Když Tadej Pogačar (UAE Team Emirates- XRG) na mistrovství světa v Curychu 2024 zaútočil přibližně sto kilometrů před cílem, vypadalo to jako jeden z nejodvážnějších a nejpromyšlenějších momentů jeho kariéry. Ve svých vzpomínkách na tyto chvíle však ani zdaleka nepopisuje dokonale naplánovanou akci.

"Pamatuju si, že když zbývalo jeden a půl kola, přišlo ke mně auto. Velmi mě povzbuzovali, říkali mi, že to můžu dokázat a já jsem se našeho reprezentačního trenéra zeptal: Zůstávají dvě kola nebo jedno? Myslím, že to docela dobře vystihuje, jak mi tehdy fungovala hlava. něčím, co vás motivuje dostat se do cíle.“

Ani samotný útok nebyl dlouho připravovaným scénářem. „Rozhodl jsem se více- méně přímo v té chvíli. Trochu jsem zariskoval, ale vyšlo to dokonale. Je jasné, že to nebylo ideální, ale kdybychom ještě chvíli čekali, možná by skupina vpředu přišla až do cíle.“

Laboratorní test mu vítězství na Tour neslíbil

Podobně otevřeně hovoří v rozhovoru pro Eurosport o začátcích v UAE. Otázku, zda mu první testy v týmu UAE Emirates koncem roku 2018 ukázaly, že se může stát velkým šampionem, odpověděl negativně.

"Ne. Nikdy jsem nepovažoval testy za skutečné měřítko potenciálu, protože během hodiny na trenažéru dokážeme všichni podat skvělý výkon. Znám spoustu cyklistů, kteří dosáhli úžasných výsledků v testech i neuvěřitelná čísla v tréninku, ale v závodě je už nedokázali zopakovat. Na závodech jako někdo může, nikdy jsem viděl, že jsem nikdy mohl, viděl jsem, ale jsem mohl viděl, že jsem nikdy viděl, že jsem mohl viděl, že jsem mohl viděl, že jsem mohl viděl, že jsem nikdy viděl, že jsem mohl viděl, že jsem nikdy viděl, že jsem ale viděl, že jsem mohl viděl, že jsem nikdy viděl. vyhrát Tour de France.“

Stejně si nenárokuje ani na titul nejusilovnějšího profesionála: "Určitě nejsem ten, kdo nejvíce trénuje, ať už v posilovně, nebo na kole. Pravděpodobně se vždy najde někdo, kdo trénuje víc a tvrději než já."

I zdánlivě obyčejná etapa může zlomit očekávání

Jeho trénink přitom není pořád stejný. Po přechodu od trenéra Íñiga San Millána k Javieru Solovi přibyla větší pestrost, více práce na VO2 max i simulace závodu.

"Zóna 2 mi nepochybně pomohla stát se cyklistou, kterým jsem. V posledních letech jsem však už měl obrovský vytrvalostní základ a velkým krokem vpřed bylo trochu změnit trénink a dělat odlišné věci."

Ani tento typ tréninku jej ale nepřipraví na všechno. Mezi nejtěžší dny poslední Tour zařadil také etapu před Marksteinem, která nepatřila k vrchařským zkouškám.

"Moc jsem trpěl. Bylo to neuvěřitelně rychlé a bylo strašně horko. V hlavě si říkáte, že tohle není etapa pro nás, že je to spíše tranzitní den." A právě rozdíl mezi očekáváním a skutečností ji učinil mimořádně náročnou. „Údaj o námaze může říkat jednu věc, ale to, jak se cítíte na kole, může být úplně jiné.“

Není perfektní

Dokonalý není ani jeho odpočinek. Přestože redaktoři v rozhovoru vyzdvihovali jeho příznivé údaje o spánku během Tour, Pogačar jejich nadšení zchladil.
"Nemám obzvlášť dobrou spánkovou rutinu. Nespím mnoho hodin a ani nespím vždycky moc dobře, ale myslím si, že je to normální."

Pomáhá mu večerní relax, čas na strávení večeře a připravený ranní program. A do svého dne nezařazuje ani zvláštní trénink kognitivních schopností: "Můžete trénovat a připravovat se na spoustu věcí, ale den má nakonec jen 24 hodin. Musíte upřednostnit to nejdůležitější a zbývající čas využít k regeneraci."

Radost, která se vejde do bidonu

Když dostal otázku na virální video s holčičkou, které podal láhev, okamžitě si vzpomněl: "Vzalo si regenerační bidon. Byl v něm sladký vanilkový nápoj."

Sám kdysi objížděl týmové autobusy a sbíral bidony. Nechal jsi je celé roky. "Když jsem byl dítě, i mě potěšilo, když si mě někdo všiml. Stačilo, že se na nás podívali a pozdravili. A dělá mě šťastným, když mohu dnes někoho takhle potěšit já."

A radost je pro něj důležitá i dnes. " Když vás tento sport baví, myslím si, že přijdou i výsledky. V momentě, kdy se přestanete bavit, měli byste si najít něco jiného, co vás udělá šťastnými."

A vyhrát úplně všechno? "Ne, neřekl bych, že chci vyhrát všechno. Jednoduše žít přítomností, jet od závodu k závodu a být vděčný za to, co přijede."