Bez Tadeje Pogačara bude boj o červený dres na Vueltě mnohem zajímavější
Na letošním závodě Grand Tour zatím neexistoval skutečný boj o celkové vítězství. Jonas Vingegaard (Visma- Lease a Bike) neměl na Giro d'Italia konkurenci a Tadej Pogačar (UAE Emirates- XRG) byl rovněž dominantní na Tour de France.
Oba vyhráli po pět etap a před druhým jezdcem konečného pořadí si vytvořili náskok větší než pět minut.
Vingegaard zdolal Felixe Galla (Decathlon CMA CGM) v 5:22 minuty, Pogačar měl v Paříži před Remcem Evenepoelem (Red Bull- Bora- Hansgrohe) k dobru 6:26 minuty.
Jejich soupeři velmi brzy pochopili, že reálně bojují pouze o zbývající místa na pódiu.
Podobný scénář se očekával i na Vueltě. Pogačar vyhrál úvodní časovku v Monaku, po 50- kilometrovém sólu ovládl horskou etapu v Andoře a třetí triumf přidal po souboji s Enricem Masem (Movistar). Už během prvního týdne ukázal, že mezi ním a ostatními favority je opět výrazný rozdíl.
Do osmé etapy vstupoval s náskokem téměř čtyř minut před Masem. Nemusel už útočit ani riskovat. Stačilo mu kontrolovat situaci, reagovat na své nejbližší soupeře a využívat mimořádně silný tým. Podle toho, jak lehce působil v kopcích, se navíc zdálo, že by mohl vyhrát i několik dalších etap.
Přečtěte si také
Potom však přišel moment, který změnil celou Vueltu.
Když zbývalo do cíle osmé etapy přibližně 32 kilometrů, Pogačar si vytahoval láhev a řídítka držel pouze jednou rukou. V chaotickém okamžiku narazil předním kolem na velký kámen na silnici, ztratil kontrolu nad kolem, přeletěl přes řídítka a tvrdě dopadl na hlavu a levé rameno.
Nejprve se postavil a chvíli se zdálo, že se pokusí pokračovat. Po několika vteřinách však bylo jasné, že to nebude možné. Nasedl do sanitky a jeho pokus získat poslední chybějící Grand Tour skončil.
Vyšetření odhalila otřes mozku, posunutou zlomeninu levé klíční kosti a stabilní zlomeninu sedmého krčního obratle. Nezjistilo se neurologické poškození, operaci klíční kosti však lékaři odložili do doby, než to dovolí jeho stav po otřesu mozku.
Pokračování sezóny 2026 včetně obhajoby titulu mistra světa je proto velmi nepravděpodobné.
Přečtěte si také
Mas ukázal, že si červený dres zaslouží
Enric Mas si po Pogačarově odstoupení odmítl obléct na pódiu červený dres. Bylo to gesto respektu vůči zraněnému soupeři, ale zároveň se nad novým lídrem vznášela otázka, zda dokáže převzít kontrolu nad závody, ve kterých do té doby dominoval mistr světa. Odpověď přinesl hned další den.
V deváté etapě s 5000 výškovými metry a cílem na Alto de Aitana Mas Enric Mas nejen ubránil vedení, ale vyhrál celou etapu. Na závěrečném stoupání zdolal Oscara Onleyho (Netcompany Inoes), Primoža Rogliče (Red Bull- Bora- Hansgrohe), Richarda Carapaze (EF Education– EasyPost) i Felixe Galla.
Po prvním horském testu bez Pogačara tedy ukázal, že je momentálně nejsilnějším vrchařem v závodě.
Mas má po devíti etapách náskok 1:18 minuty před Rogličem a 1:39 minuty před Gallem. Onley ztrácí 2:20, Carapaz 3:26 a Mattias Skjelmose (Lidl- Trek) 3:55 minuty. Sepp Kuss (Visma- Lease a Bike) je sedmý se ztrátou 4:09 minuty.
Za normálních okolností by takový náskok po prvním týdnu vypadal velmi slibně. Vuelta však ještě zdaleka není rozhodnuta.
Mas už není jezdcem, který může sledovat Pogačarovo kolo a čekat na příležitost. Nyní musí jeho tým Movistar kontrolovat úniky, nést zodpovědnost za tempo a rozhodovat, na které útoky reagovat.
Roglič zatím nemusí panikařit
Největším nebezpečím pro Masa je Primož Roglič. Čtyřnásobný vítěz Vuelty sice v prvních kopcích nepůsobil tak přesvědčivě jako Španěl, ale jeho ztráta 1:18 minuty je vzhledem ke zbývající trase stále velmi malá.
V osmnácté etapě čeká závodníky rovinatá individuální časovka, která měří 32 kilometrů. Právě tam může Roglič získat na lehčí vrchaře velké množství času.
Mas není slabý časovkář, ale na rovinaté a výkonové trati by měl mít Roglič jasnou výhodu. Španěl proto nemůže uvažovat tak, že mu aktuálních 78 vteřin bude stačit až do posledního týdne. Pokud chce přijít na časovku v relativně bezpečné pozici, pravděpodobně bude potřebovat náskok alespoň dvou minut, možná ještě větší.
Roglič naopak nemusí útočit při každé příležitosti. Potřebuje se držet v dostupné vzdálenosti, vyhnout se špatnému dni a šetřit energii.
Gall potřebuje rozhodnout závod v horách
Felix Gall ztrácí 1:39 minuty a po druhém místě na Giru už potvrdil, že dokáže zvládnout tři týdny na nejvyšší úrovni. V dlouhých a náročných stoupáních může být dokonce nejvážnějším soupeřem pro Masa, ale jeho problémem bude stejná časovka.
Pokud chce vyhrát Vueltu, musí ještě před osmnáctou etapou dostat Rogliče pod tlak a ideálně získat čas i na Masa. Decathlon má navíc v první desítce Gregora Mühlbergera a může zkoušet taktické útoky z větší vzdálenosti.
Gallovi vyhovuje, že ve zbývající části závodu nechybí dlouhé horské etapy ani náročná cílová stoupání. Peloton ještě čekají výjezdy na Calar Alto, La Pandera a Peñas Blancas, přičemž rozhodující může být královská dvacátá etapa na Collado del Alguacil. Trasa tedy nabízí dostatek prostoru k tomu, aby se současné pořadí několikrát změnilo.
Onley, Carapaz, Skjelmose a Kuss stále nejsou mimo hru
Oscar Onley po slabším dni v šesté etapě výborně zareagoval na Enrica Masa a druhým místem se posunul na čtvrtou příčku celkového pořadí.
Ve věku 23 let však ještě nikdy nebojoval o vítězství na Grand Tour, přestože loni na Tour de France potvrdil, že dokáže absolvovat tři týdny na nejvyšší úrovni, když skončil celkově těsně pod pódiem na čtvrtém místě.
Richard Carapaz ztrácí 3:26 minuty, což už není zanedbatelný rozdíl. Ekvádorčan však patří mezi jezdce, kteří dokáží zaútočit daleko před cílem a rozbít do té doby kontrolovaný průběh etapy. V situaci, kdy závod nemá jednoznačně dominantní tým, může být právě jeho odvaha velmi nebezpečná.
Mattias Skjelmose a Sepp Kuss ztrácejí přibližně čtyři minuty. Ani jeden z nich momentálně nevypadá jako hlavní favorit na vítězství, ale jeden povedený útok, boční vítr nebo krize některého ze soupeřů je může vrátit do bezprostředního boje.
Z jízdy na jistotu se stal otevřený závod
Pogačarovo odstoupení je pro Vueltu obrovskou sportovní ztrátou. Závod přišel o mistra světa, největší hvězdu i jezdce, který dokáže vytvářet výjimečné momenty prakticky v kterékoli etapě. Nikdo si nemůže přát, aby se boj o vítězství otevřel takovýmto způsobem.
Z čistě sportovního pohledu se však situace zcela změnila. Ještě před osmou etapou bylo téměř nemožné představit si, jak by mohl Pogačar při svém náskoku, formě a síle týmu UAE Emirates- XRG přijít o červený dres. Otázkou nebylo, jestli vyhraje, ale o kolik a kolik dalších etap přidá.
Nyní jsou mezi prvními šesti jezdci necelé čtyři minuty. Lídr je nejlepší vrchař dosavadního průběhu, jeho nejbližší soupeř je nejlepší časovkář a za nimi čeká několik útočně naladěných jezdců s odlišnými přednostmi. Každý z nich musí zvolit jinou cestu k vítězství.
Mas potřebuje útočit v horách a vytvořit si rezervu. Roglič může zůstat trpělivý a čekat na časovku. Gall musí využít nejtěžší stoupání. Onley potřebuje potvrdit, že zvládne tři týdny bez výrazného výpadku. Carapaz musí závod rozhýbat a dostat soupeře do situace, kterou nebudou moci kontrolovat.
Na Giru a Tour de France se soupeři nejsilnějších jezdců poměrně brzy smířili s bojem o pódium. Na Vueltě už taková jistota neexistuje. Enric Mas má červený dres a zjevně i výbornou formu, ale před sebou ještě dvě náročné třetiny závodu a minimálně pět soupeřů, kteří stále mohou reálně přemýšlet o celkovém vítězství.
Bez Tadeje Pogačara bude Vuelta ochuzena o svého nejlepšího jezdce. Zároveň však může přinést nejotevřenější a nejzajímavější boj o vítězství ze všech tří letošních Grand Tour.
