Mikrodávky EPO mohou zvýšit výkon a rychle zmizet. Jak je odhalují dopingové kontroly?
Noční dopingové kontroly Tadeje Pogačara (UAE Emirates- XRG) a Jonase Vingegaarda (Visma- Lease a Bike) na Tour de France otevřeli diskusi o hranici mezi účinným bojem proti podvodům a právem jezdců na odpočinek.
Jedním z lidí, kteří se postavili na stranu přísných kontrol, byl Jonathan Vaughters. Šéf týmu EF Education- EasyPost a bývalý profesionální cyklista upozornil, že nepředvídatelný čas odběru může být důležitý při odhalování mikrodávek zakázaných látek.
"Testování ve dvě hodiny ráno patří mezi velmi účinné způsoby, jak zabránit mikrodávkování peptidů, jako jsou EPO či lidský růstový hormon, ale i testosteronu. Pokud by nás UCI v roce 2001 testovala ve dvě ráno, všichni bychom dostali zákaz činnosti, včetně mě, a sport by si ušetřil 25 let.
Jeho tvrzení není pouhým odkazem na dopingovou minulost cyklistiky. Otázkou malých dávek erytropoetinu se už léta zabývají antidopingové organizace i vědci. Výzkumy potvrdily, že mikrodávkování může přinést měřitelný výkonnostní účinek a zároveň zkomplikovat přímou detekci zakázané látky.
Co je mikrodávkování EPO?
Erytropoetin, známý zejména pod zkratkou EPO, je hormon přirozeně produkovaný především ledvinami. Jeho úkolem je stimulovat kostní dřeň k tvorbě červených krvinek, které přenášejí kyslík do svalů a dalších tkání.
V medicíně se syntetické formy EPO používají například u některých druhů anémie. Ve sportu jsou však rekombinantní erytropoetin a další látky ovlivňující tvorbu červených krvinek zakázány během soutěže i mimo ni. Nacházejí se v kategorii S2 na seznamu zakázaných látek WADA pro rok 2026 .
Mikrodávkování nemá jednu univerzální definici založenou na přesném množství. Obecně označuje opakované podávání malých dávek, kterými se sportovec snaží zachovat biologický účinek látky a současně snížit pravděpodobnost pozitivního výsledku při přímé analýze.
Namísto jednorázového podání většího množství jde o menší dávky rozdělené do delšího období. Takový režim může stimulovat tvorbu červených krvinek, přičemž koncentrace syntetického EPO ve vzorku může klesnout rychleji pod hranici, při které ji dokáže laboratoř spolehlivě potvrdit.
Samotná látka proto může být přímo zachytitelná kratší dobu než změny, které v organismu vyvolala.
Přečtěte si také
Studie odhalila velmi krátké detekční okno
Jednu ze zásadních prací o mikrodávkování publikoval již v roce 2006 vědecký časopis Haematologica. Autoři studie o účincích režimů s mikrodávkami rekombinantního lidského EPO zkoumali, zda mohou sportovci malými dávkami ztížit práci antidopingovým laboratořím.
Výsledky potvrdily, že při zkoumaném režimu se mohlo detekční okno zkrátit přibližně na 12 až 18 hodin po podání. Vědci již tehdy upozornili, že antidopingové orgány musí této taktice přizpůsobit způsob a načasování kontrol.
Tento výsledek však neznamená, že každou formu EPO lze dnes zachytit pouze během 12 až 18 hodin.
Studie byla publikována před dvaceti lety a laboratorní metody se od té doby zlepšily. Výsledek u konkrétního vzorku ovlivňuje použitý preparát, podané množství, způsob aplikace, metabolismus sportovce, doba odběru i analytická metoda.
Výzkum přesto ukázal základní slabinu přímého testování. Pokud kontrola přijde v nesprávném čase, samotná zakázaná látka již nemusí být ve vzorku dostatečně rozpoznatelná.
Přečtěte si také
I malé dávky mohou zlepšit výkon
Dlouho se diskutovalo o tom, zda mikrodávky skutečně přinášejí významnou výhodu, nebo sportovci pouze riskují zákaz činnosti bez výraznějšího účinku. Odpověď přinesl novější kontrolovaný výzkum.
V roce 2023 byla v odborném časopise Medicine & Science in Sports & Exercise publikována studie o vlivu mikrodávek EPO na výkon .
Zapojilo se do ní 48 zdravých mužů a žen s výkonností od rekreační po trénovanou úroveň. Vědci zkoumali, jak časté podávání malých množství epoetinu beta ovlivní maximální spotřebu kyslíku, celkové množství hemoglobinu a výsledek vytrvalostní časovky.
Mikrodávky zvýšily celkové množství hemoglobinu i maximální spotřebu kyslíku a přinesly zlepšení výkonu v časovce. Výzkumníci zároveň zaznamenali výrazný nárůst času před vyčerpáním.
Výsledky jsou pro cyklistiku mimořádně důležité. Nešlo totiž pouze o změnu laboratorních hodnot, ale také o měřitelný vliv na vytrvalostní výkon.
Studie má však své hranice. Účastníky nebyli profesionální jezdci z nejvyšší úrovně a její výsledky nelze přímo přenést na cyklisty z WorldTour.
Zároveň neříká nic o rozšíření mikrodávkování v současném pelotonu. Potvrzuje pouze to, že tento způsob použití EPO může mít reálný fyziologický a výkonnostní účinek.
Když test nenajde látku, biologický pas hledá její následky
Problém krátkého detekčního okna pomáhá řešit biologický pas sportovce. Jeho úkolem není pouze najít konkrétní zakázanou látku, ale dlouhodobě sledovat, jak se mění vybrané biologické ukazatele jednotlivce.
Podle Světové antidopingové agentury WADA spočívá základní princip biologického pasu v monitorování proměnných, které mohou nepřímo odhalit účinky dopingu. Namísto porovnávání jezdce s jednou všeobecnou populační hranicí se vytváří jeho osobní profil.
Biologický pas sleduje zejména koncentraci hemoglobinu a podíl retikulocytů, tedy mladých červených krvinek. Z těchto hodnot se vypočítává takzvané OFF- skóre, které pomáhá zachytit neobvyklé změny v krevním obraze.
Po použití EPO se může zvýšit tvorba mladých červených krvinek, zatímco po jeho vysazení může počet retikulocytů nestandardně klesnout.
Zvýšené množství hemoglobinu a výhoda při přenosu kyslíku však mohou ještě určitou dobu přetrvávat. Právě kombinace vysokého hemoglobinu a nízkého podílu retikulocytů proto může upozornit na možnou manipulaci s krví.
Biologický pas tedy dokáže upozornit na možné zakázané jednání i tehdy, když se syntetické EPO v konkrétním vzorku přímo nenajde.
Cyklistika patřila mezi první sporty, které tento nástroj zavedly. UCI používá biologický pas od ledna 2008 a výsledky krevních i močových testů shromažďuje v dlouhodobém individuálním profilu každého sledovaného jezdce.
Ani biologický pas nemusí zachytit každého
Vědci zkoumali také to, jak se v biologickém pase projeví vyšší dávky EPO a následné mikrodávkování. V jedné placebem kontrolované studii absolvovali účastníci úvodní fázi s vyššími dávkami epoetinu alfa a později sérii menších intravenózních dávek.
Výsledky studie EPO a biologického pasu ukázaly, že krevní parametry se v reakci na látku měnily, ale mezi jednotlivými lidmi existovaly rozdíly. Ne každý profil reagoval stejně výrazně a ne každá odchylka automaticky vedla k překročení individuálních hranic pasu.
To je podstatné při interpretaci celého systému. Biologický pas je silný nástroj, ale není neomylný alarm, který se spustí po každé malé dávce. Jeho účinnost závisí na počtu vzorků, jejich načasování, přirozené variabilitě organismu a kvalitě odborného vyhodnocení.
Podezřelý vývoj hodnot může být důvodem pro další cílené kontroly. V některých případech může být biologický pas použit také jako důkaz porušení antidopingových pravidel bez přímého nálezu konkrétní látky. Každý takový případ však musí projít stanoveným odborným a právním procesem.
WADA hledá nové stopy mikrodávkování
Současný výzkum se snaží najít biomarkery, které by po použití mikrodávek zůstaly změněny déle nebo by na ně reagovaly citlivěji než tradiční ukazatele.
WADA financovala projekt zaměřený na nové možnosti odhalování mikrodávek rekombinantního EPO . Jeho východiskem bylo, že malé dávky mohou mít významný výkonnostní přínos, zatímco možnosti jejich přímého zachycení zůstávají omezeny krátkým časovým oknem.
Další mezinárodní projekt podpořený WADA se zabýval mikrodávkami EPO i transfúzemi malého množství vlastní krve. Cílem bylo rozšířit biologický pas a prozkoumat nové ukazatele manipulace s krví.
Mezi zkoumané možnosti patří hormony regulující hospodaření se železem, proteiny nezralých červených krvinek, změny genové aktivity a RNA biomarkery.
Slibné výsledky přinesl výzkum biomarkera ALAS2 mRNA . Vědci došli k závěru, že jeho sledování může pomoci při odhalování mikrodávek rekombinantního EPO. Metoda je navíc kompatibilní s analýzou suché kapky krve, která může zjednodušit odběr a umožnit častější testování.
Proč mohou být důležité nečekané noční kontroly?
Vaughtersovo tvrzení o významu kontroly ve dvě hodiny ráno vychází z jednoduché logiky. Pokud by sportovec znal období, během kterého mu odběr nehrozí, mohl by se pokusit načasovat použití látky tak, aby se do následující kontroly snížila pravděpodobnost jejího přímého zachycení.
Nepředvídatelnost je proto jednou ze základních vlastností účinného antidopingového systému. Přesně cílená kontrola může přijít v době, kdy sportovec očekává, že již testován nebude.
To však neznamená, že každá večerní nebo noční návštěva komisařů je zaměřena na EPO. Důvody výběru konkrétního jezdce a doby odběru antidopingové orgány zpravidla nezveřejňují. Testování může vycházet z údajů biologického pasu, předchozích výsledků, výkonového profilu, informací z vyšetřování nebo širší analýzy rizik.
Rovněž neexistuje důkaz, že kontroly Pogačara a Vingegaarda souvisely s podezřením na mikrodávkování. Vaughters svým vyjádřením vysvětloval obecný význam nepředvídatelných odběrů a vycházel přitom iz vlastní zkušenosti s dopingem na přelomu tisíciletí.
Negativní test není absolutním důkazem
Mikrodávkování EPO odhaluje jednu ze základních slabin antidopingového systému.
Negativní výsledek dopingového testu dokazuje, že laboratoř v konkrétním vzorku nepotvrdila zakázanou látku nebo její marker. Nemůže však se stoprocentní jistotou dokázat, že sportovec nikdy nic zakázaného nepoužil.
Proto moderní boj proti dopingu nestojí na jediném odběru. Spojuje přímé analýzy krve a moči, biologický pas, nehlášené kontroly, dlouhodobé skladování vzorků, nové laboratorní metody a informace získané vyšetřováním.
Mikrodávky EPO se odhalují obtížněji, ale jejich použití může v těle zanechat rozpoznatelné stopy.
Časté a neohlášené odběry snižují možnost načasovat užití látky tak, aby se sportovec vyhnul pozitivnímu testu. Nové metody navíc dokáží déle sledovat změny v organismu, které může EPO způsobit, i když samotná látka již není ve vzorku přímo zachytitelná.
