Rabac, to jsou kamenné traily u moře
No tak pojďme hledat… SKAUTing probíhal v domácích podmínkách, lokalit na výběr bylo víc. Chorvatsko by mělo poskytnout vše, co potřebujeme– výhledy z terénu přímo na moře, legální a upravené traily a nepohrdli bychom ani teplejším počasím.
Čínáme tedy lokality na vrchu Chorvatska a narážíme na bikepark Rabac. O bikeparku jsme už slyšeli zvěsti a slychy, ale nikdo neměl reálnou zkušenost.
Zjišťovali jsme tedy dodatkové informace od známých, kteří již na místě byli, nahlédli POV jízdy z této lokality, probrázdili Google maps, vše naplánovali a vlastně na pevno se rozhodli, že to zkusíme právě tam.
Ten správný moment pro mezisezónní siestu
Původně jsme chtěli vyrazit hned na začátku března, ale počasí si, jak se říká, šlo své, čili nezbývalo nic jiného než vyčkat na správný moment.
Přišel na konci března, když meteogramy dodaly potřebnou jistotu. Napráskali jsme tedy auto koly, doplňky a vydali se na vandrovku.
Trasu jsme naplánovali přes Rakousko a Slovinsko, po překročení chorvatských hranic vás už nečeká žádná mýtná brána, takže všechno je, jak má být. Cesta mimo sezónu proběhla velmi hladce a stáli jsme prakticky jen jednou.
Rabac je malá rybářská vesnička nedaleko historické Puly a na skok je také známá destinace Rijeka. Jelikož jsme přijeli v březnu, panovala tam mimosezónní siesta. To znamená, že přes týden jsme v osm večer nenašli jedinou otevřenou restauraci, kde by se dalo navečeřet.
Nakonec však stačilo ujet do deset minut vzdáleného historického centra města Labin, kde jsme zaparkovali v restauraci Velo. Doporučili bychom ale spíše italskou restauraci Napoli, která se nachází hned naproti. Tu jsme navštívili v den odjezdu a vychutnali si naloženou neapolskou pizzu.
Pokud se do Rabacu chystáte v březnovém termínu, je třeba se připravit na podobný scénář a na to, že pokud si nebudete vařit na ubytku, za kvalitnějším stravováním bude třeba trochu cestovat.
Rabac s výhledy
Velkým plus ubytování v Rabaci je fakt, že díky strmým kaskádovým ulicím budete mít s velkou pravděpodobností parádní výhled na místní záliv.
Stejně jsme to měli i my, ubytování jsme našli přes Airbnb a mělo mega terásku, kde ranní mokka nabírala zcela nový rozměr, haha.
Nevýhodou této strmé kaskádové zástavby je, že když pojedete večer na kávu nebo drink do centra, tak se cestou domů pěkně zapotíte. S parkováním větších vanů to může být také občas problém, ale to je všeobecně známé pravidlo.
Bikepark
Ještě první den po příjezdu a večeři jsme byli omrknout základnu bikeparku, u které si našel místo i malý pumptrack se šotolinovým povrchem. Nedaleko je i další, menší, který ale v našich očích připomínal spíše minigolfové hřiště, na čemž jsme se docela pobavili.
V základně bikeparku se nachází půjčovna kol a elektrokol, běžných crossových i trailových. Rovněž je tam během sezóny k dispozici vývoz dodávkou a můžete využít komentované cyklotury okolím.
V parku je namotaných osmnáct vyznačených trailů. Většina má přírodní (čti: pořádně kamenný) podklad a je určena zkušeným cyklistům, ale na své si přijdou i rodiny s dětmi nebo rekreační cyklisté.
Pro ně jsou připraveny dva 3- kilometrové family a adventure traily, které tvoří příjemný okruh a mají upravený šotolinový povrch. Lemují je informační tabule, podle kterých se umíte orientovat a případně z nich i získat zajímavosti o regionální fauně a flóře.
Poctivě vyšlapané výškové metry se odvděčí parádními výhledy na moře a nedaleké ostrovy Cres a Krk. Výšlap na úplný vrchol Standar bychom tipovali u průměrných cyklistů přibližně na hodinu a půl.
Co se týče náročnějších trailů, těch je zde vyznačeno více než deset, ale různě se propojují a kombinují. Nejvíce ojeté jsou Espresso a Babewatch, ale na ty už je potřeba více zkušeností a celoodpružené kolo.
Jedna jízda = tři proražení
Pro fotografování jsme první den zvolili zmiňovaný trail Babewatch. Tyto náročnější modré a červené traily v bikeparku jsou si vizáží do značné míry podobné. Kameny, rovinka, zatáčka, kameny, prudká zatáčka, kameny…
Nenajdete tam žádné vybudované dřevěné překážky. Uměle upravený povrch a klopené zatáčky jsou zejména na trailech Breezer a The Zone. Pozor však na šotolinový povrch, umí být extrémně kluzký.
Pokud nemáte kvalitní bezdušáky a inserty, doporučujeme přibalit na traily pár náhradních duší navíc a bez kvalitních silnostěnných enduro plášťů bychom tam podruhé ani nepáchli. Naše bilance byla 1 jízda = 3 proražení.
Vrchní část trailů potěší super výhledy na moře. Ve druhé části se už noříte do typických borových lesů a na výhled můžete zapomenout.
Na vrchol trailů vás mimo sezónu dostanou pouze vaše stehna, jelikož vývoz dodávkami funguje pouze během ní. Dá se využít žlutý výšlapový trail, případně máte-li ubytování ve vrchní části Rabacu, tak na trail Espresso se lze dostat i přímo po městské komunikaci Gornji Rabac s jednoduchým napojením v první čtvrtině trailu. Ve spodní polovině trailu se umíte odpojit na různé jiné.
Cvakáme to tam jedna radost, hledáme místa, kluci tlačí jednu jízdu za druhou. Končíme až se západem slunce ve spodní části.
Po focení je třeba ještě doplnit energii. Minicentrum u přístavu nás přivítalo ležérní atmosférou, nechali jsme se zlákat kavárnou Riva, kde mají chutnou kávu a skvělé palačinky. Na terase jsme nacvakali pár dalších fotek a pobrali se na ubytko.
Nový den, nové biky
Druhý den jsme vstali trochu utahaní. Každý, kdo již absolvoval celodenní focení, ví, o čem mluvíme. Natlačili jsme se ale vydatnou snídaní, nahodili nové oblečení, zkontrolovali a nastavili kola a vydali se směrem k bikeparku. Tentokrát jsme přesedlali na XC sportovní kola Rascal.
Vydali jsme se výšlapovým trailem na vrchol a pokud nás něco zaujalo, cvakali jsme fotografie. Na Rascalech šel výšlap oproti trailovým kolům jako po másle, ani jsme se nenadáli a ocitli jsme se na vrcholu šotolinového family trailu.
Cestou dolů jsme fotili další záběry ze sjezdu a samozřejmě pózy, haha. Z trailů nás vyplivlo až na místní pláži. Tam jsme cvakli lifestyle a dali opět rychlý sladký oběd v podniku Riva. Cappuccino a palačinky, to je základ.
Focení jsme chtěli okořenit i něčím trochu jiným, proto jsme nahodili kola na nosič a vyběhli ještě do historického centra důlního města Labin. Na kopci ve výšce přibližně 300 m nm se pyšní středověké centrum, jehož kořeny sahají až do roku 285. Milovníci dějin a románského slohu si přijdou na své.
Celý fotovýlet jsme zakončili chutným obědem v restauraci Napoli a napáskání se vydali zpět domů. Pokud se chystáte do Rabacu a původně jste neměli v plánu brát i kola, doporučujeme to přehodnotit.
Na své si přijdou opravdu všechny kategorie cyklistů a místo poznáte iz trochu jiného úhlu. Nezapomeňte však na silnostěnné pláště nebo alespoň odolnější duše.
