Od soubojů s chlapci až po olympijské zlato a triumf na Tour de France. Jak Pauline Ferrand-Prévot přepsala historii cyklistiky
Pauline Ferrand- Prévot patří nejen mezi nejlepší cyklistky všech dob, ale také celkově mezi nejúspěšnější sportovkyně v historii.
Francouzská cyklistka totiž dokázala během své kariéry sesbírat obrovské množství vítězství, od cyklokrosu přes horskou a silniční cyklistiku až po gravel.
Mezi její největší úspěchy patří 12 titulů mistryně světa v šesti různých disciplínách cyklistiky, olympijské zlato v horské cyklistice XCO a nyní přidala do své bohaté sbírky také žlutý dres z Tour de France.
Ferrand- Průvot si vítězstvím na loňské Tour de France splnila svůj největší cíl, který si dala po zisku olympijského zlata v horské cyklistice , když přesedlala z horského kola na silniční a podepsala smlouvu s týmem Visma- Lease a Bike.
33- roční Ferrand- Průvot si loni vybudovala rozhodující náskok v celkové klasifikaci v královské osmé etapě, kterou vyhrála na vrcholu Col de la Madeleine s více než tříminutovým náskokem před největšími favoritkami Demi Vollering a Kasiou Niewiadomou.
Svou dominanci potvrdila iv poslední etapě, kterou vyhrála po více než 6- kilometrovém sólu v závěrečném kopci a ve žlutém dresu nakonec slavila vítězství v etapě i celkový triumf na Tour.
Přečtěte si také
„Stále je mnoho závodů, které jsem ještě nevyhrála“
Pauline Ferrand- Prévot sice během své kariéry dosáhla obrovského množství triumfů a úspěchů, o kterých může většina cyklistek jen snít, avšak stále touží vyhrávat.
„Stále je mnoho závodů, které jsem ještě nevyhrála,“ řekla Ferrand- Prévot v rozhovoru po vítězství Tour. „Chtěla bych vyhrát Kolem Vlámska i Liège- Bastogne- Liège. Právě takové typy klasik.“
„Po tak náročné přípravě na Tour de France si však teď neumím představit, že bych to celé absolvovala znovu.“
"Možná to říkám jen proto, že jsem unavená a potřebuji si na chvíli odpočinout. Stále mám však smlouvu na další dva roky a miluji to, co dělám. Chci pokračovat, protože cyklistika je můj život."
"Opravdu mě baví práce, kterou děláme v tomto týmu. Určitě si proto najdeme spoustu dalších cílů a já se pokusím vyhrát co nejvíce závodů."
Její kariéra je příběhem mimořádného talentu, tvrdé práce, návratů po vážných zdravotních problémech i historických triumfů.
Ke kolu ji přivedla sportovní rodina
Pauline Ferrand- Prévot vyrůstala v rodině spojené se soutěžní cyklistikou, ale její máma zpočátku nechtěla, aby se dcera vydala stejnou cestou.
„Moje máma sama závodila na kole, ale nechtěla, abych se věnovala cyklistice, protože ji nepovažovala za dostatečně ženský sport,“ vzpomínala Ferrand- Prévot v rozhovoru pro Red Bull .
V dětství proto začala is krasobruslením. Touha jezdit na kole však byla silnější a rodiče nakonec přesvědčila, aby ji přihlásili do místního cyklistického klubu v Remeši. Krasobruslení se následně rychle dostalo do pozadí.
Už v mladém věku vynikala velkou samostatností a ochotou trénovat, aniž by ji do toho musel někdo nutit. Než si její kamarádi hráli, ona často běhala nebo sama jezdila v lese.
"Když jsem byla malá, při tréninku jsem byla poměrně samostatná a nezávislá. Lidé si mysleli, že mě rodiče nutí sportovat, ale mě to prostě bavilo. Tehdy jsem ještě netrénovala každý den, ale místo hraní s kamarády jsem si šla zaběhat nebo zajet na kole do lesa."
Velkou motivaci v ní vyvolávaly i souboje s chlapci. Nechtěla se jim jen vyrovnat, ale snažila se je porážet. Později přiznala, že vždy potřebovala nové výzvy a obávala se stereotypu.
Jako osmiletá dostala příležitost vyzkoušet si horské kolo a okamžitě ji oslovila možnost střídat terén s cestou.
"Líbilo se mi, kolik různých možností cyklistika nabízela. Mohla jsem jezdit na horském i silničním kole a nemusela jsem mít pocit, že stále dělám to samé."
Vyhrávala už jako juniorka
Pauline Ferrand- Prévot ukázala svůj výjimečný talent už v dětských a juniorských kategoriích.
První francouzský titul na cestě získala jako 13- roční. Už rok předtím přitom dokázala porážet soupeřky, které byly o tři nebo čtyři roky starší.
"Myslím si, že právě tehdy si mě lidé začali všímat. Dospívání bývá pro mladého cyklistu důležitým obdobím a ne vždy je jednoduché. Když vaši kamarádi tráví víkendy úplně jinak, může to být náročné. Bez skutečné vášně a odhodlání může člověk s cyklistikou rychle skončit a místo tréninku začne upřednost"
V sedmnácti letech vyhrála evropský šampionát v časovce, získala bronz v závodě s hromadným startem ao několik dní později i titul mistryně Evropy v cross- country.
Na světovém šampionátu přidala stříbro v časovce a zlato v horské cyklistice. Během pár týdnů ovládla kontinentální i světové akce v různých odvětvích cyklistiky.
O rok později se stala opět juniorskou mistryní světa v cross- country a jako druhá cyklistka v historii po Nicole Cooke držela současně juniorské tituly ze silniční i horské cyklistiky.
Vedle silnice a horské cyklistice startovala také v cyklokrosu. Jelikož pro juniorky tehdy neexistovala samostatná kategorie, nastupovala v závodech Světového poháru a na mistrovství světa mezi elitními ženami. Na světovém šampionátu v roce 2010 skončila osmá, přičemž titul získala její budoucí týmová kolegyně Marianne Vos.
Mnozí lidé jí doporučovali, aby si vybrala pouze jednu disciplínu. Ferrand- Prévot však tuto radu odmítla, přestože kombinování silnice, cyklokrosu a horské cyklistiky přinášelo problémy s tréninkem i překrývajícími se termíny závodu.
"Někdy bylo náročné všechno sladit. Kalendáře se překrývaly a musela jsem si vybírat, na které závody pojedu. Rozhodla jsem se však pokračovat ve všech disciplínách, protože jsem věděla, co mi vyhovuje."
Přechod mezi profesionálky a učení po boku Marianne Vos
Výsledky v různých disciplínách jí otevřely dveře do profesionální cyklistiky ao její služby mělo zájem několik ženských týmů. Nakonec si vybrala nizozemský Rabobank- Liv, za který začala závodit v roce 2012.
Důležitou roli při jejím rozhodnutí sehrála Marianne Vos, kterou Ferrand- Prévot obdivovala a později se od ní učila fungovat v profesionálním pelotonu.
„Byla jsem velkou fanynkou Marianne Vos a ona chtěla, abych se stala součástí Rabobank- Liv. Vzala mě pod svá ochranná křídla a velmi mnoho jsem se od ní naučila. Byla to výborná škola profesionální cyklistiky a zkušenosti z tohoto týmu jsem využívala i během dalších let kariéry.“
Už jako devatenáctiletá se prosadila mezi profesionálkami. V letech 2011 až 2013 dosahovala výsledků v top 10 na závodech Světového poháru v cyklokrosu, dařilo se jí i na cestě a vyhrávala v kategorii do 23 let v horské cyklistice.
V roce 2012 reprezentovala Francie na olympiádě v Londýně, kde v silničním závodě skončila osmá jako nejmladší účastnice. Nastoupila také v cross- country, přičemž samotná nominace pro ni znamenala splnění dětského snu.
„V týmu pro cross- country byla dvě místa. První patřilo Julie Bresset, která byla tehdy úřadující mistryní světa, a já jsem bojovala o druhé. Když jsem se dozvěděla, že jsem se kvalifikovala, splnil se mi dětský sen. Můj výkon sice nebyl výjimečný, ale dosáhla jsem jednoho ze svých velkých kariérních cílů.“
Získala první národní titul v časovce a triumfovala v dalších akcích na horském kole.
Sezóna 2014 ji definitivně katapultovala mezi největší cyklistické hvězdy. Vyhrála Valonský šíp, byla druhá na Giro Rosa a ovládla etapový závod Emakumeen Bira.
Ve stejném roce získala čtyři francouzské tituly, na cestě, v časovce, cyklokrosu a cross- country.
Vrcholem však bylo vítězství na mistrovství světa v silniční cyklistice ve španělské Ponferradu.
Po devatenácti letech se tak francouzská cyklistka opět oblékla do duhového dresu. Na konci sezóny byla vyhlášena mezinárodní cyklistkou roku.
Další historický zápis a nepříjemné zranění
V roce 2015 se stala první závodnicí v historii, která současně držela tituly mistryně světa v cyklokrosu, silniční cyklistice i horské cyklistice.
Ve věku pouhých 23 let tak nosila duhový dres ve třech výrazně odlišných disciplínách. Něco podobného před ní nedokázal žádný muž ani žena.
Samotná Ferrand- Prévot však v té době nemyslela na rekordy. O historickém významu možného vítězství v cross- country se dozvěděla až krátce před závodem.
„Den před mistrovstvím světa v cross- country mi jeden novinář řekl, že pokud vyhraju, dosáhnu něčeho, co se ještě nikomu nepodařilo. Do té doby jsem si to vůbec neuvědomovala. Mým cílem bylo jednoduše vyhrávat závod.“
Rok zakončila vážným zraněním. Při tréninku si zlomila horní část holenní kosti, což ji vyřadilo z většiny zimní sezóny.
Po náročné rehabilitaci se pokusila o návrat na olympiádě v Riu v roce 2016, ale skončila jen šestadvacátá v silničním závodě a cross- country musela pro zdravotní problémy vzdát.
Po titulu mistryně světa v cross- country začala pociťovat nevysvětlitelnou bolest v noze, která výrazně ovlivnila další léta její kariéry.
"Krátce po zisku titulu mistryně světa jsem začala cítit bolest v noze. Nevěděla jsem, co ji způsobuje ani odkud přichází, a celá sezóna 2016 byla proto velmi náročná. Některé dny jsem se cítila dobře, jindy to bylo velmi špatné. Nerozuměla jsem tomu a přemýšlela jsem, zda jsem během předchozích.
Na podzim ukončila působení v týmu Rabo- Liv a přestoupila do Canyon- SRAM, kde se rozhodla zaměřit především na horskou cyklistiku.
Čtyři roky s nevysvětlitelnou bolestí
Ferrand- Prévot sice nadále soutěžila a dosahovala kvalitních výsledků, zdravotní problém jí však nedovoloval podávat maximální výkony. Při vyšší intenzitě nedokázala přenést do pedálů potřebnou sílu a měla pocit, jako by její noha přestala fungovat.
Až koncem roku 2018 lékaři odhalili skutečnou příčinu. Diagnostikovaly její endofibrózu bederní tepny, onemocnění, které omezovalo průtok krve do nohy při intenzivní zátěži.
"Čtyři roky jsem měla nevysvětlitelnou bolest v noze. Když jsem se dostala nad 70 procent svého maximálního výkonu, měla jsem pocit, jako by byla naprosto mrtvá. Během těch let jsem navštívila množství lékařů a podstoupila různé léčby, ale nic skutečně nefungovalo."
V únoru 2019 podstoupila operaci obou nohou. Zotavování proběhlo rychle a zákrok přinesl očekávaný výsledek. Ve druhé polovině sezóny vyhrála dva závody Světového poháru a v kanadském Mont- Sainte- Anne opět získala titul mistryně světa v cross- country.
Po sezóně však musela absolvovat další operaci. Tentokrát už věděla, co ji čeká, as celou situací se dokázala vyrovnat podstatně lépe i po psychické stránce.
Dominance v horské cyklistice
V letech 2017 až 2020 se z ní stala jedna z dominantních postav cross- country.
Vyhrávala závody Světového poháru, sbírala pódia na mistrovství Evropy a světa a navzdory dlouhodobým zdravotním problémům potvrzovala, že patří mezi nejlepší cyklistky na světě.
V roce 2019 si připsala další titul mistryně světa. Pandemie následně výrazně narušila sezónu 2020, ale po obnovení závodu Ferrand- Prévot titul v cross- country obhájila a přidala také vítězství ve Světovém poháru v Novém Městě na Moravě.
Po letech nejistoty, bolesti a opakovaných zákroků se opět dostala do stavu, kdy se mohla soustředit především na svůj výkon.
„Poprvé v životě mám pocit klidu a cítím, že moje forma postupně roste,“ řekla v roce 2021.
V roce 2022 rozšířila svůj záběr i na gravel a hned při premiéře se stala historicky první mistryní světa v této disciplíně.
V jedné sezóně získala tituly ve čtyřech odlišných disciplínách, v olympijském cross- country (XCO), na krátké trati (XCC), v maratonu (XCM) i na gravelu.
Po sezóně opustila tým Ineos Grenadiers a avizovala návrat na cestu.
Olympijské zlato v Paříži a vítězství Tour de France
V roce 2024 se v domácím prostředí představila na olympiádě v Paříži. V cross- country předvedla bezvadný výkon a po dlouhém čekání získala zlatou olympijskou medaili.
Pro mnohé tím symbolicky uzavřela svou kariéru na horském kole, zlatem před domácími fanoušky.
V roce 2025 se po sedmi letech naplno vrátila k silniční cyklistice. V dresu Visma- Lease a Bike vyhrála Paříž- Roubaix Femmes, skončila třetí na Strade Bianche a druhá na Kolem Vlámska.
Její hlavní cíl však přišel v srpnu. V předposlední etapě Tour de France Femmes zaútočila na Col de la Madeleine, získala žlutý dres a následující den potvrdila svou dominanci vítězstvím v poslední etapě.
Stala se tak první Francií po více než třech desetiletích, která vyhrála Tour de France.
Je první francouzskou vítězkou Tour de France od dob Catherine Marsal na Tour de la CEE féminin v roce 1990 a Jeannie Longo na Tour de France féminin v letech 1987, 1988 a 1989, a zároveň první domácí vítězkou Tour od triumfu Bernarda Hinaulta na Tour de Fran.
Její cesta na vrchol přitom nebyla jen výsledkem výjimečného talentu. Od dětství si vybírala vlastní cestu, odmítla se omezit na jedinou disciplínu a po čtyři roky hledala příčinu zdravotního problému, který jí bránil využívat plného výkonu.
Po dvou operacích se dokázala vrátit mezi nejlepší, vyhrát další světové tituly, olympijské zlato, nejprestižnější jarní klasiku i Tour de France. Právě schopnost opakovaně měnit disciplíny a pokaždé se dostat na absolutní vrchol činí z Pauline Ferrand- Prévot jednu z nejvšestrannějších cyklistek v historii.
