Mondraker Summum je stálice světových pohárů již dlouhá léta. Přestože vždy vypadal velmi podobně a používal stále systém odpružení Zero, španělská značka jej postupně vylepšovala. Dnes má 29- palcová kola, 200 mm zdvihu a nejmodernějším trendem odpovídající geometrii.

Rám

Systém odpružení Zero patří k tvz. twin link systémem s plovoucím tlumičem– pevná zadní stavba je k přednímu rámovému trojúhelníku připevněna pomocí dvou krátkých vahadel.

Na sezónu 2022 je v nabídce i karbonový model, ale tento hliníkový má totožnou geometrii. Koupíte jej ve čtyřech velikostech. Všechny používají geometrii, kterou Španělé nazývají Forward.

Ta spočívá v delším reachu a naopak kratším představci. Bike by tak měl být minimálně teoreticky stabilnější v rychlosti, ale zároveň dostatečně obratný v zatáčkách. Testovací M- ko mělo 450 mm reach a nastavitelný představec.

Nám bike více seděl o délce 30 mm, ačkoli nastavit lze io 5 mm kratší. Hlavový úhel je velmi strmý- 63,1°. Naopak střed ve výšce 354 mm je o celý centimetr vyšší než na Specializede Demo. Na hliníkovém rámu je fixní 450 mm zadní stavba, na zmiňovaném karbonovém se dá nastavit o 10 mm déle.

Kabeláž je vedena vnitřkem a zadní stavba chráněna před mlácením řetězu, ačkoli pár ťukanců na rámu jsme přece jen našli. Na hlavové trubce nám také chyběly nárazníky pro nohy vidlice.

Summum vždy patřil k těm nejlehčím bikům na startovní listině, ale tento model je nejtěžší z celého testu *– váží 17,43 kg. Je však třeba říci, že dva ze tří konkurentů mají karbonový rám.

*Celý velký test si můžete přečíst v magazínu Biker 7/2021.

Komponenty

Jak byste na závodně orientovaném biku právem čekali, výbava je trefená opravdu dobře. Tak jako Saracen, i tento Mondraker je osazen nejvyššími verzemi vidlice Fox 40 a tlumiče DHX2.

Pohon i čtyřpístkové brzdy jsou z nejvyšší sjezdové sady Shimano Saint. Jediné komponenty vlastní značky jsou zde hlavové složení Onoff a představec.

Například rajdy jsou od Renthalu, stejně jako gripy, sedlo a sedlovka SDG I- Beam a kola e*thirteen LG1 DH obutá do plášťů Michelin DH 34 nahozených již z výroby bez duší. Nic na biku tak před prvním závodem nevyžaduje výměnu.

Jízda

Kdyby radost z jízdy vyhrávala závod, s tímto bikem byste dominovali. Navzdory notoricky dlouhé geometrii Forward, kterou se Mondraker proslavil, jde kombinací reachu a představce o nejkratší bike z tohoto testu.

Představec je dokonce tak krátký, že jej budete muset odmontovat, pokud budete chtít dofouknout vidlici. Právě díky přímému řízení krátkého kokpitu je však Summum mimořádně agilní v zatáčkách a pohotově mění směr, kam si smyslíte, a to i přes nejdelší zadní stavbu z celého testu.

Oceníte to zejména ve více prudkých zatáčkách za sebou. Navzdory hyperaktivnímu ovládání však nikdy nepůsobí nervózně nebo nestabilně. Stopu krásně drží i při přímé palbě přes rockgarden, kde se většina z nás jen drží a doufá.

Perfektně také funguje odpružení– má krásně poddajný začátek, který absorbuje malé nerovnosti a hlouběji ve zdvihu tuhne a poskytuje dostatečnou oporu pro pumpování nerovností.

Několik silných nárazů za sebou zadní stavbu dokáže trochu rozhodit, ale stále jde o mimořádně rychlý bike. Na trhu však existují i biky, které přes opravdu rozbité sekce dokážou přejít s větší autoritou.

Specialized nepůsobí tak agilně jako tento Mondraker. Živý charakter zároveň pomáhá dobře maskovat vyšší hmotnost a valivý odpor hrubých a pomalých gum. Ani ty však nedokázaly ochránit ráfky e*thirteen před množstvím promáčknutí. Na jejich obranu je třeba říci, že přesto z nich neunikal vzduch.

Velký test: Závodní zjížďáky

Tyto monoposty jsou navrženy pro co nejrychlejší ubírání z výškových metrů. Otestovali jsme čtyři z nejkonečnějších jmen známých z tratí světových pohárů ve sjezdu.

Kdysi byly v podstatě jen dvě disciplíny mountainbikingu– cross country a sjezd. Jedna skupina biků byla navržena pro jízdu do kopce, druhá z kopce. Postupem času však vzniklo množství kategorií biků někde mezi, které dokáží do kopce stoupat téměř tak dobře jako XC- čka a sjezdovat téměř tak dobře jako zjížďáky. Plnokrevná sjezdová kola se tak stala samostatnou a primárně závodní kategorií s vysoce specializovaným zaměřením.