„Kašlu na to, končím. Zhasl jsem jako svíce.“ Peter Sagan o nejtěžších letech kariéry, přetrénování a chvílích, kdy chtěl skončit s cyklistikou
Peter Sagan patří mezi nejúspěšnější cyklisty moderní éry, ale i on se musel během kariéry vypořádat nejen s tlakem na výsledky, ale is přetrénováním, které ho přivedlo až k myšlenkám na ukončení kariéry.
Během let 2014 a 2015 zažil nejtěžší období ve svém profesním životě, kdy pod vlivem tréninkových experimentů, které ignorovaly jeho přirozený talent a styl ježdění, přišel o radost z cyklistiky.
"Léta 2014 a 2015 byla moje dva nejhorší v celé kariéře. Před Tour of California v roce 2015 jsem řekl Lombovi [Giovanni Lombardi – manažér Petra Sagana] , že na to kašlu a končím."
"Nebavilo mě to, pořád jsem byl přetrénován," vzpomíná Sagan na krizové období v rozhovoru pro Biker.
Přečtěte si také
Nový trenér "chtěl vylepšit něco, co už bylo dobré"
V roce 2014 přijali v Cannondale nového trenéra, Němce Sebastiana Webera: „Chtěl vylepšit něco, co už bylo dobré, zahrával si s mým organismem a skončilo to tak, že jsem se totálně přepálil a vyhořel."
"Po testech na začátku sezóny mi podle čísel řekl, že jsem jen obyčejný závodník s průměrným výkonem a musím trénovat, abych se posouval a měl vyšší čísla."
Weberův tréninkový systém byl postaven na datech a laboratorních testech, ale nezohledňoval individuální potřeby jezdce.
Sagan cítil, že se jeho výkon zhoršuje, ale trenér trval na tom, že musí pokračovat v nastavené přípravě.
Přečtěte si také
"Já jsem se posouval zkušenostmi a věkem, věděl jsem, co mi sedí. Bylo to 50 na 50. Buď mi to zafunguje, nebo ne. Ale pokud ne, vezme si na zodpovědnost, že nebudu mít výsledky a odpálí mi sezónu? Jasně, že ne."
"Nedělal tréninky jen mně, ale deseti jezdcům. Jednomu to jistě sedne, takže pak se tím mohl hájit."
Výsledkem byla sezóna plná frustrace, když sice dosáhl několika vítězství, ale ježdění na kole ho přestávalo bavit.
"Odkdy mě trénoval Weber, nešlo se mi dobře. Podařilo se mi párkrát povyhrávat, ale bylo to velké trápení. Tehdy jsem si řekl, že už žádnému trenérovi nebudu nikdy věřit."
Přečtěte si také
Změna trenéra nepomohla, přetrénování pokračovalo
Po sezóně 2014 přestoupil Sagan do Tinkoffu, ale problémy pokračovaly: „Když jsem řešil přestup, začal jsem mít ještě problémy s nohou."
"Levá byla v pohodě, ale na pravé mi vykrucovalo koleno dovnitř a patu ven. Bolelo to. Proto se mi i párkrát stalo, že jsem ve sprintech vykopl kufr z pedálu. Nebylo to přílišnou silou, ale proto, že jsem křivě šlapal."
Jenže iv Tinkoffu přišel problém is dalším trenérem, tentokrát s Američanem Bobbym Julichem, který Sagana opět přetrénoval.
"Přitom jsem mu řekl celý příběh z loňského roku, io tom, jak už nemám důvěru v trenéry. Řekl mi, že on si tu zodpovědnost na sebe bere."
"Chodil se mnou na tréninky na motorce a staral se o mě. Lézlo mi to na nervy. Vkusu mě otravoval i ve volném čase, když jsem si chtěl odpočinout od kola a přijít na jiné myšlenky."
Saganův trénink pod Julichem byl extrémně kontrolován. Trenér sledoval každý detail jeho života, od jídla až po fyziologické procesy.
„Volal mi, jak se cítím, co dělám, co budu dělat zítra, co jsem jedl, kdy jsem jedl, kdy jsem byl na záchodě, jaké barvy mám moč, jaké barvy mám hovno… Otravoval mě, když jsem si chtěl navařit večeři, v klidu se najíst a podívat se na film."
Přečtěte si také
Trenér o Saganovi řekl, že je vyhořelý a je třeba ho vyměnit
Na závodech sice podával solidní výkony, ale jen do určitého momentu.
„Prošel jsem 180- 190 kilometrů a zhasl jsem jako svíce. Nebyl jsem schopen ujet posledních deset kilometrů do cíle. Někde je asi chyba."
„Byl jsem starší a měl bych mít přece lepší vytrvalost. Když jsem pak nezajel dobré výsledky na klasikách, trenér na sebe ani tak nevzal žádnou zodpovědnost a Olegovi [Tiňkovovi– majiteli týmu] říkal, že jsem vyhořelý závodník a je třeba mě vyměnit. A to mi bylo 25 let.“
Tehdy se Peter Sagan rozhodl, že s Julichem končí.
Tiňkovovi se zdálo, že Sagan má příliš vysoký plat a nesplnil výsledky na jarních klasikách, které od něj očekávaly.
"Říkám mu, že když budu mít nového trenéra, bude to lepší a můžeme se bavit o nějakých změnách na konci roku. Už druhý rok po sobě jsem byl přetrénován a cítil jsem se hrozně."
"Existují bolest a trápení na kole, které jsou normální součástí cyklistiky. Když jedeš na hraně a vidíš, že za tebou mají dokroucené tváře, protože ti nestíhají a víš, že trpí stejně. Ale já jsem se dostal do stavu, kdy jsem už nevládal a ani mě to nebavilo."
Přečtěte si také
Všechno špatné je k něčemu dobré
Zlom nastal až s příchodem trenéra Patxiho Vilu, který mu umožnil vrátit se k více intuitivnímu tréninku.
"Nechal mě trénovat tak, jak jsem potřeboval a jak jsem to sám nejlépe cítil. Respektoval můj volný čas a neotravoval mě s hloupostmi, takže jsem měl mnohem větší volnost a hlavně celkovou psychickou pohodu."
Přestože trenéři mu v kariéře způsobili řadu problémů, přiznává, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Právě po dlouhém období přetrénování a příchodu Patxiho Vilu získal Sagan svůj první titul mistra světa v roce 2015 .
"Vzpomínám konkrétní jména trenérů i proto, že mi sice uškodili, ale možná by se mi bez nich pak nepodařilo to, čeho jsem dosáhl."
"Nechci nadávat na trenéry a říkat, že nemají smysl. Mají, a každý sportovec potřebuje mít nějaký systém. Ale u mě platilo, že v jednoduchosti je krása. Nemůžeš brát lidský organismus jako nějaký stroj a řídit se pouze podle čísel."
Přečtěte si také
"Nemůžeš nalít naftu do Ferrari"
Peter Sagan věřil ve vlastní tréninkový přístup, který byl postaven na instinktech a zkušenostech.
"Když jednou vyrůstáš na bramborách a mase, a najednou to změníš na těstoviny a salát, má to velký vliv na fungování organismu. Nemůžeš nalít naftu do Ferrari s benzinovým motorem. Ten nový systém mi prostě neseděl. Věděl jsem, co dělám, av tréninku jsem byl vždy zodpovědný.
Nejlépe se však vytrénoval přímo na závodě. „V zimě jsem si udělal základ, jezdil jsem šest- , sedmihodinové tréninky, chodil jsem do posilky… pak přijede závod a vím, že s každým se budu zlepšovat."
"Může se to zdát jako stará škola v porovnání s tím, na jaké vědecké úrovni jsou tréninky dnes, ale fungovalo to."
Saganův příběh ukazuje, že trénink není jen o číslech a vědeckých metodách, ale důležitý je individuální přístup, psychická pohoda, poznání svého těla a důvěra v sebe sama.
