. Než se pronásledovatelé rozhodnou, kdo má pracovat a koho šance tím zlepší, náskok může narůst.
Přesně toto se stalo loni na ženském mistrovství, když Kanaďanka Magdeleine Vallieres využila taktizování soupeřek a celý cyklistický svět překvapila vítězstvím.
Možná i letos vyhraje nejsilnější jezdec dlouhým sólem. Po dvou letech dominance Tadeje Pogačara je však dnes rozdíl v tom, že závod nemá jednoho suverénního favorita.
Montreal nabízí prostor pro útok z dálky, rozhodnutí na posledním stoupání i pro souboj malé skupiny v cíli.
Ať to dopadne jakkoli, máme se na co těšit.
