Tadej Pogačar až po dvou měsících zjistil, že měl zlomené tři obratle. Přiznal i psychické problémy: Jsem rád, že jsem vůbec naživu
Tadej Pogačar (UAE Emirates- XRG) zažil v roce 2026 jednu ze svých nejúspěšnějších, ale zároveň nejtěžších sezón.
Po pátém triumfu na Tour de France a mimořádně zdařilém jaru se pokoušel přidat další velký úspěch na Vueltě. Namísto toho skončil v nemocnici se zraněními, jejichž skutečný rozsah odhalili lékaři až několik týdnů po nehodě.
Slovinský cyklista spadl 29. srpna během osmé etapy Vuelty, kdy měl na sobě červený dres lídra celkového pořadí. První vyšetření potvrdila otřes mozku, zlomenou klíční kost a zlomeninu sedmého krčního obratle.
Po operaci v Barceloně jeho sezóna předčasně skončila a místo přípravy na mistrovství světa ho čekalo několikatýdenní zotavování.
Teprve v říjnu však přišlo zjištění, které podstatně změnilo jeho pohled na celou nehodu. Kontrolní vyšetření totiž odhalilo další dvě zlomeniny páteře, o kterých dosud vůbec nevěděl.
V rozhovoru pro The Athletic Pogačar poprvé podrobně promluvil o událostech posledních dvou měsíců.
Kromě zdravotních komplikací přiznal také výrazné psychické problémy a vysvětlil, proč navzdory vážným zraněním uvažoval o návratu na závod už začátkem října.
O dalších dvou zlomených obratlích netušil téměř dva měsíce
Při kontrolním CT vyšetření ve Slovinsku lékaři zjistili, že kromě původně diagnostikovaného krčního obratle C7 utrpěl Pogačar i zlomeniny prvního a druhého hrudního obratle T1 a T2.
Přestože se jednalo o stabilní zlomeniny, které nevyžadovaly chirurgický zákrok, další pád během hojení by mohl mít mimořádně vážné následky.
"Je za tím vlastně docela zajímavý příběh. Před dvěma týdny jsem byl ve Slovinsku na dalším CT vyšetření. Věděl jsem, že mám zlomený obratel C7, ale až tam jsme zjistili, že jsou zlomené i další dva obratle, T1 a T2, "řekl Pogačar.
"V té chvíli jsem byl velmi rád, že jsem nestartoval na mistrovství Evropy, ačkoli původně jsem se tam chtěl vrátit. Když jsem se dozvěděl, že mám zlomené tři obratle, uvědomil jsem si, že můžu být rád, že jsem vůbec naživu a dokážu stát na nohou."
Zraněná páteř přitom Pogačarovi bezprostředně po nehodě nezpůsobovala výraznější bolesti. Mnohem více ho omezovala zlomená klíční kost a nepříjemné následky otřesu mozku.
Právě nenápadnost zranění podle něj přispěla k tomu, že zpočátku zcela nedoceňoval jeho závažnost.
"Jelikož zlomená páteř není tak viditelná jako klíční kost, lidé na ni podle mě trochu zapomínají. Kdo však podobné zranění zažil nebo zná někoho se zlomenými obratly, ví, jak vážně to může být. Mě místo zlomeniny téměř vůbec nebolelo," proto jsem se soustředil hlavně na klíční kost.
Čím více si následně povídal s lékaři a lidmi, kteří měli zkušenosti s poraněními páteře, tím větší respekt před následky nehody získával.
"Pokud bych teď opět spadl na kole, mohlo by to být velmi problematické. Všichni mi říkají, že jsem měl štěstí, a když po pádu dokážete odjet po vlastních, určitě ho máte. Jenže postupně zjišťujete, jak vážná ta zranění ve skutečnosti jsou. Začnete si o nich číst a uvědomíte si, že to vůbec ne. je to trochu děsivé.“
Přečtěte si také
Při pádu narazil do závodníka Vismy a nedokázal zvednout ruku
Nehoda se stala přibližně 33 kilometrů před cílem. Na rovinaté cestě nedaleko Valencie Pogačar narazil do velkého kamene a ztratil kontrolu nad řídítky.
Následovala srážka s dalším závodníkem a tvrdý dopad na zem. Slovinec si navzdory otřesu mozku dokáže vybavit některé okamžiky těsně před nehodou.
"Takové pády se odehrají velmi rychle. Pamatuji si, že mi pravá ruka sklouzla z řidítek, naklonil jsem se dopředu a začal přeletovat přes kolo. Ještě jsem byl částečně na kole, když jsem před sebou uviděl žlutý dres Vismy.
Roztrhané oblečení daroval zdravotníkům
Při samotném nárazu si poranil hlavu, ale tento moment si už nepamatuje. Po pádu měl problém ovládat levou ruku a nedokázal jí ani uchopit kolo.
"Dále si pamatuji už jen to, jak jsem letěl vzduchem a velmi tvrdě dopadl na zem. Nepamatuji si náraz hlavou ani první pokus postavit se. Vím však, že jsem nedokázal zvednout ruku a požádal jsem lékaře, aby mi ji zvedl. Chtěl jsem si jen sednout ke krajnici. Zkusil jsem zvednout bicy.
Po převozu do nemocnice ho čekala vyšetření, přičemž podle vlastních slov byl stále dezorientován. I v takovém stavu však zažil situaci, na kterou dnes vzpomíná s úsměvem.
Zdravotníci mu během ošetřování rozstřihávali poškozenou závodní kombinézu a někteří ho požádali, aby jim jednotlivé ustřižené kousky podepsal.
"Byl jsem úplně mimo a oni mi zezadu rozstřihávali kombinézu. Odstřihovali z ní malé části a ptali se, jestli bych jim je podepsal. Teď mám tedy kombinézu plnou děr, protože jsem ty kousky rozdal zdravotníkům."
Nedokázal se sám osprchovat, po operaci přišly psychické problémy
Pogačar v minulosti absolvoval několik operací, ale zotavování po srpnovém pádu bylo podle jeho slov nesrovnatelně náročnější.
Po zranění zápěstí na Liège- Bastogne- Liège v roce 2023 se dokázal krátce po zákroku smát a žertovat. Tentokrát mu však závažný otřes mozku způsoboval problémy i při nejjednodušších činnostech.
Poškození rovnovážného systému vnitřního ucha se projevovalo závratěmi, nevolností a narušenou koordinací. Pogačar potřeboval pomoc dokonce i při osobní hygieně.
"Když jsem si před třemi lety zlomil zápěstí, po operaci jsem byl ještě pod vlivem anestezie a dělal jsem si legraci. Teď to bylo úplně jiné. Dva dny jsem musel čekat na operaci a celou dobu jsem jen ležel v posteli. Nemohl jsem nic dělat a začalo mi být líto sama sebe.
"Musel mi pomáhat týmový lékař, protože jsem se nedokázal ani osprchovat. Pokaždé, když jsem se postavil nebo sklonil hlavu, začalo se mi točit. Byl jsem úplně mimo. Myslel jsem si, že po operaci to už bude dobré, ale vůbec tomu tak nebylo."
Operace klíční kosti trvala hodinu a 40 minut. Pogačar očekával, že po zákroku se jeho stav začne rychle zlepšovat, ale místo úlevy přišlo další psychicky náročné období.
"Když jsem se probral z anestezie, lékař se snažil žertovat, ale vůbec jsem na to neměl náladu. Po operaci jsem byl opravdu deprimován. První dva týdny jsem na tom psychicky nebyl dobře, byl jsem moc skleslý a určitě nebylo příjemné trávit se mnou čas. Nemyslím si, že Urška byla nadšená. necítil.“
Přečtěte si také
I desetiminutová procházka na zmrzlinu ho zcela vyčerpala
Po čtyřech dnech v nemocnici se Pogačar vrátil do Monaka, kde se o něj zpočátku starala partnerka a profesionální cyklistika Urška Žigart.
Návrat do domácího prostředí ovšem automaticky neznamenal, že se dokáže vrátit k běžnému životu. Jeho organismus byl natolik oslaben, že mu problémy způsobovala i krátká chůze.
V rozhovoru zmínil návštěvu oblíbené zmrzlinárně vzdálené přibližně deset minut od domu. Zdánlivě nenáročný výlet skončil úplným vyčerpáním.
Pogačar přitom přiznal, že po odchodu z nemocnice jedl téměř dva týdny každý den zmrzlinu.
"Řekl jsem si, že se druhý den projdeme deset minut do jedné z nejlepších zmrzlináren. Pamatuji si, jak to bylo náročné. Uvnitř bylo horko a začal jsem se potit. Lékaři mi přitom řekli, abych se kvůli stehům příliš nepotil, takže jsem zpanikařil a začal jsem se potit ještě víc."
"Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem si musel sednout. Snědl jsem zmrzlinu, ale cestou zpět jsem se potřeboval dostat co nejrychleji domů. Venku mi bylo velmi nepříjemně a chtěl jsem být už jen doma."
Jeho partnerka si v té době podruhé zlomila čelist
Komplikace se nevyhnuly ani Urške Žigart. Slovinská závodnice si v červnu na závodě Kolem Švýcarska zlomila čelist a po zotavení se připravovala na závěrečné vrcholy sezóny.
Jen necelé dva týdny po Pogačarově návratu z Barcelony však spadla na závodech Faun Tour Femmes ve Francii, kde byla průběžně třetí v celkovém pořadí. Při nehodě si opět zlomila stejnou kost.
Oba tak museli rehabilitovat současně, přičemž Pogačar se naštěstí v té době už cítil o něco lépe.
"Na konci sezóny jezdila opravdu výborně. Když jsem se vrátil z Barcelony, velmi se těšila na mistrovství světa a Evropy. Pak však v Ardèche opět spadla a znovu si zlomila čelist. Naštěstí jsem se právě v tom týdnu začal cítit lépe, takže jsme si dokázali navzájem to by bylo pro nás. těžké.“
Zranění Žigart zkomplikovalo především přijímání potravy. Přestože se dokázala poměrně rychle vrátit k ježdění, jídlo si musela upravovat na kašovitou konzistenci.
Dvojice proto odložila i plánovanou dovolenou v zahraničí.
Přečtěte si také
Čtyři týdny měl špatné hodnoty regenerace
Pogačar je znám důsledným přístupem k tréninku a sledování fyziologických údajů. Ani během rehabilitace nepřestal monitorovat svůj organismus prostřednictvím zařízení WHOOP.
Výsledky mu ukazovaly, jak velkou zátěž představovaly zranění pro jeho tělo. Přestože většinu času odpočíval, ukazatele regenerace zůstávaly dlouhodobě nepříznivé.
"První čtyři nebo pět dní v nemocnici jsem měl regeneraci ve žluté zóně, ale variabilita srdeční frekvence a tep byly opravdu velmi špatné. Pak jsem měl další čtyři či pět dní všechny hodnoty v červené zóně. Celý den jsem přitom jen ležel na pohovce a nic nedělal."
"Do zelené zóny jsem se nedostal celé čtyři týdny. Teprve když jsem se začal znovu hýbat a trénovat, hodnoty se postupně vrátily k normálu."
Právě návrat k pohybu se ukázal jako důležitý také pro jeho psychické zotavování. Postupně začal pravidelně navštěvovat fyzioterapeuta, cvičit a jezdit na domácím trenažéru.
Zlepšování však nebylo rovnoměrné. Po dnech, kdy měl dostatek energie na více aktivit, často následovaly dny úplného vyčerpání.
"Když jsem se vrátil na trenažér a začal každý den chodit na fyzioterapii, zlepšila se i moje psychika. Stále to však byl každodenní boj. Někdy jsem chtěl zvládnout všechno, fyzioterapii, posilovnu, trenažér i dvouhodinovou procházku. "Druhý den jsem však občas nechtěl dělat vůbec nic.
Přečtěte si také
Na mistrovství Evropy se chtěl vrátit jen 36 dní po pádu
Velkou motivací při rehabilitaci byla pro Pogačara představa startu na mistrovství Evropy ve Slovinsku.
Závod se konal 4. října, tedy pouhých 36 dní po jeho nehodě na Vueltě. Navíc se jezdilo v okolí, které důvěrně znal z tréninků a kde žije jeho rodina.
Pro slovinského cyklistu tak šlo o mimořádně lákavou příležitost získat další prestižní titul před domácími fanoušky.
"Mluvil jsem s týmem o tom, jestli bych mohl nastoupit na mistrovství Evropy, pokud by se všechno dobře vyvíjelo a měl bych dostatečnou formu. Závody se konaly jen deset kilometrů od domu mých rodičů. Na těch stoupáních jsem odtrénoval nespočet hodin a znám každý kousek cesty, Pochází každý kousek cesty. celou další sezónu nosit krásný dres evropského šampiona.“
Pogačar přiznal, že bez konkrétního sportovního cíle by možná rehabilitaci nevěnoval tolik úsilí. Naděje na návrat ho udržovala v pravidelném režimu a pomáhala mu obnovovat pohyblivost.
Nakonec však rozhodli výsledky kontrolního rentgenu klíční kosti. Lékaři nebyli s průběhem hojení spokojeni a start na šampionátu nedoporučovali.
"Ta představa mě velmi motivovala. Pak jsme však absolvovali další rentgen a ukázalo se, že klíční kost se za tři týdny příliš nezahojila. Cítil jsem, že lékaři nejsou nadšeni z možnosti pustit mě na závod, a tehdy moje motivace trochu opadla."
Až pozdější odhalení dalších dvou zlomených obratlů mu definitivně potvrdilo, že vynechání šampionátu bylo správným rozhodnutím.
Přečtěte si také
Při sledování mistrovství světa křičel na televizi
Pogačar pro zranění přišel io možnost hájit titul mistra světa. Šampionát v Montrealu proto sledoval pouze z domu, ale závěrečné hodiny závodu prožíval mimořádně intenzivně.
O vítězství totiž bojovali jeho týmoví kolegové Isaac del Toro a Brandon McNulty.
Pogačar prozradil, že během rozhodující fáze závodu byl natolik nervózní, že na televizi neustále křičel.
"Brandonovo vítězství mi přidalo několik šedivých vlasů. Poslední dvě a půl hodiny jsem byl neuvěřitelně nervózní. Isaac byl stále velmi silný a doufal jsem, že všechny zničí, ale začal dělat až příliš mnoho práce. Naštěstí Brandon zaútočil ve správnou chvíli."
"Nakonec z toho byl vítězný útok a já jsem až do cíle křičel na televizi a posílal mu energii do Kanady. Doufám, že se k němu dostala, protože po závodě jsem byl úplně vyčerpaný, ale zároveň nesmírně šťastný a dojatý. Jsem rád, že titul zůstal v týmu, a už teď se těším, když budeme.
Přečtěte si také
Při návratu na cestu byl opatrnější zejména ve sjezdech
Součástí Pogačarovy rehabilitace byla i speciální vyšetření zaměřená na následky otřesu mozku. Lékaři sledovali jeho rovnováhu, koordinaci a reakce organismu na fyzickou zátěž.
Při prvním návratu na kolo přicestovali do Monaka hlavní týmový lékař a fyzioterapeut, kteří během postupného zátěžového testu kontrolovali jeho srdeční frekvenci.
První vnější tréninky absolvoval ve Slovinsku, kde jezdil převážně po rovině a postupně prodlužoval čas strávený na kole.
Později se vrátil ik běhu a plavání, které využívá k budování kondičního základu před další sezónou.
Jednu z prvních společných jízd v okolí Monaka absolvoval s Eddiem Dunbarem (Jayco- AlUla), Gladys Verhulst (AG Insurance- Soudal) a Urškou Žigart.
Zajímavostí bylo, že Pogačar, Dunbar i Verhulst se vracely po operacích zlomené klíční kosti. V technických pasážích proto jezdili mimořádně opatrně.
"Všiml jsem si, že do zatáček vjíždím pomaleji a na nebezpečných místech si dávám větší pozor. Byla to první jízda po zlomenině klíční kosti i pro Eddieho a Gladys. Pamatuji si, jací jsme byli všichni tři ve sjezdech zlí. Gladys byla z nás nejlepší a ale Urška nás stejně vždy, a Urška nás stejně pohnuly.“
Po společném tréninku si trojice dokonce porovnávala jizvy po operacích .
Pogačar upozornil na řadu vážných zranění v pelotonu
Vážný pád přinutil slovinského cyklistu zamyslet se i nad tím, jak běžně se v profesionální cyklistice setkávají závodníci se zlomeninami a dalšími vážnými úrazy.
Jen v jeho nejbližším okolí se během sezóny 2026 zranilo několik profesionálů.
Kromě vlastních zdravotních problémů a dvou zlomenin čelisti Uršky Žigart vzpomněl i Eddieho Dunbara, který si nejprve zlomil žebra na Paříž- Nice, později kotník po srážce se skútrem a následně i klíční kost.
"Letos byl pro mě a Uršku opravdu šílený. Dohromady jsme byli třikrát v nemocnici se zlomenými kostmi a vždy šlo o vážná zranění. Podobně jsou na tom i další lidé, které známe v Monaku. Eddie si zlomil žebra, pak kotník a teď má zlomenou klíční kost."
Pogačar připomněl také zranění Michaela Matthewse, Mattea Trentina a Tima Wellense.
"Michael Matthews měl polámané téměř vše na obou rukou a se zlomeninami byli mimo závod i Matteo Trentin a Tim Wellens. Všechna tato zranění bych nedokázal spočítat ani na prstech obou rukou. Je to šílené."
Při uvažování o rizicích cyklistiky zmínil také video zachycující množství pádů a zranění motocyklového závodníka Marca Márqueze.
"Když jsem viděl, kolik pádů a zdravotních problémů měl během kariéry Marc Márquez, řekl jsem si, že náš sport na tom možná není až tak špatně. Ale když se pak podíváte na jiné sporty, uvědomíte si, že cyklistika je na tom z hlediska zranění opravdu dost špatně."
Přečtěte si také
Kritizuje bezpečnost závodu i pravidla UCI
Pogačar po vážném pádu upozornil na nedostatečnou bezpečnost cyklistických závodů. Největší nedostatky vidí na menších akcích a v kategorii do 23 let, kde podle něj často chybí policisté, dostatečné zabezpečení tratě i kvalitní značení nebezpečných úseků.
"Letos byl opět velmi špatný a podobné nehody jsou stále častější. Viděl jsem statistiky, podle kterých se nejvíce týkají závodníků do 23 let. Nemyslím si, že je to náhoda, protože organizace těchto závodů je často na ještě nižší úrovni než ve World Tour. Stačí porovnat Tour de France s ostatními závody, a na Tour jsou na závodu. důkladně vyčištěné. Jinde tato opatření často chybí,“ řekl.
Za další problém považuje rostoucí rychlost pelotonu. Při porovnání svých výkonových údajů z Milán- San Remo v letech 2020 a 2026 zjistil, že navzdory podobnému výkonu byl letošní závod téměř o hodinu rychlejší. Organizátoři by proto podle něj měli důsledněji odstraňovat nebezpečí z tratí, zejména výtluky, zpomalovací prahy a rizikové zatáčky v závěrečných kilometrech.
Navrhuje také flexibilnější uplatňování pravidla ochranného pásma v rovinatých etapách. Namísto pevné hranice tří či pěti kilometrů by mohlo začínat už před technicky náročným úsekem, aby závodníci bojující o celkové pořadí nemuseli zůstávat v čele pelotonu až do závěrečného sprintu.
Pogačar zároveň kritizoval priority Mezinárodní cyklistické unie (UCI): "Je mnoho věcí, které se dají zlepšit. Určitě to však není měření délky ponožek nebo šířky řídítek ze strany UCI. Jde o množství drobných detailů, které spolu představují velkou roli. Myslím si však, že je nezbytné věnovat jim mnohem větší pozornost.
Na kole již trénuje, návrat na závody plánuje v roce 2027
Pogačar se v současnosti postupně vrací k plnohodnotné přípravě. Díky rehabilitaci, pravidelnému pohybu a tréninku se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil a při běžných činnostech už nepociťuje větší omezení.
Zároveň si však uvědomuje, že proces hojení ještě neskončil a při případném dalším pádu by mohl riskovat vážné komplikace.
"Už nemám žádné nepříjemné pocity. Musím si však dávat pozor, abych nespadl na kole, a nemůžu zvedat těžké věci levou rukou ani příliš zatěžovat krk. Jinak už ale dokážu dělat prakticky všechno normální."
Během víkendové virtuální skupinové jízdy na platformě MyWhoosh naznačil také první plány na sezónu 2027.
V jeho programu by opět neměly chybět jarní klasiky a Tour de France. Pravděpodobný je i start na UAE Tour, které by mohlo patřit mezi jeho první závody v nové sezóně.
"Je velká pravděpodobnost, že se vrátím na klasiky, stejně tak na UAE Tour a samozřejmě na Tour de France. Nemá smysl to skrývat. Uvidíme, jak se všechno vyvine," řekl.
Definitivní podobu kalendáře by měl Pogačar s týmem UAE Emirates- XRG uzavřít v prosinci.
