Když se dnes mluví o dopingu ve sportu, cyklistika je stále často prvním sportem, který mnohé napadne. Historické skandály z přelomu tisíciletí zanechaly silnou stopu a reputace pelotonu se mění mnohem pomaleji než samotná realita.

Nejnovější zpráva organizace MPCC spolu s detailními statistikami za rok 2025 však nabízí mnohem komplexnější obraz. A ten je výrazně odlišný od představ veřejnosti.

Data totiž ukazují, že profesionální cyklistika dnes nepatří ani zdaleka mezi sporty s nejvyšším počtem dopingových případů a elitní úroveň World Tour se pohybuje na historickém minimu pozitivních nálezů.

Za poslední dekádu počet případů dlouhodobě klesá a stabilizoval se přibližně na úrovni dvaceti ročně, přičemž v roce 2025 pocházel z nejvyšší kategorie cyklistiky pouze jediný případ.

V globálním srovnání navíc cyklistika zaostává za atletikou, silovými i více bojovými sporty, které evidují násobně vyšší čísla.

Právě detailnější pohled na dopingové statistiky však odhaluje nový a méně viditelný problém.

Doping se postupně přesouvá mimo absolutní špičku sportu, zejména na úroveň týmů Continental a amatérských struktur, kde jezdci často bojují spíše o samotnou profesionální budoucnost než o vítězství na největším závodě.

Zároveň se mění i jeho podoba. Namísto klasických zakázaných látek se stále více diskutuje o takzvaných šedých zónách výkonu, tedy legálních medicínských a technologických postupech pohybujících se na hraně pravidel, která tradiční antidopingové statistiky zachycují jen částečně.

Čísla tak paradoxně ukazují dvě reality najednou. Moderní elitní peloton je pravděpodobně čistší než kdy předtím, ale boj proti dopingu se přesouvá na nové fronty, mimo reflektory největších závodů a často i mimo země, které byly s problémem cyklistiky historicky spojovány.

Přečtěte si také

• Cigarety, alkohol, kokain i nebezpečné stimulanty. Příběh vzniku Tour de France v roce 1903

Kdo je MPCC a proč jsou jeho data důležitá?

MPCC, tedy Mouvement pour un Cyclisme Crédible, je dobrovolné sdružení týmů, jezdců, organizátorů a dalších aktérů profesionální cyklistiky, které vzniklo po dopingových aférách s cílem posílit důvěryhodnost sportu.

Organizace prosazuje přísnější pravidla, než vyžadují samotné antidopingové autority, a dlouhodobě tlačí na transparentnost, zdravotní ochranu jezdců a prevenci rizikových praktik.

Každoročně zveřejňuje takzvané Credibility Figures, tedy globální přehled dopingových případů napříč sportem i samotnou cyklistikou.

Nejnovější čísla za rok 2025 přinášejí zajímavý paradox. Cyklistika už dávno nepatří mezi sporty s největším dopingovým problémem, ale zároveň upozorňují na nová rizika, která se přesouvají mimo elitní pelotonu.

Přečtěte si také

• Co je EPO, nejznámější dopingová látka v cyklistice? Jaký má vliv na výkon a nebezpečné vedlejší účinky

Cyklistika už není mezi nejproblematičtějšími sporty

V roce 2025 bylo v profesionální cyklistice zaznamenáno 20 dopingových případů. Jedná se o pokračování klesajícího trendu, neboť ještě v roce 2022 bylo veřejně oznámeno 29 případů.

V globálním srovnání sportů se cyklistika nachází až ve druhé polovině žebříčku. Pro srovnání:

• Atletika: 133 případů dopingu
• Vzpírání: 53 případů dopingu
• Kulturistika: 40 případů dopingu
• MMA: 40 případů dopingu
• Box: 34 případů dopingu
• Wrestling: 33 případů dopingu
• Silový trojboj: 30 případů dopingu
• Rugby: 21 případů dopingu
• Cyklistika: 20 případů dopingu
• Tenis: 19 případů dopingu

Cyklistika s dvaceti případy skončila přibližně na úrovni sportů jako judo, triatlon nebo plavání.

Čísla tak podporují tvrzení MPCC, že sport, který byl kdysi považován za slabý článek světového antidopingu, dnes patří mezi relativně kontrolované disciplíny.

Nejčistší éra WorldTour

Ještě výraznější obraz nabízí pohled dovnitř samotné cyklistiky. Ze všech zaznamenaných případů v roce 2025 pocházel pouze jeden z nejvyšší úrovně WorldTour.

Jeden případ evidovali také týmy kategorie ProTeam, zatímco až devět případů se objevilo na úrovni Continental týmů, tedy třetí ligy profesionální cyklistiky.

Zbytek tvořili jezdci mimo hlavní profesionální struktury.

Trend potvrzuje i vývoj za posledních dvanáct let. Po vrcholu v roce 2019, kdy počet případů přesáhl hranici třiceti, následoval výrazný pokles.

Poslední sezóny se cyklistika stabilizovala přibližně na úrovni dvaceti případů ročně, přičemž WorldTour se pohybuje na historickém minimu jednoho až tří případů za sezónu.

Antidopingový systém založený na biologickém pase, častějších kontrolách a přísnějším interním dohledu týmů tak podle všeho funguje právě tam, kde je sport nejvíce pod drobnohledem.

Přečtěte si také

• Lance Armstrong popsal, jak je možné, že se vyhnul pozitivním výsledkům na doping

Dopingový problém se přesouvá níže

MPCC však zároveň upozorňuje na zásadní změnu charakteru dopingu. Největší riziko dnes neleží mezi hvězdami Grand Tour, ale mezi jezdci bojujícími o profesionální kariéru.

Téměř polovina případů pochází z úrovně Continental. Jedná se o prostředí s menšími rozpočty, slabším medicínským zázemím a často i výrazně vyšším existenčním tlakem na výsledek.

Organizace zároveň upozorňuje na desítky případů v amatérské cyklistice, které představují základ budoucích profesionálních struktur.

Příkladem je Kolumbie, kde koncem roku 2025 evidovala národní antidopingová agentura 25 suspendovaných nebo vyšetřovaných jezdců, přičemž většina působila mimo nejvyšší profesionální úroveň.

Přečtěte si také

• Lance Armstrong věří, že mu jednou vrátí tituly z Tour de France: Pravda jednou vyjde najevo

Dopingový problém již není evropský

Zajímavý pohled nabízejí také globální data podle zemí. Nejvíce případů zaznamenala Indie se 127 dopingovými nálezy, respektive 136 včetně dalších disciplinárních porušení. Následují Rusko, Francie, Keňa a Spojené státy.

Tradiční cyklistické země jako Belgie, Itálie či Španělsko se nacházejí výrazně níže. Slovensko eviduje jeden případ.

Data naznačují širší trend světového sportu. Doping se stále více objevuje v zemích s rychle rostoucími sportovními systémy, kde kontrolní mechanismy často nestíhají tempo profesionalizace.

Nový problém: šedé zóny výkonu

Navzdory pozitivním číslům MPCC upozorňuje, že nízký počet pozitivních testů automaticky neznamená zcela čistý sport. Organizace dlouhodobě kritizuje rostoucí sílu medicíny v cyklistiky a využívání takzvaných šedých zón.

Příkladem byl kdysi tramadol, který se používal jako legální prostředek k tlumení bolesti, dokud nebyl nakonec zakázán.

Podobné diskuse dnes provázejí ketony nebo praktiky jako opakovaná inhalace oxidu uhelnatého, kterou UCI zakázala v roce 2025 a Světová antidopingová agentura následně rozšířila zákaz na všechny sporty od roku 2026.

Podle MPCC se boj proti dopingu postupně mění z hledání zakázaných látek na kontrolu hranice mezi legální vědou a neetickou optimalizací výkonu.

Přečtěte si také

• 90 procent pelotonu bralo EPO, říká bývalý šéf US Postal o Tour de France, který vyhrál Lance Armstrong

Mění se i obraz samotné cyklistiky

Statistiky zároveň ukazují rozdíl mezi disciplínami. Z dvaceti případů připadlo třináct na silniční cyklistiku, pět na dráhovou cyklistiku a pouze po jednom případě na horskou cyklistiku a BMX.

Ve srovnání pohlaví mělo dopingové nálezy 16 mužů a 4 ženy.

Pokud se všechna dostupná data spojí do jednoho obrazu, vzniká poměrně jasný závěr. Moderní profesionální cyklistika prošla za poslední dekádu výraznou transformací. Elitní peloton je dnes pravděpodobně nejkontrolovanějším prostředím v historii tohoto sportu.

Doping úlpy nezmizel. Změnil však podobu i místo výskytu.

Namísto dominantního problému na úrovni Tour de France se stále více objevuje na okraji systému, mezi jezdci, který se do něj snaží proniknout nebo ve sportovních strukturách mimo hlavní centrum profesionální cyklistiky.

A právě tam se podle MPCC bude rozhodovat o důvěryhodnosti cyklistiky v následujících letech.