George Bennett (NSN Cycling) otevřeně zpochybnil způsob, jakým organizátoři cyklistických závodů pracují s televizními motorkami.

Podle 36- ročního Novozélanďana mohou zůstat záměrně příliš blízko jezdců v úniku, aby jim pomohli udržet náskok a zvýšily napětí před závěrem etapy.

Bennett, který nedávno dokončil svou šestou Tour de France, se k tomuto tématu vyjádřil v podcastu The Agenda . Vliv doprovodných vozidel na průběh závodu patří mezi nejdiskutovanější témata posledních měsíců.

"Myslím si, že organizátoři někdy do jisté míry cíleně vytvářejí takový scénář. Řeknou si, že kamerovou motorku nechají poměrně blízko při úniku, dokud situace nezačne být nebezpečnou," řekl Bennett.

Bennett netvrdí, že organizátoři rozhodují o výsledcích závodu. Domnívá se však, že televizní motorky zůstávají blízko úniku, aby pomohly vytvořit dramatický průběh, a vzdálí se až tehdy, když začne hrozit, že peloton jezdců vpředu nedostihne.

Sprinterské týmy už nechtějí riskovat

Podle Bennetta ovlivnily podobné případy i taktiku týmů během rovinatých etap, které v minulosti často probíhaly podle stejného scénáře.

Peloton pustil menší skupinu do několikaminutového náskoku a sprinterské sestavy ji dostihly krátce před cílem.

"Únik kdysi získal pět, šest nebo sedm minut, postupně mu však došly síly a peloton ho dostihl dva kilometry před cílem," vysvětlil.

Tento postup přestal být spolehlivý poté, co se více únikům podařilo odolat pronásledování. Sprinterské týmy proto začaly kontrolovat rozdíl mnohem přísněji.

"Tímy si uvědomili, že těmto jezdcům už nemohou dovolit získat 15 minut. Rozhodli se, že jim dají jen minutu a půl a celý den je budou držet v této vzdálenosti."

Peloton závodí proti autu nebo motorce

Bennett si vzpomněl i na jednu z etap Tour de France, během které jezdci v pelotonu vynakládali maximální úsilí, přesto nedokázali náskok vedoucí skupiny snižovat.

„Vzadu jsme se pravidelně střídali a šli naplno, ale během 30 nebo 40 kilometrů jsme z jejich náskoku nedokázali ubrat ani deset vteřin.“

Rozdíl následně během několika kilometrů náhle klesl přibližně o 50 vteřin. Bennett si tento obrat vysvětlil změnou pozice televizní motorky.

„Tehdy jsme si řekli, že motorka zřejmě konečně odešla před únikem.“

Jeho tým se po této zkušenosti rozhodl, že podobnou situaci už nebude riskovat.

"Řekli jsme si, že únik budeme celý den držet pod hranicí jedné minuty. Výsledkem je absurdní přetahování, při kterém týmy v čele pelotonu v podstatě závodí proti autu a motorce."

Podobná podezření vyvolalo i Giro d'Italia

Bennett poukázal také na příklad z Giro d'Italia. Podle jeho popisu šlo o 15. etapu , ve které Fredrik Dversnes (Uno- X Mobility) uspěl v Miláně z úniku čtyř jezdců navzdory intenzivnímu pronásledování ze strany sprinterských týmů.

"Na Giru jsme to viděli v mimořádně výrazné podobě. Trojici jezdců v úniku, kteří nepatřili mezi velká jména, pronásledovalo 15 nejsilnějších sprinterských týmů v pelotonu, ale přesto je nedokázali dostihnout."

Bennett je přesvědčen, že plánovaný dramatický závěr tehdy organizátorům nevyšel podle představ.

"Motorky se měly vzdálit ve správném okamžiku, aby vzniklo napětí a peloton jezdců dostihl během posledních kilometrů. Únik však vydržel až do cíle a vyhrál etapu."

Pochybnosti po dojezdu nevyslovil pouze Bennett. Max Walscheid (Lidl- Trek), který během etapy pracoval pro Jonathana Milana (Lidl- Trek), tvrdil, že peloton už nemohl jet rychleji a vítězství mu „vzaly motorky“.

Fredrik Dversnes odmítl tvrzení, že mu k triumfu pomohly vnější okolnosti. Na kritiku reagoval slovní hříčkou odkazující na sílu jezdců vpředu.

„V úniku se ve skutečnosti nacházely čtyři velmi silné motorky,“ řekl Dversnes o čtveřici cyklistů, která celý den bojovala o úspěch.

Celý rozhovor s Georgem Bennettem: