Trasa mu hraje do karet, technika přidává sebevědomí. Remco Evenepoel si na Tour de France 2027 věří

Remco Evenepoel (Red Bull- Bora- Hansgrohe) už ví, kde by chtěl na Tour de France 2027 položit základy svého výsledku. V itineráři si vyhlédl dvě individuální časovky, ve kterých může získat čas i větší psychickou pohodu před horskými etapami. K trase, která mu sedí, navíc přibyl nový důvod k optimismu: přesvědčení, že nový časovkářský stroj mu umožní jezdit citelně rychleji.
Při návštěvě sídla Specialized v kalifornském Morgan Hill, kde před novou sezónou absolvoval i ladění v aerodynamickém tunelu, hovořil o možné úspoře až 30 vteřin.
Půl minuty navíc? Evenepoel cítí rozdíl iv zatáčkách
Vývoj nejnovějšího modelu Shiv podle Belgičana přinesl výrazný posun. V podcastu Specialized Bicycle Components vysvětlil, že přínos očekává zejména tam, kde se dlouhodobě jezdí vysokou rychlostí.
„Opravdu věřím, že v dlouhých časovkách a na některých tratích s množstvím rychlých úseků jsem získal 30 sekund jen díky kole, protože oproti tomu předchozímu je to opravdu obrovské zlepšení.“
Důležitý je pro něj také pocit při ovládání kola. Na technické trati letošního mistrovství světa ocenil jistotu, s jakou dokázal projíždět zatáčkami.
„V zatáčkách jsem si velmi věřil, protože kolo bylo pode mnou mimořádně stabilní.“
Kolik z těchto pocitů se přetaví do konkrétních vteřin, ukáží až závod. Právě na příštím Touru však dostane časovkářská výbava i Evenepoelova schopnost udržet vysoké tempo velký prostor.

Sedmdesát jedna kilometrů, které chce využít naplno
Organizátoři zařadili do trasy pro rok 2027 až 71 kilometrů individuálních časovek, nejvýše od roku 2012. První přijede v 7. etapě, mezi Blois a Chambord čeká jezdce proti chronometru 38 kilometrů. Druhá individuální časovka otevře závěrečný týden, když se v 16. etapě bude závodit na přibližně 33- kilometrové trati v Toulouse.
Pro úřadujícího mistra světa v této disciplíně je to podstatná změna.
„Samozřejmě, jsem velmi spokojen. Je to velký krok vpřed oproti předchozí trase, na které jsme měli 26 km individuální časovku a 20 km týmovou. Rok předtím toho bylo ještě méně, takže je to skvělé.“
Nejde přitom jen o součet kilometrů. Evenepoel už zkoumal i charakter obou tratí a v každé našel něco, co mu vyhovuje.
„Máme časovky dlouhé 38 a 33 kilometrů. Podle toho, co jsem zatím viděl, první vůbec není technická a má dlouhé rovinky, takže by mi měla opravdu sedět. Ta v Toulouse je zase převážně rovinatá až po krátké stoupání, které podle mě potrvá asi tři minuty, a také to.
Ani taková porce by pro něj nemusela být konečnou hranicí. Delší časovku by přijal rád, ale se zveřejněnou podobou Tour je spokojen.
„Moc se z toho těším. Je to nejvíce časovkářských kilometrů od roku 2012, ačkoli v porovnání se samotným rokem 2012 je jich stále podstatně méně. Klidně bych přijal io něco delší časovky, ale s tím, co jsme dostali, jsem velmi spokojen. Celkově vypadá Tour velmi slibně.“
Do Alp by rád přišel s časovou rezervou
Dvě časovky představují možnost získat dvě etapová vítězství, ale Evenepoel je už nyní vnímá i jako opěrné body boje o celkové pořadí. Tomu chce přizpůsobit způsob, jakým bude procházet předchozími etapami.
„Musíme připravit strategii, abych do obou časovek nastupoval co nejčerstvější a mohl do toho jít opravdu naplno. Je to pěkná příležitost vyhrát dvě etapy a spolu s tím samozřejmě vytvořit i časové rozdíly v celkovém pořadí.“
Zvláštní význam přikládá první časovce. Před ní sice očekává nástrahy, ale ještě ne nejtěžší horský terén. Dokáže-li tuto část závodu zvládnout podle svých představ, do další fáze by mohl vstupovat ve výhodnější pozici.
„Etapy před první časovkou nejsou extrémně náročné. Některé jsou zrádné, ale velké hory tam ještě nejsou. Po ní přijdou dva či tři opravdu těžké dny, takže před vstupem do Alp můžu získat příjemný menší náskok. Pomohlo by mi to i psychicky, protože jít do Alp s časovou rezervou přináší větší klid.“

Méně velkých horských dojezdů neznamená lehkou Tour
Budoucoročná trasa má přibližně 53 450 výškových metrů, náročnost je však rozdělena rovnoměrněji a méně soustředěna do velkých horských etap. Významným bodem závěrečného týdne může být královská, 18. etapa.
Evenepoelovi vyhovuje kombinace časovek, úvodních etap s krátkými prudkými závěry a menšího počtu dojezdů na velkých kopcích. Při spontánním hodnocení sám odhadoval jejich počet na tři.
„S těmito časovkami, výbušnějšími závěry v úvodu a kolika, třemi dojezdy na vrcholu? Taková trasa mi vyhovuje víc, než kdyby jich bylo třeba deset.“
To ovšem neznamená, že by své ambice stavěl pouze na omezení ztrát ve stoupáních. Na Tour 2026 skončil druhý za Tadějem Pogačarem, vyhrál na Plateau de Solaison av závěrečném týdnu se vyhnul zaváhání.
„Letošní trasa mi pravděpodobně seděla ještě méně než ta v roce 2024, a přece jsem skončil druhý. Vnitřně jsem věděl, že to dokážu, ale zvládnout tolik stoupání v posledních dnech bylo něco nového, co jsem potřeboval ukázat sobě i cyklistickému světu.“
Nejlepší den se má stát běžným výkonem
Příznivá trasa a lepší kolo jsou jen částí jeho představy o dalším zlepšení. Největší rezervu vidí v sobě: chce zmenšit rozdíl mezi výkony, které předvádí ve výjimečných dnech, a úrovní, kterou dokáže opakovat po dobu tří týdnů.
Jako příklady toho, kam se umí dostat, slouží jeho dominantní časovkářské vítězství na mistrovství světa a Chrono des Nations.
„To, co je dnes pro mě velmi dobrý výkon, bych chtěl dostat na úroveň svého běžného standardu.“
Podobně uvažuje io dvou vítězných dnech na letošní Tour– časovce a etapě na Plateau de Solaison.
„Myslím si, že právě tyto dva dny byly mými nejlepšími na Tour. Taková úroveň by se měla stát mým standardem, ze kterého pak budu moci v těch výjimečných dnech vystoupit ještě výše.“
Pozitivní hodnocení sezóny, zvláštní radost z Vlámska
První rok v Red Bull- Bora- Hansgrohe ohodnotil Evenepoel osmi body z deseti. Po předchozí zimě, během níž mu přípravu narušilo zranění, přežil vyrovnanější sezónu a zaznamenal jen dva menší pády.
Ne se vším však byl spokojen, zejména na monumentech se jeho očekávání ne vždy setkala s výsledkem.
„Byl jsem dobrý, ale ne přesně tam, kde jsem chtěl být, a nedokázal jsem pokaždé bojovat o vítězství.“
Výjimkou bylo třetí místo při premiéře na Kolem Vlámska. S Tadějem Pogačarem a Mathieuem van der Poelem se držel až do prvního výjezdu na Paterberg, kde s dvojicí ztratil kontakt. Přesto ale odcházel s výsledkem, který pro něj měl mimořádnou cenu.
„Upřímně, třetí místo ve Vlámsku bylo pro mě jako vítězství. Startoval jsem tam poprvé a nevěděl jsem, co mám očekávat.“
Při pohledu na Tour de France 2027 se však jeho úvahy vracejí zejména k výkonnosti, kterou potřebuje pravidelně předvádět proti nejlepším vrchařům.
„Když mám opravdu výborný den, myslím si, že se s nimi dokážu držet a nemusím se bát.“
Právě počet takových dnů může rozhodnout o tom, jak daleko ho příznivá trať a časovkářské přednosti nakonec posunou.









