4 inovace, které jezdcům pomáhaly k lepším výkonům na Tour de France 2026
Team Sky pomohl zpopularizovat spánek jako jeden z nejdůležitějších nástrojů regenerace. Luke Rowe kdysi autorovi článku řekl, že „Tour vyhraje ten, kdo nejlépe spí“.
Sedm celkových vítězství týmu mezi lety 2012 a 2019 naznačuje, že jeho jezdci spávali opravdu dobře.
Během hlubokého spánku tělo opravuje poškozenou svalovou tkáň, uvolňuje růstový hormon a doplňuje zásoby glykogenu.
Studie ukazují, že kvalitní spánek podporuje fungování imunitního systému a urychluje regeneraci mezi jednotlivými výkony. Jeho nedostatek může naopak snižovat výkon, zhoršovat koncentraci a zvyšovat hladinu stresových hormonů.
I proto nás zaujalo následující oznámení: „UAE Team Emirates XRG Tadeje Pogačara hledá specializovaného spánkového technika a tvůrce obsahu, který bude pod označením The Night Shift cestovat s týmem na všechny tři Grand Tours v roce 2026."
"Jeho úkolem bude v každém hotelovém pokoji nainstalovat a nastavit systém Eight Sleep Pod pro jednotlivé jezdce."
Eight Sleep Pod je systém, který reguluje teplotu a zároveň sleduje spánek. Tvoří ho potah na matraci propojený s centrální jednotkou, která přes zabudované kanálky přečerpává vodu. Zařízení zároveň monitoruje tep, dýchání a jednotlivé fáze spánku.
„Pod funguje během celého spánkového cyklu a klinické testy ukázaly, že dokáže prodloužit hluboký spánek až o 34 procent a zlepšit regeneraci kardiovaskulárního systému až o 15 procent,“ uvedla Judith Aldabo ze společnosti Eight Sleep.
Tyto výsledky si neumíme nezávisle ověřit, ale víme, že s přibývajícími etapami Tour de France se zhoršuje zejména kvalita spánku jezdců, ne nutně jeho délka.
„Grand Tour se skládá z 21 soutěžních dnů,“ vysvětlila Aldabo.
"Jezdci jsou neustále vystaveni fyzickému stresu, přesunům a stále kratšímu času na regeneraci. Jak se navíc ukázalo v případě Pogačara a dalších jezdců na letošní Tour, spánek jim mohou narušit i noční dopingové kontroly."
"Teplota je přitom nejlépe ovlivnitelným faktorem spánkového prostředí. Bez její aktivní regulace jsou jezdci odkázáni na hotelové pokoje, ve kterých se podmínky každý večer mění a často se nedají dostatečně nastavit."
Používání systému Pod bylo pro jezdce snadné. Mnohem více práce však měla mobilní spánková skupina.
„Jde o poměrně náročnou operaci,“ dodala Aldabo.
"Noční tým se přesouval spolu s konvojem závodu, každý večer převážel a nastavoval zařízení ještě před příchodem jezdců a pracoval souběžně s mechaniky a maséry. Největším problémem byly rozdíly mezi hotely. Měnilo se rozložení pokojů, přístup k vodě i samotný způsob zapojení."
Recept na úspěch
Sacharidy v posledních letech výrazně posunuly výkonnost elitních sportovců. Zatímco kdysi se za hranici, po které už hrozily zažívací problémy, považovalo 90 gramů sacharidů za hodinu, tedy přibližně tři běžné gely, dnes dokážou někteří sportovci přijmout více než dvojnásobek.
"Jeden triatlonista, se kterým spolupracuji, odletěl do Švédska za svým výživovým partnerem Maurten a absolvoval tam test, který nabízíme. Následně jsme vyhodnotili údaje a shodli se, že ano, dokáže přijmout 200 gramů sacharidů za hodinu, "tvrdí Tim Podlogar, pedagog na Exeterské univerzitě a výživový.
Slovinec zároveň patří k lidem stojícím za společností Fuelsync, která se věnuje sportovní výživě. Test, o kterém hovoří, má pomocí individuálně nastavených plánů zefektivnit příjem energie během jízdy.
"Jezdci absolvují dvě a půl hodiny dlouhý test při střední, rovnoměrné intenzitě těsně pod prvním laktátovým prahem. U elitních cyklistů to představuje přibližně 250 až 340 wattů," vysvětlil Podlogar.
„Do laboratoře přijdou nalačno a během testu každých 15 minut přijmou glukózový nápoj.“
„Nejde však o běžný glukózový nápoj,“ dodává Podlogar.
"Používáme stabilní izotopy uhlíku 13C v kvalitě určené pro výzkum. Díky nim dokážeme přesně změřit, jaké množství může jezdec přijmout, aby podal co nejlepší výkon."
Sacharidy se skládají z uhlíku, vodíku a kyslíku. Když jejich tělo spaluje na energii, jedním z vedlejších produktů je voda, která se vylučuje potem a oxid uhličitý vydechovaný plícemi.
"Uhlík se v přírodě vyskytuje ve třech izotopech," řekl Podlogar.
"Nejběžnější je 12C, který i vydechujeme. Kromě šesti protonů obsahuje šest neutronů a je stabilní. Stejně stabilní je i 13C, který má sedm neutronů."
Potom je zde 14C, který je nestabilní a reaktivní. V našem testu obsahuje nápoj izotop 13C. Během zátěže jej následně dokážeme zachytit ve vzorcích vydechovaného vzduchu, díky čemuž zjistíme, kolik přijatých sacharidů jezdec využil. Z toho pak umíme odvodit maximální množství, které je schopen zpracovat.“
Test se podobá vyšetření VO2 max, místo maximální aerobní kapacity se však zaměřuje na metabolismus.
Zároveň se nejedná o levnou záležitost. Test Fuelsync, který se v současnosti provádí na univerzitách v Exeteru a Birminghamu, stojí 996 liber, ačkoli při jeho květnovém uvedení byla cena snížena na 600 liber.
Určen je pro elitní sportovce i výkonnostně orientované amatéry. Podlogar však zdůraznil, že zjištěná maximální hodnota představuje skutečně jen horní hranici. Takové množství by měl jezdec přijímat během nejnáročnějších dnů, ne při každém tréninku či závodu.
Přesnější aerodynamika
Přestup Remca Evenepoela do týmu Red Bull- Bora- hansgrohe měl německé sestavě WorldTour pomoci k vítězství na Tour de France.
K dlouhodobému úspěchu však mohla přispět i britská posila, která do týmu přišla už o rok dříve. Dan Bigham, bývalý držitel hodinového rekordu a později výkonnostní inženýr týmu Ineos Grenadiers, se v roce 2024 stal šéfem technického oddělení Red Bull- Bora- hansgrohe a začal připravovat cestu na vrchol.
O rok později se tým stal prvním známým cyklistickým uskupením, které absolvovalo test pomocí metody Particle Image Velocimetry, zkráceně PIV.
V tunelu Catesby v anglickém hrabství Northamptonshire sledovali, jak Bigham absolvoval více než 100 jízd přesně stejnou rychlostí, ve stejné pozici a po stejné stopě. Pokaždé přitom přecházel přes zelenou vrstvu heliových bublin osvětlených laserem.
„Když jsem přecházel přes helium, kamery v tunelu sledovaly každou jednu částici,“ vysvětlil Bigham.
„Jejich pohyb se měnil v závislosti na rychlosti.“
Heliové bubliny a laserové světlo v podstatě zviditelnily proudění vzduchu. K čemu je to dobré? Test PIV umožňuje detailněji prozkoumat aerodynamiku a ověřit přesnost výsledků, které tým získal při dosavadním testování v aerodynamickém tunelu, na velodromu a pomocí počítačové dynamiky tekutin, známé pod zkratkou CFD.
CFD umožňuje modelovat, jak vzduch proudí kolem cyklisty a jeho kola.
Týmy tuto technologii využívají k simulaci proudění vzduchu při různých polohách těla a konfiguracích výbavy. Hledají tak způsoby, jak snížit aerodynamický odpor, aniž by jezdec přišel o výkon.
Úhel hlavy, poloha ramen či výběr kol. Pomocí CFD lze optimalizovat prakticky každý detail, který ovlivňuje výkon cyklisty.
Podle Bighama bude význam této technologie dále růst: "Dostat jezdců na testování je stále náročnější. Všichni chodí na vysokohorské soustředění a nejsou příliš nadšeni z představy, že by měli trávit několik dní za sebou aerodynamickými testy v tunelu."
"Ano, místo nich můžeme použít figuríny, ale v konečném důsledku chceme více pracovat s CFD. To však můžeme dělat jen tehdy, když budeme výsledkem naprosto důvěřovat. Právě test PIV nám má pomoci tuto jistotu získat," dodal.
Při testování v Catesby spolupracoval Bigham se společností LaVision, která se specializuje na měřící techniku a zabezpečila helium, kamery i senzory.
Samotné testy probíhaly v Catesby Aero Research Facility, tedy v bývalém železničním tunelu, který nabízí stálou teplotu a prostředí bez vnějších vlivů.
Podle Bighama může být test PIV až desetkrát dražší než klasické zkoušky v aerodynamickém tunelu. Vyšší náklady však mohou mít smysl, pokud pomohou ověřit přesnost současných metod měření aerodynamického odporu. Zároveň přiznal, že mnoho práce ještě zůstává zejména při přiléhavém oblečení.
„Když si rozeberete strukturu kombinézy, tvoří ji množství vláken, které CFD vnímá jako velké množství válců. Když k tomu přidáte pružnost materiálu při pohybu, měření se ještě více komplikuje. CFD si lépe poradí s hladšími povrchy, jako je například karbonový plášť monopostu Formule 1.
Proto je analýza oblečení pomocí CFD náročná. PIV by nám měl pomoci lépe pochopit, jaká zjednodušení můžeme použít, aby se výsledky jednotlivých metod co nejvíce shodovaly.“
Umění správného vyladění formy
Každý ze 184 jezdců na Tour de France 2026 se snažil podat co nejlepší výkon. Z fyzického hlediska to obvykle znamená takzvaný tapering, tedy postupné snižování tréninkové zátěže před hlavním cílem.
Přibližně týden před závodem se omezí objem, aby tělo odbouralo únavu a naplno využilo vybudovanou kondici. Nebo to před Grand Tour funguje jinak?
„Je to trochu složitější a my k tomu přistupujeme mírně odlišně,“ vysvětlil Stephen Barrett, šéf trenérů týmu Decathlon CMA CGM.
"Jelikož Grand Tour má 21 etap, nechcete na start přijít až příliš odpočatí. Naši jezdci musí mít výborný aerobní základ, ale zároveň by se měli během tří týdnů ještě zlepšovat."
Podle Barretta to platí zejména pro jezdce na celkové pořadí, jako byl Paul Seixas, který si v červenci odbyl premiéru na Tour. U sprintera, který může cílit na etapové vítězství již během prvního týdne, je situace odlišná.
„Naše snižování zátěže je určitě mnohem jemnější než pověstné pětitýdenní vylepšování formy, které kdysi využívala britská dráhová reprezentace,“ řekl Barrett.
"Jezdci na celkové pořadí i jejich pomocníci absolvují dva týdny před startem volnější týden. Pak zátěž opět zvýšíme tak, aby začali dosahovat vrcholné formy ve druhém týdnu, kdy Tour bývá tradičně náročnější."
Je to stejné riziko, protože první dva či tři dny bývají hektické. Jelikož však Pyreneje přišli už na konci prvního týdne, právě tehdy se měli začít dostávat do formy.“
„Pro jezdce, jakým je Seixas, to znamenalo přibližně dvouměsíční přípravu.- Rhône- Alpes.“
Jelikož na tomto závodě nestartovali Taděj Pogačar ani Jonas Vingegaard, Seixas patřil mezi favority. Po těžkém pádu v sedmé etapě však nakonec odstoupil během závěrečného dne.
Dobré vystoupení mu mělo dodat sebedůvěru před dalším, kratším vysokohorským soustředěním, ačkoli jeho přípravu ovlivnily následky pádu.
"Dva týdny před Tour jsme naplánovali regenerační týden. V posledním týdnu před startem jsme objem opět mírně zvýšili. Je to vlastně opačný tapering. Během oddechového týdne se zbavíte zbytkové únavy a následně zátěž znovu vystupňujete," vysvětlil Barrett.
Jak ale věděl, jestli byl Seixas připraven?
"Právě zde se ukazuje umění trenéra. Samozřejmě, sledujete klidový tep, variabilitu srdeční frekvence i výkon při dvou- , čtyř- , šest- a osmiminutových intervalech. Nejdůležitější je však subjektivní zpětná vazba. Neustále se ptáte, jestli se jezdec cítí svěže a výbušně, nebo je ještě trochu těžkopádný,“ dodal.
