Blinduro patří mezi nejoblíbenější enduro akce u našich západních sousedů. Závody v Dalečíně organizátoři uzavřeli už desátou sezónu a za tu dobu si Blinduro vybudovalo početnou komunitu jezdců, kteří se sem pravidelně vracejí.

Základní princip je jednoduchý. Závodí se takzvaně na oči, tedy bez předchozího tréninku a znalosti tratí. V Dalečíně nás během každého ze dvou dnů čekaly čtyři sjezdové rychlostní zkoušky a jedna Power Stage určená výhradně pro elektrokola, kde se prověřovaly technické dovednosti při zdolávání strmých výšlapů.

+ 18

Právě kategorie elektrokol mě tentokrát zajímala nejvíce. Česká pobočka Bosch eBike Systems, která patří mezi hlavní partnery Blindura, nám ve spolupráci s Aspire CZ zabezpečila testovací e- biky a zorganizovala historicky první československý mediální šampionát v enduru.

Závodní ambice? Raději žádné

Kdo mě zná, ví, že se už několik let věnuji organizaci enduro závodů na Slovensku. O to méně času mi zůstává na samotné závodění. A když člověk není zvyklý závodit, nemá podle mě velký význam přijít jednou za rok na závod a hned si hrát na mistra světa. Obzvlášť při jízdě na oči, když netušíte, co vás čeká za nejbližší zatáčkou.

Do Dalečína jsem proto vyrážel s jasným plánem. Užít si dva dny na kole, potkat kamarády a hlavně se nikde zbytečně nerozbít. Jenže můžete být absolutní flegmatik, ale když máte na ruce čip časomíry a všude kolem sebe vidíte závodníky, něco se ve vás přece jen probudí. Kdesi vzadu na rameni sedí malý ďáblík, který vám našeptává, abyste trochu přidali. Vždyť co když je to pódium na dosah?

Hvězdný Mára, hasiči a 120 Nm

Do Dalečína přijíždím v pátek po necelých třech hodinách cesty. Před ubytováním potkávám hvězdného Máru z Bikestocku, který okamžitě rozdává autogramy a koláč od manželky. Zbytek novinářské bandy už čeká v místním kulturním centru, tedy přesněji v hasičské zbrojnici. Malá klubovna, dva místní štamgasti a naše partička. Atmosféra je výborná a po několika veselých momentech se pobereme na večeři, vyzvednout startovní čísla a kola.

V sobotu ráno se seznamuji se svým testovacím e- bikem. Vyfasoval jsem Whyte Kado RSX v2 s motorem Bosch Performance Line CX páté generace, který nabízí maximální točivý moment 120 Nm a výkon až 750 W. Nastavuji odpružení, kokpit a můžeme vyrazit.

Patnácté místo? Tak to bude dobré!

První den odstartujeme v novinářské skupince poměrně dlouhým výšlapem, se kterým si však naše elektrokola hravě poradili. První rychlostní zkouška vede po pěkném kamenitém trailu. Přesně takové ježdění mám rád, přestože po průjezdu cílem nemám pocit, že bych šel mimořádně dobře. K mému překvapení však končím na 15. místě. Zřejmě se i ostatní potřebovali rozjet, protože lepšího výsledku jsem už o víkendu nedosáhl.

Následující tratě se mi líbí stejně, ale stále více přemýšlím nad prvním Power Stageem. Technické výšlapy totiž nepatří mezi mé oblíbené disciplíny. Naštěstí první Power Stage zvládám bez puntíku, tedy aniž bych musel dát nohu z pedálu na zem. Malé osobní vítězství!

Třešničkou na dortu je poslední trail dne. Čerstvě vyhrabaný úsek v jehličnatém lese, plný měkké hrabanky a přírodních zatáček. Toto mě baví! Lepší závěr prvního dne bych si ani neuměl představit.

V cíli potkávám slovenskou partičku a spoustu kamarádů. Na znak dobře odvedené roboty si připijeme a večer pokračuje v podobném duchu is novináři a kluky z Boschu. Opět se dostáváme k místní hasičárně. O dalším průběhu večera se raději nebudu příliš rozepisovat.

Když vás motor přestane zachraňovat

Nedělní ráno je o poznání náročnější, ale zvládám to. Hned první rychlostní zkouška má být nejdelší a nejtěžší z celého víkendu. Začíná extrémně dlouhou rovinkou, na které je třeba neustále šlapat. Rychlost se dostává nad 25 km/h, motor přestává pomáhat a já mám pocit, že ta rovinka nikdy neskončí.

Naštěstí, nekonečné šlapání vystřídají kameny a zavřené zatáčky. Toto je úplně jiná písnička! Do cíle přicházím pořádně vyklepaný, ruce i nohy se mi třesou, ale zrak se mi popravil. Druhá rychlostní zkouška se nese v podobném duchu, jen není tak dlouhá. V obou úvodních nedělních měřených úsecích beru 20. místo, se kterým jsem spokojen.

Potom však přichází Power Stage.

Power Stage nebo jak tisknout e- bike do kopce

Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Na elektrokole běžně neprotékám a technické výšlapy cíleně nevyhledávám. Na startu se ještě snažím přesvědčit sám sebe, že to nějak zvládnu. Vždyť pod sebou mám 120 Nm a 750 W, co by se mohlo pokazit?

Odpověď přichází poměrně rychle. Moje snažení končí už ve druhé zatáčce a zbytek prudkého kopce pokračuji pěšky, tlačící své elektrokolo. Nejhorší je, že problém vůbec není v nedostatku výkonu či v motoru. Právě naopak. Výkonu mám hodně, jen s ním nedokážu pracovat. Technické výšlapy vyžadují citlivé dávkování asistence, správné rozložení hmotnosti, trakci a pořádnou dávku jezdeckých dovedností. A právě u té poslední položky mám zjevné rezervy.

Obzvlášť demotivující je sledovat ostatní, jak tytéž úseky zvládají s přehledem. Samozřejmě, zase ten Mára…

V tu chvíli se definitivně loučím is posledními zbytky závodních ambicí. Naštěstí poslední rychlostní zkouška opět vede nádhernou hrabankou a okamžitě mi napraví chuť. Přesně kvůli takovému ježdění jsem sem přišel.

Šesté místo v mediálním šapmpionátu

Do cíle přicházíme spokojeni. Podáváme si ruce, gratulujeme jeden druhému a máme za sebou dva parádní dny. Dobrá parta, krásné traily a závodění na oči, které má své nezaměnitelné kouzlo.

Pro mě to bylo vůbec první Blinduro, na kterém jsem startoval jako závodník, a musím říct, že mě tento formát opravdu chytil. V rámci československého mediálního šampionátu končím na 6. místě av celkovém pořadí elektrokol obsazuji 24./67. Vzhledem k mému nedělnímu výkonu na Power Stagei to považuji za docela férový výsledek.

Mediální šampionát nakonec ovládl již několikrát zmiňovaný kamarád Mára z Bikestocku a na druhém místě skončil další kámoš Keli. Chlapi, gratuluji! Příště si možná i já trochu potrénuji ty výšlapy.

Na závěr patří velké poděkování lidem z Bosch eBike Systems, kteří pro nás celé mediální setkání vymysleli, a Aspire CZ za zajištění jízdních kol. Stejně velký respekt patří organizačnímu týmu kolem Michala Prokopa a Zdeňka Póla. Deset úspěšných sezón Blindura mluví samo za sebe. Děláte to dobře!

Já se na Blinduro určitě rád vrátím. Možná opět bez závodních ambicí. Ale ten čip mi raději nedávejte.