Když se profesionální cyklistky a cyklisté srovnávají na základě výkonu, pozornost se obvykle soustředí na watty. Ve sprintu rozhoduje maximální výkon, na dlouhém stoupání watty na kilogram a v časovce schopnost udržet vysoké tempo při co nejnižším aerodynamickém odporu.

Čísla skutečně ukazují, že muži dosahují vyššího absolutního výkonu i vyšších hodnot wattů na kilogram. Z toho však nelze vyvodit, že ženský organismus je jen méně výkonnou verzí mužského.

Při vytrvalostní zátěži pracuje ženské tělo do jisté míry odlišně. Rozdíly se týkají způsobu využívání tuků a sacharidů, svalové únavy, termoregulace i reakce na nedostatečný příjem energie.

Výzkumy potvrzují, že ženy spalují tuky lépe než muži. Závisí to však na intenzitě výkonu, trénovanosti, věku, tělesném složení i stravě.

Proč muži vytvářejí vyšší výkon

Největší rozdíl vzniká po pubertě. Vyšší hladina testosteronu podporuje tvorbu svalové hmoty, zvětšování svalových vláken a rozvoj síly. Muži mají v průměru více beztukové tělesné hmoty a větší podíl svalů, zvláště v horní části těla. Rozdíl v dolních končetinách bývá menší, ale stále je významný.

U sprintu se tato výhoda projevuje velmi výrazně. Sprinter musí během několika vteřin vyvinout co největší sílu a přenést ji přes pedály. Důležitá je velikost svalů, zastoupení rychlých svalových vláken, schopnost nervového systému zapojit velké množství svalových jednotek i zásoba energie dostupné bezprostředně ve svalech.

Výzkum sprinterů na dráze potvrdil, že muži dosahují vyššího maximálního výkonu i po jeho přepočtení na tělesnou hmotnost. Rozdíl přitom nevzniká jen z větší postavy. Souvisí také s množstvím svalové hmoty a vlastnostmi svalových vláken, které dokáží rychle vytvořit velkou sílu.

Při delším výkonu vstupuje do hry také schopnost dopravit kyslík do pracujících svalů. Muži mívají větší srdce, větší objem krve a vyšší množství hemoglobinu. Hemoglobin je bílkovina v červených krvinkách, která přenáší kyslík. Pokud ho má sportovec více, může za určitých okolností zásobovat svaly větším množstvím kyslíku.

Výsledkem bývá vyšší hodnota maximální spotřeby kyslíku, známá jako VO₂max. Ta vyjadřuje nejvyšší množství kyslíku, které tělo dokáže během intenzivního výkonu přijmout, dopravit do svalů a využít. Není jediným ukazatelem vytrvalosti, ale určuje její důležitý fyziologický strop.

I při srovnání sportovců s podobnou aerobní kapacitou vzhledem k množství svalové hmoty zůstávají mezi muži a ženami rozdíly v tělesném složení a centrálních faktorech, jako je činnost srdce a krevního oběhu.

Watty na kilogram nejsou jen otázkou nízké hmotnosti

Na rovině potřebuje cyklista především překonávat odpor vzduchu a valivý odpor. Při stoupání se přidává gravitace, a proto se výkon přepočítává na kilogram tělesné hmotnosti.

Závodník o výkonu 400 wattů a hmotnosti 80 kilogramů dosahuje 5 W/kg. Závodníka o výkonu 300 wattů a hmotnosti 60 kilogramů dosahuje stejných 5 W/kg. Oba tedy vytvářejí stejný relativní výkon, přestože jejich absolutní hodnoty se liší o 100 wattů.

Muži však mají i při tomto přepočtu zpravidla výhodu. Vyšší část jejich hmotnosti může tvořit aktivní svalová hmota, která výkon vytváří. Zároveň dokážou fungovat s nižším podílem tělesného tuku.

Ženský organismus potřebuje vyšší podíl esenciálního tuku. Tuková tkáň není jen pasivní zásoba energie. Podílí se na hormonální regulaci, reprodukčním zdraví, vstřebávání vitamínů, ochraně orgánů a fungování dalších tělesných systémů.

Snaha přiblížit se za každou cenu k mužským hodnotám tělesného tuku může vést k opačnému výsledku. S klesající hmotností nemusí růst výkon na kilogram, neboť tělo může ztratit schopnost kvalitně trénovat a regenerovat. Klesá výkon, zhoršuje se imunita, roste riziko zranění a mohou se objevit poruchy menstruačního cyklu.

Nižší hmotnost proto automaticky neznamená rychlejší cyklistku. Rozhodující je poměr mezi hmotností, výkonem a dlouhodobě udržitelným zdravím.

Tuky a sacharidy plní odlišné úkoly

Lidský organismus při vytrvalostním výkonu využívá zejména tuků a sacharidů. Jejich poměr se neustále mění podle intenzity, délky jízdy, trénovanosti, stravy a množství dostupného kyslíku.

Tuky představují obrovskou zásobu energie. I velmi štíhlý sportovec má v tukové tkáni uloženo desítky tisíc kilokalorií. Jejich nevýhodou je pomalejší zpracování. K získání energie z tuků tělo potřebuje dostatek kyslíku a nedokáže z nich uvolňovat energii tak rychle jako ze sacharidů.

Sacharidy jsou uloženy zejména ve formě glykogenu ve svalech a játrech. Svalový glykogen slouží přímo pracujícím svalům, jaterní pomáhá udržovat stabilní hladinu glukózy v krvi. Celkové zásoby jsou však omezené.

Při klidné jízdě může velká část energie pocházet z tuků. S rostoucí intenzitou se tělo více spoléhá na sacharidy. Při sprintu, prudkém nástupu nebo jízdě vysoko nad prahem tuky nedokážou dodávat energii dostatečně rychle. Bez sacharidů proto nelze podat špičkový výkon, i kdyby měl sportovec mimořádně rozvinutou schopnost spalovat tuky.

V čem se metabolismus žen odlišuje

Při vytrvalostním výkonu stejné relativní intenzity mívají ženy nižší respirační výměnný poměr. Jedná se o údaj vypočítaný z množství vydechnutého oxidu uhličitého a spotřebovaného kyslíku. Nižší hodnota obvykle naznačuje větší využívání tuků, vyšší větší využívání sacharidů.

Několik výzkumů ukázalo, že ženy při mírné až střední intenzitě získávají z tuků větší podíl energie a méně spoléhají na sacharidy. Rozdíl byl pozorován i při srovnání mužů a žen s výkonem na stejném procentu vlastního aerobního maxima.

Neznamená to nutně, že žena spálí za hodinu více gramů tuku. Muž může mít vyšší celkový energetický výdej, protože je větší a vytváří vyšší výkon. Rozdíl se často týká především poměru využitých zdrojů energie.

Příkladem může být jízda, při které muž spotřebuje 800 kilokalorií za hodinu a polovinu získá z tuků. Žena může spotřebovat 600 kilokalorií, přičemž tuky pokryjí 60 procent. Žena v tomto příkladu využívá tuků ve větším poměru, ale muž jich může v absolutním množství spálit víc.

Důležitou roli hraje estrogen

Jedním z možných vysvětlení je působení estrogenu. Tento hormon může podporovat uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně, jejich přenos do svalů a následné využití v mitochondriích. Zároveň může do jisté míry omezovat spotřebu sacharidů a pomáhat šetřit glykogen.

Mitochondrie lze zjednodušeně označit za energetická centra buněk. Právě v nich se za přítomnosti kyslíku přeměňují mastné kyseliny a sacharidy na energii využitelnou svalem.

Ženy mohou mít také odlišné zastoupení svalových vláken. Analýza údajů ze svalových biopsií poukázala na rozdíly v podílu a velikosti jednotlivých typů vláken.

Ženy mívají více pomalých oxidativních vláken, které jsou dobře zásobeny mitochondriami, odolávají únavě a dokáží účinně využívat kyslík. Muži mívají více plochu rychlých vláken, která vytvářejí vyšší sílu a výkon.

Ani zde však nejde o pevné pravidlo. Svalové vlastnosti výrazně ovlivňuje trénink, genetika a sportovní specializace. Rozdíl mezi sprinterkou a vrchařkou může být v některých ukazatelích větší než průměrný rozdíl mezi ženou a mužem.

Jsou tedy ženy ve spalování tuků opravdu lepší?

Nejpřesnější odpověď zní, že za určitých okolností využívají při vytrvalostním výkonu tuky ve větším poměru. Nelze však tvrdit, že každá žena spaluje tuky efektivněji než každý muž nebo že tato výhoda platí při jakékoli intenzitě.

Analýza z roku 2025 zpochybnila příliš obecné tvrzení, že ženy mají za všech okolností vyšší oxidaci tuků. Výsledky ovlivňoval věk, index tělesné hmotnosti, kondice i metodika jednotlivých studií. Autoři proto označili rozdíl mezi pohlavími za závislý na kontextu.

Rozdíly se navíc mohou zmenšovat při velmi vysoké intenzitě. Když závodnice útočí, sprintuje nebo jede naplno ve strmém stoupání, její svaly potřebují energii rychle. Tehdy stejně jako mužský organismus výrazně spoléhá na sacharidy.

Vyšší schopnost využívat tuky tedy neodstraňuje výkonnostní výhodu mužů a nedělá z žen automaticky lepší vytrvalostní sportovkyně. Představuje však zajímavou metabolickou vlastnost, která může pomáhat při dlouhotrvajícím výkonu v nižší nebo střední intenzitě.

Proč vyšší oxidace tuků nenahrazuje příjem sacharidů

Z poznatku o využívání tuků může vzniknout nebezpečný závěr, že cyklistky potřebují během závodu méně sacharidů. Při profesionální cyklistice to neplatí.

Závod se nejezdí celé hodiny v rovnoměrném, pohodlném tempu. Obsahují opakovaná zrychlení, souboje o pozici, nástupy, krátká stoupání, jízdu nad prahem i závěrečné sprinty. Všechny tyto situace zvyšují spotřebu sacharidů.

Sacharidy zároveň nepokrývají pouze energetické nároky svalů. Glukózu potřebuje také mozek a centrální nervový systém. Pokles její hladiny v krvi může zhoršit koncentraci, koordinaci, taktické rozhodování i vnímání námahy. V cyklistice, kde se rozhoduje ve vysoké rychlosti a často v těsném kontaktu, jde také o otázku bezpečnosti.

Příjem sacharidů během dlouhého výkonu pomáhá udržovat hladinu glukózy v krvi, zvyšuje množství energie dostupné svalům a oddaluje únavu. Moderní strategie využívají kombinaci glukózy a fruktózy, neboť střevo je vstřebává rozdílnými cestami. Organismus tak může přijmout a zpracovat větší množství energie.

Ani nejnovější poznatky však nepodporují slepé kopírování extrémních dávek. Odborný přehled z roku 2026 upozorňuje, že příjem nad 90 gramů sacharidů za hodinu se mezi elitními vytrvalci rozšířil rychleji, než přibývaly jednoznačné vědecké důkazy o jeho přínosu pro každého sportovce.

Potřebné množství závisí na délce a intenzitě etapy, hmotnosti, tolerance trávicího systému i předchozího stravování. Trávicí systém se navíc dá trénovat podobně jako svaly. Vysoký příjem sacharidů by si proto sportovec neměl poprvé zkoušet přímo v závodě.

Ženská výživa není jen zmenšenou mužskou výživou

Dlouhá léta vznikala velká část tréninkových a výživových doporučení na základě výzkumů, ve kterých dominovali muži. Ženy bývaly z experimentů vylučovány pro údajné komplikace spojené s menstruačním cyklem. Výsledkem je menší množství kvalitních údajů o elitních sportovkyních.

Audit výzkumů , na kterých stojí doporučení týkající se sportovních doplňků, potvrdil nedostatečné zastoupení žen. Problém není jen v jejich počtu. Studie často neuvádějí fázi cyklu, používání hormonální antikoncepce ani další faktory, které mohou ovlivnit výsledky.

To neznamená, že pro každou ženu je třeba vytvořit zcela odlišná pravidla. Základní principy fyziologie zůstávají stejné. Sacharidy podporují intenzivní výkon, bílkoviny obnovu svalů, tuky tvorbu hormonů a celkový energetický příjem musí odpovídat zatížení.

Rozdíl je v potřebě větší individualizace. Výživový plán by měl zohledňovat nejen tělesnou hmotnost, ale také cyklus, zdravotní stav, krevní výsledky, tréninkové období, trávicí toleranci a čas potřebný k regeneraci.

Menstruační cyklus nelze změnit na jednoduchý kalendář

Hladiny estrogenu a progesteronu se během přirozeného menstruačního cyklu mění. Teoreticky by proto mohly ovlivňovat metabolismus, termoregulaci, vnímání námahy a schopnost podat výkon.

Výsledky studií však nejsou jednotné. Systematické přehledy nacházejí velké rozdíly mezi jednotlivými ženami a většinou jen malé průměrné změny výkonu. Část výzkumů navíc určovala fázi cyklu pouze podle kalendáře, což nemusí odpovídat skutečným hormonálním hladinám.

Dostupné důkazy proto nepodporují univerzální tvrzení typu, že v jedné fázi cyklu má každá sportovkyně trénovat tvrdě a v jiné odpočívat. Mnohem užitečnější je individuální sledování symptomů, kvality spánku, únavy, krvácení a reakce na trénink.

Hormonální antikoncepce navíc vytváří odlišné hormonální prostředí a jednotlivé přípravky nelze považovat za stejné. I proto by tréninková a výživová rozhodnutí neměla vycházet pouze z aplikace v telefonu.

Největším rizikem může být nedostatek energie

V cyklistice se nízká hmotnost často spojuje s lepším výkonem ve stoupáních. Pokud však závodnice dlouhodobě přijímá méně energie, než potřebuje pro trénink a základní tělesné funkce, může se dostat do stavu nízké energetické dostupnosti.

Energetická dostupnost neznamená pouze rozdíl mezi přijatými a spálenými kaloriemi. Vyjadřuje množství energie, které tělu zůstane po odečtení výdeje na pohyb. Z této energie musí organismus zajistit tvorbu hormonů, obnovu kostí, imunitu, trávení, termoregulaci i regeneraci.

Dlouhodobý nedostatek může vést k syndromu relativního nedostatku energie ve sportu, známému jako REDs. Projevuje se poruchami menstruačního cyklu, zhoršením zdraví kostí, častějšími zraněními, oslabenou imunitou, únavou, horší náladou, problémy se spánkem a poklesem výkonu. Týká se žen i mužů, ale některé signály jsou u žen viditelnější.

Vynechání menstruace proto nelze považovat za běžný důsledek tvrdého tréninku nebo důkaz dokonalé kondice. Může se jednat o varovný signál, že organismus nemá dostatek energie.

Jsou ženy stavěny na delší závod?

Schopnost využívat větší podíl tuků svádí k představě, že ženy by mohly při extrémně dlouhém výkonu postupně smazat výkonnostní rozdíl. Některé vlastnosti tomu opravdu mohou pomáhat. Kromě metabolismu tuků se zkoumá pomalejší nástup svalové únavy u určitých druhů kontrakce, odlišné tempo poškození svalů a rovnoměrnější rozložení výkonu.

Analýza ultravytrvalostních disciplín ukazuje, že rozdíl mezi nejlepšími muži a ženami se může s rostoucí vzdáleností zmenšovat. Zároveň však neplatí, že ženy mužů při dostatečně dlouhé trati nutně překonají. Analýzy ultramaratonů od 50 do 1 000 kilometrů takový univerzální zlom nepotvrdily.

Cyklistika je navíc specifická. O výsledku etapových závodů nerozhoduje pouze hospodaření s energií. Význam má absolutní výkon, aerodynamika, taktika, technika, regenerace, schopnost opakovaně zrychlovat a kvalita týmové podpory.

Delší ženské etapy proto nelze hájit pouze tvrzením, že ženy spalují více tuků. Existují však fyziologické důvody domnívat se, že elitní cyklistky dokáží zvládnout náročnější a delší program, je-li doprovázen kvalitní výživou, regenerací a postupným budováním závodního kalendáře.

Rozdíl neznamená nedostatek

Muži mají v průměru více svalové hmoty, vyšší množství hemoglobinu, větší aerobní kapacitu a vyšší absolutní i relativní výkon. V cyklistice se tato výhoda projevuje zejména ve sprintech, časovkách a prudkých stoupáních.

Ženy při mírné a střední vytrvalostní intenzitě často získávají větší podíl energie z tuků, mohou lépe šetřit zásoby glykogenu au některých druhů svalové práce odolávat únavě déle. Velikost těchto rozdílů ovšem ovlivňuje intenzita, trénovanost, strava, věk, tělesné složení i individuální hormonální situace.

Nejdůležitější proto není rozhodnout, který organismus je „lepší“. Mužská a ženská fyziologie nabízí rozdílné předpoklady. Sportovní věda je musí zkoumat samostatně a bez zjednodušování.

Pro ženskou cyklistiku z toho vyplývá zejména potřeba individuální výživy, dostatečného příjmu energie a opatrnosti při snižování hmotnosti. Schopnost využívat tuky je užitečná, ale sacharidy zůstávají nepostradatelným palivem pro vysokou intenzitu. A žádná hodnota wattů na kilogram nestojí za cenu dlouhodobě poškozeného zdraví.