Rekordní čísla a absolutní dominance. Jak Tadej Pogačar vyhrál třetí žlutý dres na Tour de France
Tadej Pogačar (UAE Emirates) vyhrál Tour de France 2024 naprosto dominantním způsobem a ani jeho největší soupeři v boji o žlutý dres se nedokázali přiblížit výkonům, které Slovinec během tří týdnů předváděl.
25- roční Slovinec vyhrál na letošní Tour až pět horských etap, čímž vyrovnal historický rekord Itala Gina Bartaliho z roku 1948, který byl dosud jediným jezdcem, kterému se takový úspěch povedl. Rekordů, které Pogačar na Tour de France překonal, je ovšem výrazně více.
Kromě úspěchů v klasických etapách završil svůj triumf na Tour de France vítězstvím závěrečné horské individuální časovky.
Letos vyhrál Pogačar dohromady šest etap a celkově má na kontě již 17 etapových výher na francouzské Grand Tour, což znamená, že je desátým nejúspěšnějším závodníkem v historii Tour de France v počtu etapových triumfů. Tuto statistiku vede Mark Cavendish, který letos překonal 35. etapovým vítězstvím rekord Eddyho Merckxe .
Po dvou letech dominance Jonase Vingegaarda se tak Taděj Pogačar dočkal svého třetího titulu z Tour de France.
Kombinace šesti vítězných etap a zisk žlutého dresu dosáhl naposledy Bernard Hinault v roce 1979.
Pogačar vyhrál celkovou klasifikaci s náskokem 6:17 min před druhým Jonasem Vingegaardem (Visma- Lease a Bike) a Remco Evenepoel (Soudal Quick- Step) skončil při své premiéře na Tour na třetím místě se ztrátou 9:18 min.
Vyhrál Tour i Giro a vyrovnal rekord Marca Pantaniho
Pogačarovi je 25 let a letošní Tour de France byla jeho sedmou účastí na závodech Grand Tour (Giro, Tour, Vuelta). Při každém startu skončil na pódiu a ke dvěma (nyní už třem) žlutým dresům Tour de France, které vyhrál v letech 2020 a 2021, přidal v květnu v Itálii i maglia rosa.
Vyhrát Tour de France i Giro d'Italia v jednom roce je mimořádně náročný výkon, který se dodnes povedl jen několika cyklistům: Fausto Coppi (1949, 1952), Eddy Merckx (1970, 1972, 1974), Bernard Hinault (1982, 99) a Marco Pantani (1998).
Do této elitní skupiny cyklistů se přidal i Tadej Pogačar, který před zkompletováním hattricku z Tour de France, vyhrál při své premiéře Giro d'Italia s téměř 10- minutovým náskokem před druhým Danielem Martínezem.
Za posledních 59 let nedokázal vyhrát Giro nikdo tak suverénním způsobem jako Pogačar v roce 2024.
Kromě toho, před startem na Giru vyhrál Pogačar na začátku sezóny historicky nejtěžší edici Strade Bianche po 81- kilometrovém sólu , pak vyhrál etapový závod Kolem Katalánska největším rozdílem za posledních 41 let a na monumentu Liège- Bastogne- Liège předvedl 35- kilometrové vítězné sólo .
Začátkem května odstartoval na Giro d'Italia, kde dominoval celé tři týdny, růžový dres měl oblečený po vítězství ve druhé etapě až do posledního dne a celkově dosáhl během tří týdnů až šesti etapových triumfů.
Na Tour de France nedal šanci nikomu
Po úspěších v jarní části sezóny a na Giru, byl cíl jasný- zisk třetího žlutého dresu na Tour de France.
Taděj Pogačar byl už před startem na Tour jednoznačným favoritem. Vítěz předchozích dvou ročníků Jonas Vingegaard, který měl být jeho největším soupeřem, utrpěl začátkem dubna při pádu na závodu Kolem Baskicka zlomeniny žeber, klíční kosti a pneumotorax, a dlouho nebylo jisté, zda bude na Tour startovat.
Jeden a půl měsíce se Vingegaard zotavoval ze zranění a dalšího jeden a půl měsíce strávil intenzivní přípravou na Tour de France. I když byla jeho forma otázná, na start Tour se ve Florencii postavil.
Jonas Vingegaard se sice snažil ze všech sil a v jedné etapě dokonce Pogačara porazil, ale na neuvěřitelné výkony slovinského talentu prostě nestačil.
V úvodním týdnu vyhrál Pogačar čtvrtou etapu po neuvěřitelném sjezdu z legendárního Col du Galibier , ale jeho náskok v celkovém hodnocení před Evenepoelem a Vingegaardem nepřesahoval minutu, a nejtěžší horské etapy měly teprve před sebou.
Už po prvních dnech bylo jasné, jakým stylem chce Pogačar závodit. Chce být agresivní, nikomu nic nedaruje a půjde po vítězství při každé příležitosti. A přesně v tomto duchu závodili i jeho týmoví kolegové z UAE Emirates, z čehož však určitě nebyli nadšeni jezdci, kteří chtěli zkoušet štěstí z úniků.
Nejlepší vrchařský výkon v celé historii cyklistiky
Tadej Pogačar potvrzoval svou dominanci i v nejdůležitějších etapách s dojezdem do cíle na vrcholu stoupání. Očekávalo se, že Vingegaard získá čas v náročném horském terénu, ovšem opak byl pravdou a Pogačar si při každém dojezdu v horách postupně zvyšoval svůj náskok v celkové klasifikaci.
Slovinec suverénně zvítězil na vrcholech Pla d'Adet, Plateau de Beille, Isola 2000 a Col de la Couillole, přičemž ve všech čtyřech stoupáních překonal svými časy historické rekordy. Kromě této čtveřice prošel v rekordním čase také Col du Galibier, i když etapa na jeho vrcholu nekončila.
Stoupání Plateau de Beille je známé jako kopec, který předpovídá vítěze Tour de France. Na vrcholu tohoto pyrenejského stoupání končila 15. etapa a Pogačar v něm předvedl pravděpodobně nejlepší vrchařský výkon v celé historii cyklistiky.
Přečtěte si také
- Analýza výkonu: Taděj Pogačar překonal 23- roční rekord Lancea Armstronga ve stoupání Pla d'Adet
- Analýza výkonu: Taděj Pogačar překonal 31- roční rekord ve stoupání Isola 2000
- Analýza výkonu: Taděj Pogačar překonal 26- roční rekord Marca Pantaniho ve stoupání Plateau de Beille
Plateau de Beille má délku 15,8 km, průměrný sklon 7,9 % a převýšení 1235 metrů. Pogačar ho ujel s průměrnou rychlostí 23,71 km/h za 39:50 min as průměrným výkonem 6,98 ᵉW/Kg (výkon na kilogram hmotnosti), což je bezpochyby jeden z nejlepších, ne-li nejlepší vrchařský výkon v celé historii cyklistiky.
Hmotnost jezdců se sice během dlouhého etapového závodu mění, ale pokud bychom brali v úvahu „oficiální“ hmotnost Tadeje Pogačara 66 kg, znamenalo by to, že během stoupání tlačil do pedálů necelých 40 minut s neuvěřitelně vysokým průměrným výkonem 460,7 W.
Rekord v tomto stoupání ještě donedávna držel Marco Pantani, který dosáhl v roce 1998 na 6,9- kilovém hliníkovém kole čas 43:20 min a ujel ho s průměrnou rychlostí 21,88 km/h.
Po 26 letech se však přišel Taděj Pogačar a Pantaniho rekord překonal obrovským rozdílem o tři a půl minuty.
Nechce jen vyhrávat. Chce dominovat a zahanbit své soupeře
Jak jsme již výše zmiňovali, Taděj Pogačar závodil na Tour de France s taktikou vítězit všude, kde se dalo.
Zopakovala se tak situace z Giro d'Italia, kdy měl už v posledním týdnu bezpečný náskok v celkové klasifikaci a mohl už jen kontrolovat situaci, případně nechat etapu úniku.
Pogačar v rozhovorech po etapách vícekrát tvrdil, že na další den si odpočine a nechají etapu úniku, nebo si ji jen užije bez snahy bojovat o vítězství.
To se však nestalo a agresivní taktika Tadeje Pogačara a jeho týmu UAE si odnesla vlnu kritiky.
Mistr světa a jeden z nejlepších klasikářů současnosti Mathieu van der Poel (Alpecin- Deceunick) se dokonce vyjádřil, že pokud se bude na Tour de France závodit takovým stylem, nemá pro něj význam na Tour startovat.
"Nikomu nedá nic jen tak zadarmo. Nechce jen vyhrávat. Chce dominovat a zahanbit své soupeře, a při každé příležitosti jim chce připomenout, že on je ten nejlepší," řekl Tejay van Garderen , bývalý profesionální cyklista a momentálně sportovní ředitel v týmu EF Education– EasyPost.
"Možná bych od něj čekal, že ukáže trochu víc respektu. Že nepůjde do každého jednoho souboje, který se naskytne. Ale prostě má takovou povahu. Vidí cílovou čáru a chce jí projet první," dodal Van Garderen.
Podobný názor sdílel i nizozemský bývalý profesionální cyklista Tom Dumoulin: "Tohle je čistá demonstrace síly. Pogačar vede o tři minuty; tohle vůbec nemusel dělat. Udělal to jen proto, aby znepokojil Vingegaarda. Je to arogantní? Určitě je tam prvek arogance."
Dominance, která vyvolává pochybnosti
Po zveřejněných analýzách výkonu Tadeje Pogačara se, jak jinak, začalo psát a spekulovat io dopingu. Právě v tomto ohledu se vyjádřil k Pogačarově taktice i Lance Armstrong, který pro doping oficiálně ztratil všech sedm titulů z Tour de France a dostal doživotní zákaz činnosti v profesionální cyklistice.
"Jen jsem se poškrábal na hlavě, když jsem viděl, co udělal. To, co jsme viděli, je největší chyba, kterou udělal ve své kariéře. Jiným týmům se to nelíbí, fanoušci— kromě slovinských— to nechou nevidět a ani francouzská média nejsou velkým fanouškem, věřte mi, je to velká, zbytečná chyba,“ řekl Armstrong po vítězství Tadeje Pogačara na vrcholu stoupání Isola 2000.
Před touto etapou měl totiž Pogačar více než tříminutový náskok před Vingegaardem.
"Rozumím argumentem 'jsou to závody', ale řešíte i politickou stránku. Neměli byste dávat jiným důvod, aby vás začali nenávidět. Nebo aby vás neměli rádi. Nebo aby o vás začali pochybovat," řekl Armstrong, přičemž bylo zcela zjevné, že "pochybováním" odkazoval na spekulace o dopingu.
"Opravdu bylo zbytečné takto útočit. Jen to přitáhne více pozornosti na Pogačara. Pokud se už spekuluje o jeho výkonu, určitě to nepomůže. Navíc mu to nezískává žádnou přízeň. Někdy musíte zvážit, jak vás lidé vnímají. Nejen v pelotonu, ale i ve médiích," dodal Lance Arm.
Dopingové spekulace umocnil přístroj pro vdechování oxidu uhelnatého
Dopingové spekulace se během Tour de France zintenzivnily po zveřejnění reportáže , ve které se píše o tom, že týmy UAE i Visma používají speciální přístroj pro vdechování oxidu uhelnatého.
Tento přístroj se používá k měření klíčových hodnot krve při trénování ve vysoké nadmořské výšce, avšak může být použit i agresivnějším způsobem- vdechováním jedovatého plynu s výslovným účelem zvýšení výkonu.
Inhalace CO může sama o sobě poskytnout podobné účinky jako trénink ve vysoké nadmořské výšce. Vyvoláním hypoxie– stavu nedostatku kyslíku– se inhalace CO může použít k prodloužení nebo dokonce nahrazení výhod tréninku ve výši, jelikož se v těle začne tvořit více červených krvinek.
Zástupci týmů UAE, Visma i Israel- PremierTech se vyjádřili, že přístroje používají výhradně pro účely měření.
"Jde o test, který zjišťuje reakci závodníka a jeho těla na nadmořskou výšku," řekl o přístroji Pogačar.
"Zjistí se množství hemoglobinu v těle na začátku vysokohorského soustředění. Jde o jednoduchý test měřící reakci těla na pobyt ve vysoké nadmořské výšce. Není to tak, že dýcháme výfukové plyny z auta," dodal Slovinec.
Jonas Vingegaard vyhrál, i když Tour de France nevyhrál
Pro Jonase Vingegaarda může být vítězstvím už jen to, že se postavil na start Tour de France, vzhledem k jeho rozsáhlým zraněním, které utrpěl při pádu tři měsíce před startem na Tour.
Navzdory zraněním se dokázal během pár týdnů dostat do životní formy a pro Pogačara byl na Tour největším konkurentem.
Asi největším překvapením byl Vingegaardův výkon v 11. etapě, kdy nejprve dotáhl v předposledním stoupání půlminutový náskok osamoceného Tadeje Pogačara a lídra celkové klasifikace následně porazil v závěrečném sprintu.
Vingegaard se tak stal prvním cyklistou, který porazil Pogačara ve sprintu dvou jezdců.
Na Pogačarovy agresivní útoky v horách už však později nedokázal reagovat, avšak stále předváděl obdivuhodné výkony. V horských etapách skončil třikrát na druhém místě a druhý finišoval iv závěrečné časovce.
Remco Evenepoel může být spokojen s premiérou na Tour de France
Remco Evenepoel může být jistě spokojen se svou premiérou na Tour de France. Třetí místo při jeho první účasti na této prestižní akci je mimořádný úspěch, který potvrzuje jeho schopnosti a potenciál do budoucnosti.
Evenepoel se během tří týdnů ukázal jako konzistentní a odolný jezdec, přičemž dokázal držet krok s nejlepšími vrchaři a svou časovkářskou sílu dokázal vítězstvím první individuální časovky.
V horských etapách se pravidelně umísťoval na předních příčkách a přesto, že bojoval s favorizovaným Tadějem Pogačarem a zkušeným Jonasem Vingegaardem, neztrácel nervy a udržoval si stabilní výkon.
Evenepoelův výkon na Tour de France naznačuje, že má potenciál být jedním z hlavních kandidátů na vítězství v příštích ročnících.
Pogačar je největším favoritem mistrovství světa
Pogačarova forma a výkony během celého roku 2024 jen potvrzují jeho univerzálnost a výjimečný talent, a jeho triumf na Tour de France a Giru v jednom roce jej zařadil mezi největší legendy cyklistiky.
Navíc Tadej Pogačar má před sebou ještě velkou výzvu letošního roku, a to Mistrovství světa v Curychu. Původně měl v programu i účast na Olympiádě v Paříž, ale svou účast zrušil .
Na světovém šampionátu bude největším favoritem, i když to určitě nebude mít tak snadné jako po zbytek roku, jelikož kolem sebe nebude mít šíleně silnou sestavu týmových kolegů, jak má v týmu UAE.
I když jeho fanoušci by si určitě přáli, aby se pokusil io triumf na Vueltě a zkompletoval vítězství ze všech tří Grand Tour, Pogačar se během Tour de France vyjádřil, že španělského třítýdenního etapáku se nezúčastní.
Pokud by i Pogačar už do konce roku nepřetékal, nikdo by mu to nemohl vyčítat, protože jen v této sezóně dosáhl takových úspěchů, o kterých mohou jiní jen snít. Ovšem s povahou, kterou ukázal na Tour de France, se určitě ještě máme na co těšit.
