6 skandálních sportovních výkonů, které byly až příliš dobré na to, aby byly „čisté“
První ročník mimořádně kontroverzních Enhanced Games se uskuteční již 24. května v Las Vegas.
Na této multisportovní akci budou soutěžit atleti z atletiky, plavání a vzpírání, přičemž budou moci používat „schválený“ seznam dopingových látek zakázaných agenturou WADA.
Dá se přitom polemizovat o tom, jestli Enhanced Games vůbec ještě jsou o sportu nebo soutěžení. Spíše připomínají výkladní skříň farmaceutických produktů, které stojí v centru byznysu kolem dlouhověkosti.
Na oficiálním webu akce se nachází také prodejní portál s produkty jako testosteron, léky na hubnutí typu GLP- 1 či různé výživové doplňky. Právě zde investoři očekávají návratnost svých peněz.
To je ovšem téma na jiný článek. Tentokrát se chceme podívat na sportovní stránku věci a připomenout, jaké škody napáchaly výkonnost zvyšující látky. Nejen na důvěryhodnosti sportu, ale také na zdraví samotných sportovců.
Tady je šest výkonů z historie sportu, při kterých už tehdy mnozí cítili, že něco nesedí.
Lance Armstrong, Tour de France 1999
Armstrongovo vítězství na Tour 1999 dostalo silniční cyklistiku v USA do centra pozornosti. Celá tato éra však stála na velmi vratkých základech.
Příběh Lance Armstronga dnes zná téměř každý. Texanovi diagnostikovali v roce 1996 rakovinu varlat v pokročilém stadiu. Navzdory nepříznivým prognózám nemoc překonal ao necelé tři roky později vyhrál Tour de France, jednu z nejnáročnějších vytrvalostních akcí na světě.
Tour přitom jen rok předtím téměř pohřbila aféra Festina, do té doby největší dopingový skandál v historii cyklistiky.
V roce 1999 proto cyklistika potřebovala nového hrdinu, který by fanouškům vrátil víru v tento sport. A v Armstrongovi, který porazil rakovinu, mnozí takového člověka viděli.
Jeho triumf na Tour 1999, včetně dominantního úvodního časovkářského výkonu a exhibice v horské etapě do Sestriere, vytvořil první skutečně globální hvězdu moderní cyklistiky.
Nejsilněji Armstrong zářil právě v USA, kde široká veřejnost nevnímala temnou minulost profesionální cyklistiky tak intenzivně jako Evropa.
Irský novinář David Walsh ze Sunday Times však sledoval Armstrongovy výkony od začátku s velkou skepsí. Jeho dlouholetá investigativní práce později výrazně přispěla k Armstrongovu pádu.
Podezření se kolem něj objevovala prakticky neustále, ale Armstrong se bránil agresivně. Pomocí právníků i svou dominantní a často zastrašující povahou.
V roce 2005 ukončil kariéru se sedmi tituly z Tour de France, což byl rekord. Zdálo se, že tím se celý příběh uzavře. Jenže comeback v roce 2009 opět otevřel staré konflikty s bývalými týmovými kolegy a rivaly.
V roce 2012 byl po vyšetřování agentury USADA doživotně suspendován a připraven o všechna vítězství na Tour de France. O několik měsíců později přišlo slavné přiznání v rozhovoru s Oprah Winfrey. Jeden z největších momentů sportovní historie.
Zájem byl tehdy tak velký, že lidé sledovali televizní přenos jako finále velkého šampionátu.
Ben Johnson, Olympiáda Soul 1988, finále na 100 metrů
Ben Johnson vyhrál „nejšpinavější závod historie“ suverénním způsobem. A pak o vítězství přišel.
Pokud Armstrongův pád trval roky, což se hodilo k cyklistovi dominujícímu na třítýdenním závodě, sprinter Ben Johnson zažil katastrofu v rekordně krátké době.
Kanaďan vyhrál finále na 100 metrů na olympiádě v Soulu 1988, které bývá často označováno za „nejšpinavější závod historie“. Ze všech osmi finalistů se během kariéry dopingovým skandálem vyhnuli jen dva, Calvin Smith a Robson da Silva.
Johnson ve finále časem 9,79 vteřiny překonal vlastní světový rekord a doslova zničil konkurenci. Ve startovním poli přitom byli i Carl Lewis či Linford Christie, kteří se během kariéry také nevyhnuli pozitivním testem.
Jen tři dny po finále však Johnsonovi oznámili pozitivní test na anabolický steroid stanozolol. Později se přiznal, ale použil klasickou výmluvu mnoha dopingových hříšníků. Tvrdil, že to dělal jen proto, že dopovali všichni ostatní.
Byla to éra experimentování, pochybných praktik a slabých kontrol. Atletika patřila mezi sporty, které tím utrpěly nejvíc.
Fakt, že mnozí dodnes považují toto finále za nejlepší závod historie, navzdory dopingové minulosti většiny účastníků, je zároveň argumentem pro organizátory Enhanced Games.
Plavecký tým Východního Německa, Olympiáda Montreal 1976
Státem řízený doping byl ve Východním Německu součástí politiky celá desetiletí. Režim tím demonstroval sílu země vůči světu prostřednictvím sportovních úspěchů.
Systém fungoval ve velkém rozsahu a zahrnoval steroidy i testosteron. Experimentální látky dostávali sportovci často již v teenagerském věku a mnohdy, aniž by věděli, co vlastně užívají. Následky na fyzickém i psychickém zdraví si pak nesly po celý život.
Přestože doping zlepšoval výkony ve více sportech, od atletiky až po cyklistiku, jedním z nejznámějších příkladů zůstává ženský plavecký tým Východního Německa na olympiádě v Montrealu 1976.
Plavkyně získaly 11 ze 13 zlatých medailí, přičemž sedmkrát vytvořily světový rekord. Na předchozí olympiádě přitom nezískali ani jedno zlato.
Byla to neuvěřitelná dominance, která okamžitě vyvolala podezření mezi soupeřkami i fanoušky. Navzdory několika pozitivním testům a výpovědím sportovců, kteří uprchli na Západ, se většina reprezentantů Východního Německa nikdy neprokázala pozitivním testem. Režim totiž dělal maximum pro to, aby je chránil před odhalením.
Celý rozsah podvodu a zneužívání vlastních sportovců vyšel naplno najevo až po pádu Berlínské zdi v roce 1989.
Floyd Landis, Tour de France 2006
Le plus Grand moment LUNAIRE du Tour de France : Floyd Landis, 2006.
Sans doute l'etape qui a marqué toute une generation… victime d'una défaillance la veille dans la Toussuire, Landis attaque le lendemain à 127 km de l'arrivée et fait exploser l'ensemble du peloton. pic.twitter.com/GcChNaAl5A— Nuit d'Orage 🇫🇷🇪🇸 (@NuitdOrage1) May 8, 2026
V době, kdy byli fanoušci podezřívaví vůči každému vítězi Tour de France, sólový útok Floyda Landise v Alpách vyvolal okamžitý poplach.
Tour de France 2006 měla být první edicí po sedmi letech nadvlády Lance Armstronga, jenže realita byla úplně jiná.
Cokoli Armstrong používal, v pelotonu zůstalo přítomno i nadále. Sám později přiznal EPO, testosteron i růstový hormon. A do problémů se tentokrát dostal jeho bývalý týmový kolega Floyd Landis.
Landis byl v letech 2002 až 2004 jedním z Armstrongových nejdůležitějších pomocníků v horách. Později přestoupil do týmu Phonak a stal se rivalem.
V roce 2006 byla situace otevřena. Jan Ullrich i Ivan Basso byli krátce před startem staženi z Tour po vypuknutí dalšího velkého dopingového skandálu a Landis patřil mezi favority, přestože do té doby nepatřil mezi největší hvězdy.
Po 15. etapě vedl celkové pořadí. Následující den však v Alpách zcela zkolaboval a ztratil téměř deset minut. Ztráta, která by za normálních okolností znamenala definitivní konec nadějí na celkové vítězství.
Jenže v další etapě do Morzině přišlo něco, čemu mnozí nedokázali uvěřit. Landis zaútočil už na prvním z pěti horských stoupání a sám zničil všechny soupeře. V éře kontrolovaného závodu to bylo něco nevídaného.
Na lídra Oscara Pereira získal více než sedm minut, což mu nakonec stačilo k vítězství v Paříži. Krátce po Tour však vyšlo najevo, že Landis měl pozitivní test na testosteron.
Vítězství nakonec připadlo Pereirovi. Američan dostal dvouletý zákaz činnosti a zdálo se, že jeho příběh skončil.
Později se však opět dostal do centra pozornosti, tentokrát mimo kolo. Stal se jedním z největších kritiků Armstronga a sehrál významnou roli při rozbití celé jeho legendy.
Rusko, atletika, Olympiáda Londýn 2012
Mnozí věřili, že éra státem organizovaného dopingu skončila spolu s Východním Německem. Rusko však ukázalo, že podobné praktiky nezmizely.
Opět šlo zejména o ženské vytrvalostní disciplíny v atletice. Ruské reprezentantky sbíraly medaile ve velkém a několik výkonů působilo podezřele vzhledem k náhlým výkonnostním skokům.
Tentokrát systém neodhalil rozpad režimu, ale whistlebloweri a následné nezávislé vyšetřování objednané agenturou WADA. Zpráva odhalila rozsáhlou manipulaci a ničení vzorků v jediné ruské laboratoři akreditované WADA.
Vyšetřování doporučilo, aby ruští atleti dostali zákaz reprezentovat zemi na mezinárodních akcích v atletice na neurčitý čas. Světová atletická federace tento návrh přijala.
Po ruské invazi na Ukrajinu se podobná opatření rozšířila i do dalších sportů.
Bjarne Riis, Tour de France 1996
Jen málokterý výkon lépe symbolizuje éru dopingové látky EPO v profesionální cyklistice než jízda Bjarního Riise na stoupání Hautacam během Tour de France 1996.
Dánský jezdec byl vysoký, vážil více než 70 kilogramů a přesto dokázal na obrovském převodu odjet výrazně lehčím vrchařem. Na Hautacamu definitivně upevnil svoji pozici lídra celkového pořadí.
V Paříži získal žlutý dres jako první Dán v historii. Už tehdy však mezi lidmi z prostředí profesionální cyklistiky panovalo silné podezření. Byly to začátky éry EPO, látky, která dramaticky zvyšovala výkonnost vytrvalců.
EPO se přirozeně tvoří v těle a podporuje vznik červených krvinek, které přenášejí kyslík.
V roce 1996 ještě neexistoval spolehlivý test, který by dokázal jeho užití odhalit. Přišel až v roce 2000. Dokonce ani hematokritové testy, sledující hustotu krve při používání EPO, se nezačaly používat dříve než v roce 1997.
Riis se přiznal k používání EPO a dalších látek až o jedenáct let později. Přišlo to po sérii přiznání dalších jezdců z týmu, za který v té době jezdil.
Nejprve mu vítězství odebrali, později jej opět uznali. A podobně jako řada jezdců z této éry, kteří se k dopingu přiznali, pokračoval i Riis v cyklistice dál. Tentokrát jako úspěšný manažer týmů, který ovlivňoval další generaci jezdců.
