Jonas Rickaert ztratil až pět kilogramů tekutin během etapy na Tour de France
Vedra na Tour de France 2026 představují pro jezdce jednu z největších výzev úvodu závodu. Ve třetí i čtvrté etapě se teploty pohybovaly kolem hranice 40 stupňů Celsia, což se okamžitě projevilo i na obrovských ztrátách tekutin.
Belgický závodník týmu Alpecin- Premier Tech Jonas Rickaert prozradil před startem páté etapy, že během posledních dvou dnů přišel pocením o mimořádně velké množství tekutin.
"Ztratil jsem dost, ale myslím, že to je už znovu stabilní. Včera jsem vypotil čtyři a půl a den předtím dobrých pět. Je to dost, ale na chlapa mé váhy je to normální, "řekl Rickaert, který váží 88 kg.
Pět kilogramů tělesné hmotnosti přitom odpovídá přibližně pěti litrům tekutin. Při takových hodnotách je správná regenerace po etapě rozhodující, protože již několikaprocentní dehydratace může výrazně snížit výkonnost a prodloužit dobu potřebnou k zotavení.
Profesionální týmy proto hydrataci nenechávají náhodě. Rickaert vysvětlil, že každý jezdec má přesně vypočteno, kolik tekutin musí po etapě doplnit.
"Vážíme se před etapou i po etapě, porovnáme rozdíl, spočítáme, kolikrát jsme byli močit, takže pak víme, kolik tekutin je třeba doplnit," dodal Rickaert.
Extrémní podmínky potvrdil i Tom Pidcock (Q36.5 Pro Cycling) po třetí etapě, kdy popisoval boj o každý bidon.
"Bylo to jako válečná zóna. Každý se snažil dostat k lahvím. Mám pocit, že peloton dnes minul asi deset tisíc bidonů. Asi nikdy v životě jsem nejezdil tak náročný závod v takovém teple. Bylo to šílené."
Přečtěte si také
Minulý rok si na Tour de France splnil sen
Loňská Tour de France přinesla Jonasovi Rickaertovi okamžik, na který bude vzpomínat celý život.
Spolu s týmovým kolegou Mathieum van der Poelem se totiž hned po startu deváté etapy vydali do odvážného celodenního úniku, který se nakonec zapsal do historie závodu.
To, co zpočátku vypadalo jako krátký pokus o zviditelnění, se postupně změnilo na jeden z nejpamátnějších výkonů celé Tour. Dvojice strávila v čele pelotonu téměř celých 168 kilometrů a přinutila sprinterské týmy jet na absolutním limitu. Etapa nakonec skončila s průměrnou rychlostí 50,013 km/h, což z ní udělalo druhou nejrychlejší etapu v historii Tour de France .
Rickaert zpomalil zhruba šest kilometrů před cílem, když už nedokázal udržet tempo. Van der Poel pokračoval v boji o samotě a peloton ho dostihl až v posledním kilometru před cílem. Přestože z vítězství se nakonec těšil Tim Merlier (Soudal Quick- Step), právě jezdci Alpecinu byli hlavními hrdiny dne.
Belgický domestik si navíc splnil svůj velký sen. Za obětavý výkon získal cenu pro nejbojovnějšího jezdce etapy a poprvé v kariéře vystoupil na pódium Tour de France. Později prozradil, že celý útok byl předem naplánován právě proto, aby se pokusil o toto prestižní ocenění.
Po etapě přiznal, že šel úplně na hranici svých možností. Během více než tří hodin v úniku dosahoval průměrného výkonu 386 wattů, spálil téměř 5000 kalorií a po příjezdu do cíle dokonce pětkrát zvracel. Přesto označil tento den za jeden z nejkrásnějších momentů své kariéry.
