Závodní zatížení je totiž zcela odlišné, od pohodičkového víkendového ježdění. Prvním z nich byl Enduro X race Sušice s přívlastkem vytrvalostní, reps. maratónské enduro (vzhledem na pevné starty a absenci vývozu, či lanovek). Druhým byl Kellys Enduro Race Ještěd. Ten by se dal zase definovat jako sjezdařské enduro– tratě byly rozbité, dlouhé a technicky nesmírně náročné. Díky Bohu za lanovku, která nás táhla na start posledních dvou eresek… 15. místo v Sušici a 22. na Ještědu v (j)elitní kategorii je sice mouka, jak by řekl klasik, ale v předchozích letech to bylo ještě horší, takže bike rozhodně pomohl.

Lehké Ještědské cross- country
Přejděme k samotnému biku. Řeknu otevřeně, že nepatřím k „šlapačům“ a do kopců pedáluji více- méně proto, že si chci užít jízdu dolů kopcem. Musím však uznat, že na Stumpjumperu se šlape parádně. Celý bike je až neuvěřitelně lehký (včetně kol) = mám s ním pocit, že na vrchol jakéhokoli hnusného kopce přicházím mnohem méně unavený/zadýchaný než u jiných kol. Toto jistě oceníte bez ohledu na to, zda chcete závodit (při tom však obzvlášť), nebo se jen tak vozit po trailech. Stumpjumper jde do kopce skvěle i proto, že rám je konstrukčně opravdu pevný (obzvláště v oblasti středu)– při šlapání se vaše energie přenáší přímo do pedálů. Tady však musím říci, že by to mohlo být ještě lepší nebýt poddajných karbonových klik SRAM S- 2200, které se (minimálně pod mnou) citelně kroutí. Že mi to do kopce jde lépe si dokonce všimli i lidé, co se mnou zvyknou běžně jezdit (a patřičně je to rozčiluje), takže nejde jen o placebo efekt nebo jednorázovou záležitost. Dupání do kopce výrazně usnadňuje také 30 zubový převodník. Na nejlehčím převodu téměř necítit odpor, takže i strmá stoupání lze zvládnout (a přitom nemusíte mít perfektní fyzičku). Kratičká zadní stavba má však i jistou nevýhodu: při skutečně strmých výšlapech má přední kolo tendenci ztrácet trakci. Třeba se proto více naklánět nad kokpit. Na druhé straně nejedná se o žádnou tragédii a vzhledem ke skvělým vlastnostem biku při jízdě dolů kopcem či po trailu se jedná o zanedbatelnou záležitost.

Jak jsem zmiňoval už při představování biku, měl jsem určité pochybnosti o výdrži biku a osazených komponentech při agresivní jízdě. Zatím můžu říct jen tolik, že bike si nevyptal výměnu ničeho. Dokonce ani brzdy Shimano XT, které na Ještědských erskách zažily peklo, nebylo třeba ani odvzdušňovat a plotýnky jsou stále OK. Kazeta, šaltr, řetěz i převodník stále plní všechny povinnosti bezvadně a nenápadné vrchní vodítko řetězu ji dokázalo udržet na místě i přesto, že Stumpy jel plný plyn na regulérních sjezdových tratích. Sedlovka Command Post IRcc už sice chytila mírnou „vůli“, ale stále funguje a nepropouští olej, i když ji používám denně- denně. Musím zmínit, že při jízdě v náročném terénu typu Ještěd si bike vyžadoval poměrně časté dotahování šroubů na rámu, přehazovači, či klikách = je třeba si to uvědomit a nezabunout jej průběžně kontrolovat. Je pravdou, že Stumpjumper FSR je kategorizován jako trail bike, takže na agresivní závodní enduro zatížení není zrovna stavěný. K tomu má Specialized ve své nabídce model Enduro. Přesto se Stumpy s podobným typem zatížení (a trailů) vyrovnává nadmíru dobře– i to je možná důvod proč na něm tovární jezdec Specializedu, Curtis Keene jezdil EWS- ká. Zatím jsem nic nezlikvidoval a žádný komponent (až na dvě planžety v tlumiči, které „pošli“ po Ještědském masakru) jsem nemusel vyměňovat, co je obdivuhodné. Dokonce i kola Roval Traverse s výplety 24/28 špic stále drží (i když tomu většina mechaniků nechce věřit).

Přiznávám se, že do SWAT systému jsem se zamiloval. Jednou z největších vychytávek je integrovaný multiklíč schovaný nad tlumičem. Lidé jako já– tedy ti, co neustále něco zapomínají a ztrácejí, tak mají možnost mít multiklíč při každém jednom výjezdu, aniž by na něj museli myslet. Je totiž elegantně schovaný v rámu a vzpomenete si na něj jen tehdy, když je třeba. I když jsem tomu ze začátku moc nevěřil, „SWAT Doors“ je věc, kterou ocení každý biker. Já tam běžně nosím pumpičku, náhradní duši, potřebné nářadí či proviant. Na tento úložný prostor jsem si zvykl do té míry, že batoh už nepoužívám ani během závodu. Vše je parádně schované v rámu, nikde nic nezavadí a když je třeba, rychle se ke všemu dostanete. Je to jako byste měli kombík, ale řídili ostrý hatchback. Zkrátka uživatelsky parádní věc, za kterou dávám konstruktérům ve Spešlíku 10 jiťíků (pro mladší zvednuté palce).

Na Ještědu jsem si všiml, že Stumpy má přece jen určité limity. Přijal bych o něco delší přední trojúhelník/horní rámovou trubku, delší rozvor, položenější hlavový úhel a kratší představec. Jak jsem však již zmínil výše, Stumpjumper FSR je primárně trailbike, takže je to spíše zbytečná výčitka. Vzhledem k tomu, co všechno bike reálně dokáže a snese by mě to však jako jezdce rozhodně potěšilo. Bike má za sebou polovinu sezóny a zatím se ukázal jen ve velmi dobrém světle. Jak rám, tak komponenty zatím vydržely veškeré možné zatížení- uvidíme dokdy. Čeká mě ještě mnoho natočených kilometrů na trailech a sem- tam nějaké závody. Jsem zvědavý, jestli na Stumpjumpri objevím nějaká zásadnější negativa. Zatím si totiž vysloužil jen chválu.

www.specialized.com