Novinář, který pomohl odhalit Armstrongův doping, obhajuje Tadeje Pogačara: Je výjimečný, nejlepší v historii a podle mě i čistý
Málokterý novinář má při hodnocení důvěryhodnosti šampionů Tour de France takovou váhu jako David Walsh. Irský reportér patřil mezi první, kteří veřejně zpochybňovali Lance Armstronga, a na odhalování jeho dopingového systému pracoval dávno před tím, než se Američan v roce 2013 přiznal.
Walsh dnes podobnou nedůvěru vůči Taději Pogačarovi necítí. Naopak slovinského cyklistu považuje za výjimečný talent, označil ho za nejlepšího jezdce, jakého kdy viděl, a pro The Times otevřeně napsal, že podle jeho názoru "je čistý".
Téma dopingu se během Tour de France 2026 opět dostalo do centra pozornosti po neobvyklých nočních kontrolách Pogačara a Jonase Vingegaarda. Mimořádný postup, který musel předem povolit francouzský soudce, vyvolal diskusi o důvěryhodnosti současné cyklistiky, účinnosti antidopingového systému i hranicích zásahů do spánku a regenerace jezdců.
Svůj postoj proto zopakoval Walsh i během probíhající Tour de France 2026. Pogačarovu dominanci sleduje přímo ze závodu a na rozdíl od Armstrongovy éry při ní nevidí konkrétní stopy, které by naznačovaly doping.
"Dejte mi vážný důkaz, který stojí za prověření"
"Tour sleduji od roku 1982, takže jsem zažil její různá období. Možná to bude znít trochu dramaticky, ale jsem rád, že jsem při ní zůstal dostatečně dlouho na to, abych mohl sledovat Pogačara. Nikdy předtím jsem si vítězství žádného šampiona neužíval tak jako ty jeho, "cituje Walsha Eurosport .
Pogačara zároveň označil za nejlepšího cyklistu, jakého během své novinářské kariéry viděl.
"Rozumím každému, kdo má jiný názor, ale podle mě je Pogačar nejlepší cyklista, jakého jsme kdy viděli. I svou dominanci dokáže udělat vzrušující."
"Těm, kteří pochybují, jak může být tak dobrý, říkám: Dejte mi důvod, který není založen pouze na pocitu. Dejte mi vážný důkaz, který stojí za prověření," uvedl pro The Cycling Podcast.
U Armstronga existovaly konkrétní stopy
Právě v tom Walsh vidí zásadní rozdíl mezi Pogačarem a Armstrongem. Během Američanovy vítězné série na Tour v letech 1999 až 2005 existovaly konkrétní výpovědi, podezřelé okolnosti, informace od lidí z jeho prostředí a další stopy naznačující organizovaný doping.
Walsh se těmito informacemi zabýval navzdory Armstrongovým útokům, právnímu tlaku a dlouholetému odmítání ze strany velké části cyklistického prostředí.
Pravdivost jeho zjištění nakonec potvrdilo vyšetřování Americké antidopingové agentury i samotné Armstrongovo přiznání.
U Pogačarovi podle Walshe nic srovnatelného neexistuje. Nevidí konkrétní svědectví, informace ani důvěryhodné indicie, které by bylo možné postavit vedle důkazů doprovázejících Armstrongův případ.
Pogačarovu převahu proto nelze automaticky považovat za důkaz dopingu. Dominantní výkon může být důvodem k otázkám, sám o sobě však není důkazem podvádění.
To neznamená, že by se jeho výsledky měly přijímat se slepou důvěrou. Walsh však rovněž odmítá opačný extrém, při kterém se samotná dominance začne považovat za důkaz dopingu.
Přečtěte si také
Vývoj bez náhlého výkonnostního skoku
Walsh vysvětluje Pogačarovu dominanci především jeho mimořádným talentem. Slovincův vývoj považuje za plynulý a konzistentní, protože patřil mezi nejlepší jezdce své generace již v mladém věku.
Pokud by měl být doping jediným vysvětlením jeho současné výkonnosti, podle Walshové úvahy by s ním musel přijít do kontaktu již během juniorských let. Takový scénář však novinář nepovažuje za důvěryhodný a nevidí nic, co by ho podporovalo.
Pogačarova kariéra podle něj neobsahuje náhlý a těžko vysvětlitelný skok, po kterém by se z průměrného závodníka v krátké době stal dominantní vítěz.
Jeho výkony odpovídají postupnému vývoji výjimečně nadaného jezdce, který se na světové úrovni prosadil již krátce po příchodu mezi profesionály.
Přečtěte si také
Minulost Maura Gianettiho není důkazem proti Pogačarovi
Pochybnosti o Pogačarovi často podporuje i dopingová minulost některých lidí spojených s vedením týmu UAE Emirates- XRG.
Nejvýraznějším příkladem je šéf týmu Mauro Gianetti, jehož jméno je spojeno s více kontroverzními kapitolami profesionální cyklistiky.
Během jeho působení v čele týmu Saunier Duval měli pozitivní dopingové testy více jezdců včetně Ibana Maya, Riccarda Riccòa a Leonarda Piepoliho, přičemž podezření vyvolala i Gianettiho vlastní hospitalizace během Okolo Romandie 1998, kterou lékaři spojovali s možným použitím umělce .
Walsh odmítl, že by Gianettiho minulost měla být automaticky důvodem ke zpochybňování Pogačara.
"Pokud by byl můj otec zločincem, měli byste pro to pochybnosti io mně? Gianetti tehdy udělal to, co udělal, ale prostředí v cyklistice se výrazně změnilo a změnil se spolu s ním, "řekl Walsh.
Walsh sice přiznal, že pohled na jeho oslavy s Pogačarem v něm vyvolává nepříjemné vzpomínky na minulost sportu. Zároveň však odmítl přenášet Gianettiho historii přímo na slovinského jezdce.
Podle irského novináře už k vítězství na Tour de France není doping zapotřebí. Moderní tréninkové metody, výživa, vybavení a práce s daty posunuly výkonnost celého pelotonu. Zároveň se změnil systém kontrol i samotná kultura profesionální cyklistiky.
Položil si otázku, zda by Gianettiho přítomnost měla snižovat důvěru v Pogačara, a odpověděl, že podle něj by ji snižovat neměla. Pogačara je třeba posuzovat podle jeho vlastních činů, ne podle minulosti lidí v jeho okolí.
Walsh zároveň poukazuje na současný antidopingový systém, biologický pas a výrazně přísnější sledování závodníků během celé sezóny. Tyto mechanismy sice nedokážou poskytnout absolutní jistotu, podle něj však dělají dnešní cyklistiku podstatně důvěryhodnější než v minulosti.
Jeho postoj není založen na tvrzení, že doping již v profesionálním pelotonu nemůže existovat. Tvrdí však, že při posuzování konkrétního jezdce je třeba vycházet z důkazů, nikoli pouze z nedůvěry vyvolané mimořádnými výkony.
Nejdůvěryhodnější éra cyklistiky
Walsh během kariéry ukázal, že se nebojí jet proti nejsilnějšímu jezdci své generace ani proti většinovému názoru cyklistického prostředí. Právě proto má jeho stanovisko k Pogačarovi zvláštní váhu.
Svůj názor na Pogačarovu důvěryhodnost nevyjádřil poprvé až během Tour de France 2026. Úplně jednoznačně ho pojmenoval už po předchozím ročníku závodu.
Po Tour de France 2025 publikoval v britském deníku The Times článek s titulkem: „Tadej Pogačar je výjimečný, ale myslím si, že je i čistý.“
V textu označil současné období za nejdůvěryhodnější éru, jakou profesionální cyklistika zažila. Jeho pohled vychází z více než čtyř desetiletí při Tour, kterou novinářsky pokrývá od roku 1982.
Osobně tak sledoval období zneužívání testosteronu, nástup EPO, Armstrongovu éru i pozdější pochybnosti související s dominancí týmu Sky. Pogačarův případ však podle něj vypadá jinak.
Nežádá od fanoušků, aby výkonům nejlepších jezdců věřili bez otázek, ale rovněž odmítá, aby se mimořádné výsledky považovaly za automatický důkaz podvádění.
Pogačar útočí, protože je to jeho přirozenost
Walsh zahájil svůj článek v The Times popisem poslední etapy Tour de France 2025. Pogačar už měl čtvrté celkové vítězství prakticky jisté, ale ani déšť a riziko na pařížských cestách ho neodradili od dalšího útoku.
Na Montmartru se pokusil bojovat o etapové vítězství, ale nakonec ho zdolal Wout van Aert. Walsh tuto jízdu použil jako příklad Pogačarovy povahy. Slovinec podle něj neprotéká jen vypočítavě a nespokojí se s kontrolováním náskoku. Útočí proto, že právě takový způsob závodění je pro něj přirozený.
Jeho neustálá aktivita, odvaha a chuť vyhrávat jsou podle irského novináře součástí toho, co z něj činí výjimečného šampiona. Walsh proto odmítá, aby se každá ukázka Pogačarovy převahy automaticky měnila na argument o možném dopingu.
Chcete-li sledovat čistý sport, dívejte se na cyklistiku
Walshova důvěra v současnou cyklistiku není ojedinělým názorem člověka, který znal nejtemnější období tohoto sportu. Podobně se vyjádřil i Jonathan Vaughters, šéf týmu EF Education- EasyPost, bývalý týmový kolega Lance Armstronga a jeden ze svědků, kteří spolupracovali s USADA při vyšetřování jeho dopingového systému.
Vaughters během vlastní kariéry užíval zakázané látky včetně EPO. Právě na základě osobní zkušenosti dnes podporuje nepředvídatelné kontroly včetně nočního testování, které během Tour de France 2026 vyvolalo rozsáhlou diskusi.
Tadeje Pogačara komisaři vzbudili přibližně v pět ráno, zatímco Jonas Vingegaard (Visma- Lease a Bike) zaklepali na dveře už kolem druhé. Vaughters tvrdí, že právě takové kontroly dokáží omezit mikrodávkování látek, jejichž stopy mohou z organismu zmizet během několika hodin.
"Testování ve dvě hodiny ráno patří mezi velmi účinné způsoby, jak zabránit mikrodávkování peptidů, jako jsou EPO či lidský růstový hormon, ale i testosteronu. Pokud by nás UCI v roce 2001 testovala ve dvě ráno, všichni bychom dostali zákaz činnosti včetně mě a sport by si ušetřil 25 let.
„Nevyměnili byste 25 let dramatu za několik nočních návštěv?“ dodal.
Podle Vaughterse je nespravedlivé, že Pogačar, Vingegaard a další současní závodníci musí nést důsledky podvádění předchozí generace. Ztrátu části spánku však považuje za přijatelnou cenu za vyšší důvěryhodnost sportu.
"Je nešťastné, že Taděj a Jonas musí pykat za svinstva, která jsme dělali my. Přesto bych raději přijal trochu ztraceného spánku výměnou za větší důvěryhodnost. Upřímně řečeno, oběma bych se měl omluvit," řekl.
Svůj postoj ještě jednoznačněji vysvětlil v rozhovoru pro Velo . Cyklistiku považuje za sport, ve kterém je boj proti dopingu podstatně důslednější než v mnoha jiných odvětvích.
"Chcete-li důvěřovat nějakému sportu, měla by to být cyklistika. Podíváte-li se na mnohé jiné sporty, antidopingové testování je vtip. Chcete-li dívat čistý sport, dívejte cyklistiku, "prohlásil Vaughters.
Cyklisty přirovnal k lidským motorům, které závodí na hranici fyziologických možností. Právě proto podle něj musí být intenzita kontrol srovnatelná s pokušením tyto hranice nedovoleným způsobem překračovat.
"Toto jsou lidské motory. Je doping rizikem? Vždy jím bude. To znamená, že musíte nastavit stejně extrémní opatření, aby pravidla nebyla porušována. Proto takové kontroly podporuji," vysvětlil.
Noční testování Pogačara a Vingegaarda nebylo běžnou součástí kontrolního programu. Podle listu L'Équipe jej na žádost Mezinárodní testovací agentury předem povolil soudce u pařížského soudu. Francouzské právo umožňuje zásah během chráněného nočního intervalu pouze v případě vážných a navzájem se podporujících podezření a při riziku, že by se mohly ztratit případné důkazy.
Soudní povolení samo o sobě neznamená, že Pogačar nebo Vingegaard porušili antidopingová pravidla. ITA ani francouzské úřady nezveřejnily, jaké konkrétní informace předložily soudci, co kontroloři hledali ani proč byli vybráni právě tito jezdci.
Agentura připustila, že noční kontroly mohou narušit spánek a regeneraci závodníků. Zároveň však zdůraznila, že účinný antidopingový systém musí být v omezených a odůvodněných případech schopen zasáhnout i mimo běžné hodiny.
Opačný názor zastává asociace profesionálních cyklistů CPA, podle které je třeba při testování respektovat zdraví, bezpečnost a podmínky pro regeneraci. Pogačar po kontrole uvedl, že spal jen čtyři hodiny a už se mu nepodařilo usnout. Vingegaard strávil testováním přibližně 40 minut.
Spor proto nemá jednoduché řešení. Vaughtersova generace ukázala, co může způsobit předvídatelný a nedostatečně účinný antidopingový systém. Současní jezdci však oprávněně upozorňují, že ani boj proti podvodům by neměl nepřiměřeně zasahovat do jejich zdraví a bezpečnosti.
Vaughtersova slova přesto podporují základní myšlenku Walshova hodnocení. Dnešní cyklistika neslibuje absolutní jistotu, ale využívá kontrolní mechanismy, které během Armstrongovy éry neexistovaly nebo nebyly dostatečně účinné. I proto ji oba považují za důvěryhodnější než sport, který znali před pětadvaceti lety.
Armstrong tvrdí, že Pogačar myslí na sedm vítězství
Do diskuse o Pogačarově dominanci vstoupil během Tour de France 2026 i samotný Lance Armstrong. Bývalý americký cyklista je přesvědčen, že Slovinec nevnímá páté celkové vítězství jako konečnou hranici a ve skutečnosti má před očima sedm Armstrongových triumfů z let 1999 až 2005.
Pogačar by se pátým titulem vyrovnal Jacquesu Anquetilovi, Eddymu Merckxovi, Bernardu Hinaultovi a Miguelu Indurainovi, kteří jsou v čele oficiálních historických tabulek. Armstrong však v podcastu The Move prohlásil, že lídr UAE Team Emirates- XRG dobře zná i neoficiální hranici.
"Když se podíváme na současnou situaci, všichni bychom klidně dali ruku do ohně za to, že Taděj Pogačar vyhraje tuto Tour. Nechci příliš předjíždět, ale všichni víme, že ji vyhraje," řekl Armstrong ještě v první polovině závodu.
"Pak budeme všude číst, že vyrovnal historický rekord a zařadil se do této vybrané společnosti. Jenže víte co? On sám tomu vůbec nevěří. Dobře ví, jaký je skutečný rekord," dodal.
Armstrong ovládl Tour sedmkrát za sebou, ale v roce 2012 mu po vyšetřování Americké antidopingové agentury USADA odebrali všechny tituly i výsledky. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že byl součástí dlouhodobě fungujícího a mimořádně přepracovaného dopingového systému. O rok později se během televizního rozhovoru s Oprah Winfrey přiznal k užívání zakázaných látek ve všech sedmi vítězných ročnících.
Mezinárodní cyklistická unie jeho triumfy nepřidělila jezdcům, kteří skončili na druhých místech. V oficiálních výsledcích proto u ročníků 1999 až 2005 dodnes není uveden žádný celkový vítěz.
Američan přesto považuje sedm triumfů za hranici, o které Pogačar nepochybně přemýšlí. Zároveň tvrdí, že by Slovinci dopřál, aby ji překonal.
"Bude v tom pokračovat ještě dlouho a upřímně doufám, že se mu to povede. I já jsem sportovec a vím, že když soutěžíte, musíte tu hru hrát naplno. Každý rekord se dá překonat a může padnout i tento," uvedl Armstrong.
Jeho slova vytvářejí pozoruhodný kontrast s Walshovým hodnocením. Jezdec, kterému pro systematický doping vymazali sedm titulů, vidí v Pogačarovi možného přemožitele svého neoficiálního rekordu.
Novinář, který pomohl Armstrongovo podvádění odhalit, zase tvrdí, že u Slovince nevidí žádné srovnatelné důkazy ani podezřelé stopy.
