Cyklistika přináší řadu výhod pro fyzickou kondici i psychickou pohodu. Pomáhá snižovat krevní tlak, posiluje srdce a cévy a prospívá duševnímu zdraví.

Za určitých okolností však může nepříznivě ovlivnit i sexuální zdraví. Přestože pravidelný pohyb této oblasti obecně prospívá, dlouhé hodiny v sedle mohou některým jezdcům způsobovat potíže.

Znecitlivění genitálií či problémy s erekcí jsou mezi cyklisty známým jevem. Přesto se o nich mnohým mluví těžko a návštěvu odborníka odkládají.

O to důležitější je znát možná rizika, rozpoznat varovné příznaky a vědět, jak problémům předcházet.

Znecitlivění genitálií a problémy s erekcí

Jedním z problémů spojených s dlouhým sezením na kole je pudendální neuropatie, tedy poškození nebo porucha funkce pudendálního nervu.

Tento nerv zajišťuje citlivost v oblasti hráze, zevních genitálií a okolí řitního otvoru. Podílí se také na ovládání některých svalů pánevního dna a svěračů.

Při sezení na kole může tlak sedla na hráz, tedy oblast mezi genitáliemi a análním otvorem, mačkat nervy a cévy a omezovat prokrvení genitálií.

Dlouhodobý nebo opakovaný stisk může vést k podráždění nervu av závažnějších případech ik jeho poškození.

Příznaky se liší, ale mohou zahrnovat bolest v oblasti hráze, mravenčení, sníženou citlivost genitálií či problémy s dosažením nebo udržením erekce.

Pokud se některý z těchto příznaků objevuje v souvislosti s jízdou na kole, není třeba jej ignorovat ani považovat za nezbytnou součást sportu.

Jeden z cyklistů v rozhovoru uvedl, že znecitlivění genitálií po celém dni na kole považoval za „normální“ a jednoduše jej přijímal jako součást cyklistiky.

Další vyhledal lékaře až po několika měsících problémů s erekcí.

Přestože se o sexuálním zdraví často nemluví otevřeně, znecitlivění penisu patří mezi problémy, se kterými se cyklisté obracejí na internetové diskuse. Hledají v nich zkušenosti ostatních i rady, jak potíže řešit.

Nejde přitom o nový jev. Znecitlivění genitálií v souvislosti s cyklistikou popisují vědecké práce už desetiletí, přestože jeho výskyt se mezi jednotlivými skupinami jezdců výrazně liší.

Ve studii z roku 1997 , která sledovala účastníky 540 kilometrů dlouhých amatérských závodů, hlásilo 22 % ze 160 mužských respondentů příznaky v oblasti zásobované nervy souvisejícími s citlivostí genitálií nebo erekcí.

Znecitlivění penisu uvedlo 33 mužů, přičemž u deseti přetrvávalo déle než týden. Problémy s erekcí hlásilo 21 mužů, tedy přibližně 13% respondentů.

Podobné potíže zaznamenali i další výzkumníci. Jedna studie uvedla znecitlivění genitálií u 61 % mužských cyklistů s týdenním objemem nad 400 kilometrů. Problémy s erekcí v této skupině hlásilo 24% jezdců.

Studie využívající údaje z Massachusetts Male Aging Study naznačila složitější vztah. Jízda kratší než tři hodiny týdně nebyla spojena se zvýšeným výskytem erektilní dysfunkce a mohla působit ochranně. Při třech a více hodinách týdně autoři zaznamenali možnou souvislost s vyšším rizikem, upozornili však na potřebu dalšího výzkumu.

Čas strávený v sedle tedy může hrát roli, z těchto údajů však nelze určit univerzální hranici bezpečného objemu ježdění. Výsledky konkrétních skupin navíc nelze automaticky přenášet na všechny cyklisty.

Má jízda na kole vliv na vznik rakoviny prostaty?

Britský urolog Anthony Koupparis odmítá představu, že cyklistika způsobuje rakovinu prostaty. I při hodnocení výzkumů je však důležité rozlišovat mezi vznikem onemocnění, jeho diagnostikou a změnami hodnot v krevních testech.

Jedním z vyšetření, která se používají při posuzování zdraví prostaty je krevní test na PSA, tedy prostatický specifický antigen. Jedná se o bílkovinu, kterou produkují buňky prostaty. Její zvýšená hladina může vést k dalším vyšetřením, sama o sobě však nepotvrzuje rakovinu.

Otázka, zda může jízda na kole ovlivnit hodnotu PSA, je proto odlišná od otázky, zda způsobuje nádorové onemocnění. Právě zaměňování těchto dvou věcí může vést ke zbytečným obavám.

I při interpretaci studie vědců z University College London se jako jedno z možných vysvětlení častější diagnostiky rakoviny prostaty u některých cyklistů zmiňuje zvýšení PSA. To může vést k dalším vyšetřením a následnému odhalení dosud nezjištěného onemocnění.

Krátkodobé zvýšení PSA po dlouhé jízdě zaznamenala i studie dostupná v databázi PubMed Central . U zdravých mužů ve věku od 50 let naměřili výzkumníci bezprostředně po jízdě průměrný nárůst o 9,5 %. Na možnost ovlivnění výsledku upozornil i urolog Chris Eden z nemocnice Royal Surrey County Hospital v Anglii v článku deníku The Telegraph .

O možném zvýšení PSA v souvislosti s cyklistikou hovoří i onkolog Robert Thomas ve vyjádření pro Cycling Weekly . Výsledky výzkumů však nejsou zcela jednotné a tento účinek nelze očekávat u každého jezdce.

Podstatné je, že případné zvýšení PSA po jízdě může být přechodné. Vyšší naměřená hodnota proto automaticky neznamená rakovinu ani to, že cyklistika prostatu dlouhodobě poškozuje.

Pokud se chystáte k odběru krve na PSA, řekněte lékaři, že jezdíte na kole, a řiďte se jeho pokyny k přípravě na vyšetření. Autoři zmíněné studie doporučovali vynechat cyklistiku 24 až 48 hodin před odběrem, aby se snížilo riziko ovlivnění výsledku.

Koupparis zároveň připomíná zdravotní přínosy pravidelného pohybu. Cyklistika prospívá srdci a cévám a pomáhá omezovat několik rizikových faktorů chronických onemocnění. Tyto výhody však nejsou důkazem, že konkrétnímu onemocnění zcela zabrání.

Jak uvádí přehled organizace Prostate Scotland , studie University College London nezjistila souvislost cyklistiky s neplodností ani erektilní dysfunkcí. U mužů nad 50 let, kteří jezdili více než 3,76 hodiny týdně, však zaznamenala vyšší pravděpodobnost diagnostikování rakoviny prostaty. Souvislost byla výraznější při objemu nad 8,5 hodiny.

Autoři upozornili, že z výsledků nelze vyvodit, že cyklistika rakovinu způsobuje. Jedním z možných vysvětlení jsou častější vyšetření u mužů, kteří se více zajímají o své zdraví. Samotná studie příčinu zjištěného rozdílu neurčila a vědci na jejím základě nedoporučovali omezit ježdění.

Jak zmírnit znecitlivění způsobené jízdou na kole

Pokud se znecitlivění objeví jednou, může se při nezměněném posedu a podobné zátěži opakovat.

Existují však opatření, která pomáhají snížit tlak na citlivá místa, omezit riziko dalších obtíží a vytvořit podmínky pro zotavení.

Urolog a výzkumník Benjamin Breyer z Kalifornské univerzity v San Francisku se této problematice dlouhodobě věnuje.

Za základ prevence považuje pochopení rizik a správné nastavení kola.

„Pro člověka, který s cyklistikou začíná nebo se jí chce věnovat vážněji, je nejdůležitější nechat si kolo profesionálně nastavit,“ říká Breyer.

"Pokud vám kolo dobře sedí, snižuje se pravděpodobnost zranění i znecitlivění. Doporučoval bych cyklistické kalhoty s vložkou a pravidelné zvedání ze sedla."

Riziko může ovlivnit také výška řídítek a výběr sedla. "Agresivnější posed vytváří větší tlak na hráz. Pokud pociťujete znecitlivění, vyplatí se vyzkoušet různá sedla," vysvětluje Breyer.

Důležitá je vhodná šířka a tvar sedla i jeho sklon. Východiskem bývá vodorovná poloha, konkrétní nastavení je však třeba přizpůsobit jezdci. Některým lidem mohou pomoci sedla s kratším nosem nebo bez nosu. Samotná přítomnost či nepřítomnost výřezu nezaručuje, že bude sedlo vyhovovat.

K většímu pohodlí mohou přispět také kvalitní cyklistické kalhoty s vložkou a úprava výšky řídítek. Vložka však nenahradí vhodné sedlo ani správně nastavený posed.

Jedna studie upozornila i na rizika výrazného předklonu při používání časovkářských nástavců. Taková poloha může zvyšovat tlak na hráz, proto je při výskytu potíží vhodné přehodnotit i čas strávený v aerodynamickém posedu.

Pokud se problémy již objevily, může pomoci dočasné zkrácení jízd nebo přestávka od kola. Během jízdy je vhodné pravidelně měnit polohu, na chvíli se postavit do pedálů a při delších výjezdech zařadit také přestávky mimo kolo. Tím se přeruší souvislý tlak na postižené místo.

V jedné rozsáhlé dotazníkové studii měli cyklisté, kteří jezdili ve stoje více než 20 % času, nižší pravděpodobnost znecitlivění genitálií než ti, kteří ze sedla nevstávali vůbec. Nejedná se o univerzální předpis, výsledek však podporuje význam pravidelného odlehčování hráze.

Míru rizika ovlivňuje i charakter jízdy a čas strávený ve stejné poloze.

Dlouhé časovky, triatlony či tréninky na stacionárním kole mohou znamenat souvislý tlak na citlivá místa, zvláště pokud jezdec téměř nemění posed. Důležitý proto není jen počet hodin na kole, ale také to, jak je v sedle stráví.

Pokud příznaky přetrvávají nebo se opakovaně vracejí navzdory úpravám posedu a zátěže, vyhledejte lékaře.

Znecitlivění ani poruchy sexuálních funkcí není třeba přijímat jako běžnou daň za cyklistiku. Výraznější nebo dlouhodobé potíže mohou vyžadovat odborné vyšetření a léčbu.

Cyklistika je zdravý sport, ale problémy není třeba podceňovat

Výzkumy ukazují, že znecitlivění genitálií může postihovat nezanedbatelnou část cyklistů, zejména při dlouhých jízdách. Výsledky jednotlivých studií se však liší a nelze je automaticky vztahovat na každého, kdo pravidelně jezdí na kole.

Ani znecitlivění samo o sobě neznamená, že se u jezdce rozvine dlouhodobá porucha erekce. Rozsáhlá dotazníková studie , která porovnávala cyklisty s běžci a plavci, nezjistila u cyklistů horší sexuální funkce.

"Cyklistika je ve své podstatě mimořádně zdravá aktivita. Pomáhá omezovat rizikové faktory, které nepříznivě ovlivňují sexuální zdraví, a snižuje pravděpodobnost onemocnění, jako jsou obezita a cukrovka, "vysvětluje Breyer.

„Přestože dlouhá období intenzivní jízdy mohou způsobovat znecitlivění, souvislost mezi ním a sexuálními poruchami je u mužů podstatně méně jasná než u žen.“

„Pokud bych byl sportovec s obavami o své sexuální zdraví, snažil bych se znecitlivění předcházet správným nastavením kola, vhodným oblečením a sedlem, které mi vyhovuje,“ dodává Breyer.

Kola se tedy není třeba vzdávat, vyplatí se však všímat si varovných signálů a přetrvávajících potíží řešit s odborníkem. A přestávka v kavárně může být také příležitostí k odpočinku od tlaku sedla.