Wout van Aert věnoval vítězství na Paříž-Roubaix kamarádovi, kterému se tento závod stal osudným
Wout van Aert se dočkal momentu, na který čekal roky a vyhrál legendární monument Paříž- Roubaix.
Když prošel cílem na velodromu, nešlo jen o sportovní úspěch, ale také o naplnění osobního závazku, který v sobě nesl několik let.
Jeho gesto po dojezdu mělo jasný význam. Ruka směřovala k nebi. Van Aert tak připomněl Michaela Goolaertse, svého bývalého týmového kolegu, který tragicky zemřel během edice Paříž- Roubaix v roce 2018.
Právě v roce 2018 absolvoval Van Aert svoji premiéru na Pekle severu. V té době závodil v týmu Vérandas Willems- Crelan a do cíle dojel na třináctém místě, zatímco vítězem se stal Peter Sagan.
Přečtěte si také
Tragédie na Paříž- Roubaix 2018
Michael Goolaerts zkolaboval přibližně sto kilometrů před cílem na úseku s kostkami. Nešlo o klasický pád po kontaktu či chybě, ale o náhlé selhání organismu. Záchranáři zasahovali přímo na trati, kde museli okamžitě začít s resuscitací. Jezdec utrpěl srdeční zástavu ještě na místě.
Po převozu vrtulníkem do nemocnice v Lille byl jeho stav kritický. Lékaři ho opakovaně oživovali, ale večer přišla zpráva, kterou cyklistický svět nechtěl slyšet. Goolaerts zemřel ve věku 23 let.
Vyšetřování později ukázalo, že příčinou byla náhlá srdeční příhoda, ne zranění z pádu.
"Od toho dne jsem chtěl vyhrát tento závod a ukázat směrem nahoru. Toto vítězství je pro Michaela, ale zejména pro jeho rodinu, pro mé přátele a bývalé týmové kolegy," řekl Van Aert poté, co na velodromu v Roubaix porazil ve sprintu Tadeje Pogačara.
Přečtěte si také
Letošní závod přinesl typický scénář pro severní peklo. Defekty, selekce na kostkách a postupné zmenšování skupiny favoritů. Van Aert musel řešit dva defekty, ale dokázal se vždy vrátit do čela.
V závěrečných padesáti kilometrech sváděl přímý souboj s Tadějem Pogačarem. Reagoval na každý jeho nástup a udržel se ve hře o vítězství až do posledních metrů.
Rozhodnutí padlo na velodromu, kde se potkali ve sprintu: "Ten sprint jsem si přehrával v hlavě tolikrát, že jsem přesně věděl, co mám udělat," řekl Van Aert po závodě.
Po emotivním dojezdu však příběh nekončil. Pro Goolaertsovy rodiče měl tento den zvláštní význam. Jeho otec, který přiznává, že cyklistiku už sleduje jen sporadicky a zachytil rozhodující momenty přes rádio.
"Vracel jsem se od mámy a slyšel jsem, že Wout může vyhrát. Zastavil jsem auto na dvoře a jen jsem poslouchal. Slzy mi tekly po tváři, "řekl pro belgický portál Sporza .
Jeho manželka sledovala závod doma živě. Společně si následně vyslechli i Van Aertův rozhovor.
"Pro nás je to, jako kdyby vyhrál náš Michael"
„Bylo to nádherné,“ dodal. Silné emoce pokračovaly i po skončení závodu av noci přišla zpráva přímo od vítěze.
„Probudil jsem se a najednou jsem ji uviděl,“ popsal otec. "Napsal mi: ‚Nemohu spát. Bylo toho dnes příliš mnoho.'" Van Aert zároveň oznámil, že květiny z pódia už poslal jejich směrem.
Druhý den dorazili. Belgický jezdec je poslal ještě před odjezdem ze závodu.
"Dodržel slovo. Pro nás je to, jako kdyby vyhrál náš Michael," řekla Goolaertsova máma.
Kytice bude uložena vedle urny ve tvaru kostky, symbolu, který odkazuje na Roubaix a jeho spojení s tímto příběhem.
Kontakt mezi Van Aertem a rodinou není intenzivní, ale nikdy se úplně nepřerušil: "Nikdy na něj nezapomněl. Michael je stále v jeho srdci," řekla Goolaertsova máma.
I otec potvrdil, že si občas napíší: "Vždy odpoví do pár minut. Nechci ho však obtěžovat. Má své povinnosti."
Podstatné je pro ně to, že vzpomínka přetrvává: "Je to těžké, ale zároveň nás těší, že si na něj lidé stále vzpomenou. Mnozí jezdci po čase upadnou v zapomnění. My máme štěstí, že to není tento případ."
Během sledování závodu si připustili i jednu myšlenku. „Nejsme pověrčiví, ale měli jsme pocit, jako by šel s ním,“ dodala máma Michaela Goolaertse.
